Za Ježíšem přichází žena - pohanka, aby ji pomohl. Její dcera je posedlá. Dnes bychom řekli: duševně nemocná. Padla mu k nohám. Prosí ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. Ježíš jí odpověděl vtipným rčením: "Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít dětem chléb a hodit jej psům." Izraelci totiž mluvili o pohanech jako o pohanských psech. Izraelci jsou přece Boží děti, zatímco pohané jako psi pod stolem Božím, u kterého Izraelci stolují. Žena přijímá Ježíšovo slovo jako výzvu a její vtipná odpověď situaci odlehčí. Ježíš má smysl pro humor, a proto ho nejen sám dělá, ale také ho přijímá od druhých. "Žes to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery.” Pochválil ji jak vtipně projevila svou víru v to, že Bůh je Bohem všech lidí.

V našem životě jsou někdy chvíle, kdy máme trápení nad hlavu. Jsou i takové, kdy je situace těžko zvládnutelná. Může se stát i nám, že se dostaneme do stavu, který nám bude připadat beznadějný, bez východiska. Může věřící člověk ztrácel naději? Připomeňme si jak jsme se z nesčetných konfliktů my sami uchylovali k Bohu, třeba I padali před ním na kolena a vzývali ho s prosbami i bez nich: “Ježíši Kriste! Pane Bože!” Vždyť v Ježíši Kristu máme naději pro všechny situace a máme ji i pro chvíle umírání a smrti. Zlý duch nás chce spoutat v beznaději. Je však řada způsobů, jak to vězení rozrazit, a vyjít k radosti a k naději. Například modlitba, nebo zpěv nějaké křesťanské písně, nebo čtení útěšných oddílů z Bible. A také humor.