Jan oslovuje maloasijské křesťany, kterým je jeho list určen. Jsou to jeho žáci, jeho duchovní děti a zároveň ti, kteří poznali v Bohu svého Nebeského Otce, tedy Boží děti. „Píšu vám, děti, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno“ (srov. 1J 2,12). Je to veliká a radostná zvěst, kterou Janovi čtenáři přijali, když uvěřili v Ježíše Krista. Pro jeho jméno, to znamená pro něho samého, který podstoupil zástupně smrt za nás, nám Pán Bůh odpouští hříchy. Jan tuto základní jistotu zdůrazňuje, aby nám připomenul, že na tom stojí v našem životě všechno. Jako Boží děti všech generací jsme dostali veliké dary. Odpuštění, poznání, sílu a vítězství nad silami zla.

To nám všem Jan píše k našemu povzbuzení. A přece i ti, kdo žijí z odpuštění, v síle a následování Ježíše Krista - žijí v tomto světě. Ve světě, který je svým způsobem nebezpečný. Svět v tehdejší době skutečně pro křesťana představoval nebezpečí. A to nejen kvůli ohrožení života. Tehdejší svět ohrožoval samotnou víru v Ježíše Krista jako Spasitele. Okolní svět se tehdy snažil zastínit to světlo víry, naděje a lásky - ze kterého a pro které chce křesťan žít. Takovou podobu světa, který láká, omračuje, odvádí, svádí, zastiňuje - nesmíme nikdy zapomenout. V každé době – i té dnešní - nese svět podobnou podobu. „Nemilujte svět ani to, co je ve světě“, praví Jan (1J 2,15) .