8.11.2020

Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.


Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých.                    /Mt 25,1-2/

Nedostatek mé moudrosti, prozíravosti a odpovědnosti může zmařit pozvání k Jeho hostině. A moje 
nepřítomnost jej mrzí. On dělá vše pro to, aby mě získal…

1. čtení Mdr 6,12-16
Čteme jednu z nejmladších knih Starého zákona (1. stol. př. Kr.). Kniha vznikla nejspíše mimo Izrael 
v diaspoře a měla sloužit jako povzbuzení pochybujících židů. Od 6. kapitoly začíná chvála moudrosti. 
Ta je zde tajuplně zosobněna (podobně Př 9; Sir 24), je nám darem Božím i partnerem v dialogu, je však 
třeba ji hledat.
Žalm 63
Touha po Bohu povzbuzuje člověka, aby upnul k Pánu svoji mysl i srdce. Nevychladne ani v noci, 
protože Bůh stojí za takové hledání.
2. čtení 1 Sol 4,13-18
Čteme z nejstaršího novozákonního textu druhou část. Svatý Pavel napomínal k věrnosti a nyní 
odpovídá na dotaz na posmrtný život položený zřejmě adresáty listu. Jde o doklad nejstarší vrstvy víry 
křesťanů v posmrtný život.
Evangelium Mt 25,1-13
V 24. až 25. kapitole Matoušova evangelia Ježíš mluví k učedníkům o konci světa (eschatologické 
otázky). Jde o poslední Pánovu řeč na veřejnosti. Čteme první ze tří velkých podobenství o příchodu 
Krista na konci věků. Připomeňme, že při tradiční židovské svatbě šel ženich nejprve do domu nevěsty 
a „vyjednával“ podmínky svatby s otcem nevěsty, pak si ji teprve mohl odvést. Šlo o slavnostní akt, mohl 
tedy trvat dlouho. Družičky čekaly venku.
www.vira.cz

Zobrazeno 167×
komentáře
Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.