21.11.2019

„Kdybys poznalo … co vede k pokoji!“


„Když už byl blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče a řekl: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím.“ /Lk 19,41-42/
 

Jak velmi málo si vážíme pokoje a nehledáme ho. Často se necháváme odvést od něj různými závislostmi – na uznání bližních, práci a jiných lidských dobrech.
Pane, uzdrav nás z našich závislostí, aby naše srdce bylo naplněno pokojem.
 

1. čtení: 1Mak 2,15-29
žalm: Žl 50
evangelium: Lk 19,41-44

Zobrazeno 438×
komentáře
Matonick

Když Ježíš vjížděl na oslátku kolem Olivové hory do Jeruzaléma, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli a volali: “Požehnaný, který přichází jako král ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ (srov. Lk 19,37-38). Avšak Ježíš, žádný pokoj neočekává a nad Jeruzalémem se rozpláče. Je to jedna nemnoha epizod, při nichž Ježíš pláče. Je Synem Božím a ví o tragickém vývoji dějin Svatého města, jehož osud vnímá jako symbol osudu celého vyvoleného národa, jako naplnění Božího soudu, který už nejde odvrátit.

Matonick

Kéž byste jen věděli, co vede k pokoji! Ježíš prorocky vyjevuje běh budoucích událostí. Ježíšova slova jsou pro nás ponaučením o tom, jak máme chápat historické události. Běda nám, jestliže propaseme den Božího navštívení a neobrátíme se! Pán nás navštěvuje se svým plánem spásy. Je-li jeho navštívení pro nás záhubou, pak jedině proto, že jsme jeho nabídku spásy odvrhli.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.