Světlo a pramen

Vždy jsem se moc těšila na to, až jednou budu mít děti. I na to, jak jim budu postupně všechno vysvětlovat a učit je. Tenkrát mě vůbec nenapadlo, že by to někdy mohlo být i naopak. Že bych se od svých dětí učila já. Časem jsem poznala a zakusila, že to tak skutečně je. Naše děti můžeme mnohému naučit, ale zároveň se mnohému můžeme učit od nich.

O dva takové zajímavé příběhy se s vámi chci podělit.

První slovo, kterému moje dcera prokazatelně rozuměla, bylo slovo SVĚTÝLKO. Tomuto slovu rozuměla už v jejích 4 měsících. Vždycky, když jsem řekla „světýlko“, zvedla oči a podívala se nahoru. Za dva roky se mi narodil syn, a ten úplně stejně jako dcera velice brzy reagoval na slovo „světýlko“. Uvědomila jsem si, že první slovo, kterému mé děti porozuměly, je hluboce spirituální. Bůh sám je Světlo, které svítí do všech temnot. I my sami se stáváme světlem, když žijeme ve Světle.

Moc rádi jsme vždy celá rodina chodívali na procházky do lesů a do přírody. Obdivovali jsme krásu přírody a těšili jsme se z ní. Můj syn se od nejranějšího dětství vždycky rád zastavoval u potoků a pramenů. Každý potok ho přímo fascinoval. Usedal k potoku a pozoroval vodu, jak teče. Někdy si v potoce i hrál.

I když jsem do přírody chodívala často, už mnoho let, nikdy jsem si potoků a pramenů nijak zvlášť nevšímala. Všímala jsem si kostelů, kapliček, taky hor a rozhleden, měla jsem ráda lesy, ale potoky – ty mě nikdy ničím nezaujaly.

Začala jsem však přemýšlet nad tím, proč mého syna tolik přitahují. A najednou začaly přitahovat i mě! Začala jsem si potoků všímat. Když jsme opět vyrazili do přírody, těšila jsem se vždy na místo, kde bude nějaký potok nebo pramen.

Na těchto místech ticha jsem začínala tušit tajemný nevyčerpatelný pramen ve své vlastní duši. Už jenom vědomí tohoto pramene dodává radost, sílu a chuť do života. Tento pramen se nachází v duši každého z nás. Je to pramen nekonečné Boží lásky a naděje v nejhlubším nitru naší duše. Pramen, který se nikdy nevyčerpá…

 

 

 

 

Zobrazeno 404×
komentáře
dromedar

Mnohá pacholata milují bagry (a těžkou techniku vůbec). Jistě i tato náklonnost bude mít nějaký "hluboce spirituální význam".

dtto

Pro nás, normální děcka z vesnice, byl potok místem plným zajímavých žab, rybek, ráčků, různých larev a pulců. Vnímat potok sám o sobě jako něco zajímavého mi přijde, zejména u dítěte, divné.

dromedar

Pro nás, děcka z předměstí, byla jakákoli vodní hladina vzácnou příležitostí k provozování rozmanitých drobných plavidel, malé vodní toky (od velikosti strouhy po dešti) pak navíc neméně vzácnou příležitostí k budování přehrad a jiných vodních děl.

Ale máma o tom sotva bude něco vědět, protože kdyby se k takovým hrám nachomýtla, jistě by je zatrhla.

Dage

Díky za krásný článek!

TvořilkaLenkaCitlivěnka

Ach, drahá Poměnko...To je tak překrásné a hluboké :-) A přímé :-)

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.