O jarní době kovidové jsem psala zde. Jak prožívám podzimní vlnu? Co pozitivního mi přináší?

Na rozdíl od jarní vlny už mám určitou představu, oč se jedná. 

Zprávy ani nadále nijak zvlášť nesleduji, zajímají mě nařízená opatření, abych nevystavovala zbytečnému riziku ani sebe, ani ostatní.

Protože společenský kontakt tváří v tvář je v zaměstnání i mimo něj omezený, cestuji hlavně mentálně, po svém nitru. Více si uvědomuji své možnosti i limity.

Vědomě se snažím kolem sebe šířit radost, dobrou náladu a povzbuzovat ostatní. Nakolik se mi to daří je věc jiná a lépe to posoudí jiní. 

Chmury ani krize a z nich plynoucí nervozita se v atmosfére, způsobené situací, samozřejmě zcela nevyhnula ani mně. Zvláště poslední dny byly hodně vydatné. Všem tímto děkuji za trpělivost se mnou! Zároveň sobě samým nic nevyčítejme! Zvláště když nechceme nikomu ublížit vědomě. Všichni děláme to, co v danou chvíli považujeme za nejlepší a jak zrovna nejlépe umíme.

Současně si uvědomuji jaké dary mám(e) a že některé moje problémy, které se mi v daný moment jevily jako zásadní, jsou v podstatě malicherné. Zvláště, když mám možnost alespoň do určité míry nahlédnout, že na některé lidi v mém okolí se toho v poměrně krátkém časovém horizontu sesypalo opravdu hodně... 

Držme se a věřme, že zas bude dobře a vyjdeme obnovení a posílení!