Koronavirus u nás doma

oqoq
pp blog

Tak jo. Zmíním před světem, ne jen pár blízkým přátelům jako dosud, co u nás doma od konce srpna prožíváme. Strašáka letošního roku - nákazu koronavirem.

 

Různě se ozývají hlasy, jak to s tím průběhem je, kdo jsou ti nakažení lidé, kde k nákaze přišli, a jak to, že když je jich tolik, tak mnozí o nikom konkrétním neví.

 

Jak je to obecně netuším, ale rozhodla jsem se sepsat naši osobní zkušenost.

 

Začnu od konce. Bydlíme necelé dva roky na středně velké vesnici. Troufnu si říct, že už tu máme pár přátel, ale pro mnohé jsme naprosto anonymní nebo ti, co opravili ten předposlední dům u pole. Nařízením karantény jsme se postupně všichni zavřeli doma a na zahradě, na ulici jsem byla akorát vynést koš do popelnice. Možná si někdo z nejbližších sousedů všiml, že nás není vidět, přestože máme auto před domem. Ale chtěli byste dostat nálepku těch, co jsou nakažení? My ne.

 

Koronavirus k nám domů přivezli starší děti z prázdnin od prarodičů.  V sobotu 22.8., kdy jsme děti vyzvedávali, bylo dědečkovi mizerně a rostla mu teplota, zdrželi jsme se asi půl hodiny, manžel převážně na dvoře, já dobalováním dětských věcí. V pondělí večer volala babička, že dědeček byl ten den na testování v práci (podnik si zaplatil soukromou laboratoř, která průběžně testuje zaměstnance hlavně z výroby, kde je velké množství lidí v nepřetržitém provozu) a že je pozitivní. V úterý nejstarší dítko odpadlo s teplotou a prospalo půl dne. Hygiena nás zatím nekontaktovala. Ve středu odpoledne jsem volala pediatrovi a popsala mu situaci - 2 ze 3 dětí se vrátily z prázdnin, kde byly v kontaktu s nakaženým dědečkem, což jsme zjistili až po návratu, děti (už obě) mají horečku, hygiena nás zatím nekontaktovala. Pan doktor během půl hodiny zjistil co a jak (byli jsme jeho první pacienti s Covid-19) a vyřídil žádanku na testování. Ve středu večer se nám ozvala hygiena, že jak jistě víme od prarodičů, dědeček je pozitivní, a proto jsou pouze děti v karanténě, že je fajn, že jsme si zařídili testování přes pediatra a že se mi ozvou další den s více informacemi. Na testování vezl manžel děti ve čtvrtek 27.8., tedy 5 dní od posledního kontaktu s nakaženým a druhý/třetí den příznaků. Ve čtvrtek mi také volala paní z hygieny, že pouze děti jsou v karanténě, zda mají příznaky a že dokud nebudou mít pozitivní test, nebudou je trasovat. Pokyny pro ostatní členy domácnosti jsou pouze být opatrní, ale karanténa nařízena není. Děti se z testování vrátily s konstatováním, že to v nosu lechtalo. Oběma už bylo výrazně lépe. Ve vytipovaný čas jsem pro jistotu zajela s rouškou nakoupit do poloprázdného obchodu. 

Z lékařské zprávy testování jsme vyčetli, že negativní výsledek bude oznámen SMS, v případě pozitivního budeme kontaktování Krajsou hygienickou stanicí. Pokud se nikdo neozve do 3 dnů, máme si pro ověření negativity zavolat na uvedené telefonní číslo. V pátek se neozval nikdo. V sobotu ráno mi volala stejná paní z hygieny, že děti jsou pozitivní. Provedla se mnou trasovací rozhovor - koho děti potkaly v době mezi návratem od prarodičů a nařízením karantény. Jako rizikové byly vyhodnoceny pouze tři kontakty - kamarád dětí se svým sourozencem a maminkou, u kterých doma si naše starší děti v pondělí odpoledne hrály; paní logopedka; a slečna na hlídání, která u nás byla v úterý dopoledne poprvé. První a třetí jsem obratem informovala, na paní logopedku mám číslo pouze do ordinace. Manžela, nejmladší dítko a mě poslala hygiena do karantény, starší děti do izolace. Také nám byly vypsané žádanky na testy. Bylo jasné, že naše prvňačka 1.9. do školy nenastoupí, obratem jsem emailem informovala její třídní učitelku s prosbou o diskrétnost. 

V pátek večer mi nebylo úplně nejlíp, během soboty (29.8.) jsem odpadla s horečkou, která se postupně vyšplhala k 39°C. Na testy v úterý 1.9. jsem jela s horečkou. Výsledky jsme se dozvěděli už další den dopoledne - manžel negativní (zůstává v karanténě 10 dní a devátý/desátý den podstoupí znovu test), nejmladší dítě a já pozitivní. Vzhledem k tomu, že od úterý, kdy nebylo nejstarší dobře jsme nosili na veřejnosti roušky, žádný kontakt nebyl vyhodnocen jako rizikový. 

Nejmladší dítko mělo v úterý odpoledne teplotu. 

Pan školník dcerce ve čtvrtek (3.9) přivezl balík pracovních sešitů a papíry pro nás rodiče k vyplnění. 

Byla jsem celkově hodně slabá, teplota se stabilně držela mezi 37,5° a 38,5° (neměla obvyklý průběh ráno nižší, v podvečer vyšší), po půli týdne se přidal kašel, u kterého se šlo jen těžko nadechnout. Až do víkendu (5.9.) jsme doma každodenně řešili, jestli už je to na zavolání sanitky (a případný převoz do nemocnice). Pokaždé jsme vyhodnotili, že by mohlo být ještě trochu hůř a ještě to snad zvládneme. V sobotu opadly teploty, zůstal kašel a celková slabost. V pondělí jsem začala relativně normálně fungovat, mimo jiné se mi podařilo objednat manžela na kontrolní test na čtvrtek (10.9.). 

V pondělí (7.9.) večer odpadl manžel s horečkou 39,5°C. Mně začal kašel pomalu ustupovat. Manžel měl po celou dobu horečky mezi 38° a 39,5°C a vše ho bolelo, že nespal víc jak 3h denně, zabíral mu Paralen (srazil tělesnou teplotu o stupeň za cenu propocených 3 peřin a dvoulůžka). Přišel o chuť a čich. Výsledky kontrolního testu byly pozitivní a manželovi byla nařízena izolace na 10 dní od testu (do 20.9.), pokud bude poslední 3 dny lhůty bez příznaků. 

V neděli 13.9. jsme se já a děti (papírově i doopravdy zdraví) vydali za hranice pozemku a odpoledne šli na procházku. 

V pondělí jsem byla u pediatra vyřídit papíry (OČR, ukončení izolace). Od sestřičky jsem se dozvěděla, že jsme u nich v ordinaci byli "testovací jezdci", ale že teď zvoní telefon každou chvíli a pan doktor toho má nad hlavu.

Manželovi se v pondělí večer udělalo konečně lépe a teplota mu klesla pod 37°C. Po týdnu vysokých horeček se konečně vyspal.

Sílu na plné fungování jako před onemocněním stále sbírá (19.8.).

 

Stručně shrnuto - průběh u dětí byl velmi mírný, jednalo se o ani ne dvoudenní teploty a velkou únavu. Průběh u nás dvou dospělých bych rozhodně neoznačila za mírný - 7 dní horeček, obrovská únava a v mém případě dusivý kašel bych nepřála nikomu. Podotýkám, že netrpíme žádným chronickým onemocněním, manžel sportuje (od jara do podzimu jezdí denně 52km do práce na kole) a nemocný nebývá. Mě většinou potká na jaře a na podzim nějaká viróza, kterou děti přinesou ze školky.

 

Jak jsme zjistili po návratu do normálního života, nikoho z našich kontaktů jsme nenakazili. Lehce překvapivé také bylo, že jsme neodpadli všichni naráz, ale prvně starší děti, poté já a nejmladší a nakonec manžel. 

 

Hygiena v době naší nákazy ještě jakž takž stíhala. Víme, že týden po nás natrasovaný člověk čekal na první test 7 dní od kontaktu a čekání na druhý test mu prodloužilo karanténu o několik dní. Předpokládám, že to s přibývajícím počtem nemocných bude jen horší.

 

Pevně věříme, že se u nikoho z nás se neprojeví žádné dlouhodobé následky, které jsou u pacientů popisovány. Manžel se hodlá nechat přihlásit do Fakultní nemocnice Brno na dlouhodobé pozorování v rámci výzkumu nemoci.

 

Neváhejte se ptát. Rýmečka to nebyla.

Zobrazeno 2002×
komentáře
Heléné

@Lucie_J v tomto počasí to celkem standartní je🤷‍♀️ Lidi, zachovejte paniku!🙏

Lucie_J

@Heléné: měla jsem na mysli, že ty projevy jsou nestandardní. A jinak bych to asi nedramatizovala, není důvod.

Zobrazit 30 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.