Tichý hrob

Tichý hrob

Procházím tichým hřbitovem,

kolem mně hroby mlčící.

Procházím pod tmavým nebem, 

v dáli slyším vlky vyjící.

 

Na hrobech svíčky svítí, 

zapálené vzpomínkami lidí. 

ale jeden hrob setmělý, 

moje oči přeci vidí.

 

Náhrobek obalený břečťanem, 

lidé už dávno zapoměli. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Že někdo pohřbený je tam, 

kde je nyní jen hrob osamělý.

 

Položím svíčku na hrob,

jenž porůstá jí tenhle hrob.

Modlím s, ať světlo věčné svítí, 

mrtvému až do konce všech dob.

 

Když jsem se vrátil druhý den, 

již další svíce tam stála. 

K tomu, aby jich bylo víc, 

přec stačí jeden z mála.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Zobrazeno 203×
komentáře
hakuki

Už to mám:
Procházím tichým hřbitovem,
kolem mně hroby mlčí.
Pod tmavým nebem zdá se mi,
že z jednoho cosi trčí.

Zda kytice to opršalá,
zda větev spadlá s stromu?
Dušička náhle je ve mně malá
a všechno táhne mne domů.

A pak by to pokračovalo, jakože to je ruka umrlce, na jehož hrob nikdo nechodí a který si chce vzít svíčku z vedlejšího hrobu. A dál už by zase pokračovala ta Vaše básnička. To by šlo, ne?

Merit

inspra, nejde to opravit. Jakmile chci článek upravit, není tam nic. A ta báseň není podle skutečnosti, prostě mě to chytlo, a ty vlci jsou tam takoví tajemní.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.