Podpis u Matky Boží

Nikdy před tím ani nikdy potom se nepodepsal pod žádné své dílo. Pouze jednou a to na sousoší Matky Boží držící na svém klíně mrtvého Syna, na Pietu. Na stuze, která je přehozena přes plášť Boží Matky je vyryto dlátem jeho jméno- Michelangelo Buonarroti, Florenťan.
Myslím, že to nebyl jen podpis, myslím, že chtěl, aby bylo jeho jméno u Matky Boží navždy zapsáno, jeho jméno bylo u ní, odevzdal jí je a ona je pozná až bude vysloveno jednou, kdy i anděl strážný zůstane před soudní branou a jeho duše, osamocená a nahá, se objeví před božím trůnem k soudu. Jeho jméno má Matka Boží a je vytesáno tak pevně a tvrdě, že nikdy nemůže být vyhlazeno.
Michelangelo neměl při tvoření Piety předchůdců, nebyl jediný vzor o který by se opřel, jde naprosto jinou odlišnou cestou než všichni ti, co byli před ním. Oni řeší obvyklé uložení Kristova těla do klína Matky přeřezávající horizontálou s pravými úhly. Stahují rysy v tvářích obou až ve škleb muk a hrůzy. Lidé se při modlitbě před takovou sochou patrně mají i děsit, vidět bolest, která křičí, bolest zoufalou. Ale absolutní bolest není zoufalá.

 Michelangelova Pieta je jiná, než jeho předchozí díla, jež do svých pětadvaceti let zhotovil, je to vzpoura proti Medicejské pohanské antice na které byl vyučen. Nic nesmí být antického na tomto sousoší bolestí Matky Spasitele světa. Co ho poutalo k jeho době, kdy se Církev snažila přizpůsobit duchu světu, -stejně jako dnes? Nepřijal jediné učení oné doby, jedinou poučku, nepřijal ani jejího ducha, ani její myšlení a cítění, žádné módní učení - zevní svět, jak ho hlásal jeho protipól Leonardo.......
  Bolestná Matka, kterou tvoří Michelangelo drží tělo Syna v klíně a vše je tiché. Její skloněná hlava vyzařuje takovou bolest, jakou by nevyjádřil ani nejzoufalejší výkřik. Umučený Kristus, spása světa v rukou Matky. Autor lehce vsunul mrtvé tělo do klína Matky a jakoby je zbavil tíže. A královna nevýslovné bolesti se sklání k Synovi, jehož tvář je sevřena mukami tak, jako když klečel v zahradě agónie, když byl bičován, popliván, když vlekl břemeno kříže, když po tři hodiny trpěl na kříži a pak sňat a položen do klína té, která šla trpět s ním a nyní zavřela oči, mlčí. Je oblečena v bolest, probodena bolestí, která má sedm neviditelných mečů v srdci, ale není to hrůza, děs, zoufalství. Neboť absolutní bolest není zoufalá.
Když Michelangelo Buonarroti v roce 1500 dokončil Pietu, v Římě se o ničem jiném nemluvilo, celý Řím a tisíce poutníků, kteří v tomto roce milostivého léta Řím navštívili, vyslovovali Michelangelovo jméno. Ale jeho jméno bylo jinde, bylo u Matky Boží, na stuze přehozené přes její plášť. Kéž je tam vepsáno i jméno naše.
Podle Karla Schulze, který stejně jako Michelangelo věděl, že "Jen rány dávají tvar věcem i životu. Rány a kámen, KÁMEN A BOLEST."

Může jít o obrázek 1 person a sculpture
Zobrazeno 150×
komentáře
Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.