Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo. Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratřím najednou – většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedochůdče. Ano, já jsem nejnepatrnější z apoštolů; nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou. Ale ať už já, nebo oni: tak to kážeme a tak jste v to uvěřili.Z prvního čtení  (1 Kor 15,1-11).

Pavel přikládá Ježíšovu vzkříšení rozhodující důležitost.Vzkříšení je základní údaj,  na jehož základě může Pavel formulovat svou souhrnnou zvěst. Ten, který byl ukřižován a který tak zjevil nezměrnou lásku Boha k člověku, vstal z mrtvých a žije uprostřed nás.Kristovo vzkříšení (zmrtvýchvstání) je základním prvkem křesťanské víry. Zároveň je tak i základem celého křesťanského poselství. Vzkříšení Krista, „prvorozeného z těch, kdo vstali z mrtvých“ (Kol 1,18) je počátkem a zárukou vzkříšení každého člověka přivtěleného ke Kristu. Spojení s Ježíšem pro člověka znamená spojení s jeho smrtí i vzkříšením.

Z  evangelia (Lk 7,36-50): Jeden farizeus pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a zaujal místo u stolu. V tom městě žila jistá žena, byla to hříšnice. Když se dověděla, že je u stolu v domě toho farizea, přinesla alabastrovou nádobu drahocenného oleje, přistoupila zezadu k jeho nohám a rozplakala se; slzami mu začala smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat. Líbala je a mazala drahocenným olejem. Když to viděl farizeus, který ho pozval, pomyslil si: „Kdyby to byl prorok, poznal by, kdo a jaká je to žena, která se ho dotýká – že je to hříšnice!“ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, rád bych ti něco pověděl.“ On na to: „Jen mluv, Mistře!“ „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím dluh splatit, oběma odpustil. Kdo z nich ho tedy bude mít více rád?“ Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, komu odpustil více.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil.“ Obrátil se k ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu. Vodu na umytí nohou jsi mi nedal, ona však mi nohy skropila slzami a utřela svými vlasy. Nepolíbils mě na pozdrav, ona však od té chvíle, co jsem vešel, mi nepřestávala líbat nohy. Nepomazals mi olejem hlavu, ona však mi drahocenným olejem pomazala nohy. Proto ti říkám: Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když mně nyní prokazuje tolik lásky. Komu se odpouští málo, málo miluje.“ Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ Ostatní hosté si začali sami u sebe říkat: „Kdo je to, že i hříchy odpouští?“ On však řekl ženě: „Tvá víra tě spasila. Jdi v pokoji!“

Farizeus Šimon pozval Ježíše do svého domu. Zaujala ho Ježíšova osoba a chtěl ho poznat blíž. Chtěl se přesvědčit, zda je to opravdu prorok, poslaný od Boha. Objevila se i jedna z místních žen, která věřila v Krista. Využila příležitost setkat se s Ním osobně. Ona jednala z víry. Jakmile zjistila, že tam Ježíš je, běžela za ním. Odložila všechno, co vypadalo naléhavě, a šla ke Kristu. To je jeden z nejdůležitějších znaků křesťanské víry. Láska k Bohu, láska ke Kristu. A přednost Krista přede vším ostatním. Farizeus pozoruje Ježíše kritickým okem. Podle něj se Bůh nestýká s hříšníky. On sám pohrdá ženou, pro niž nemá jiné jméno než „hříšnice“. A Ježíšzbožnému farizeovi dává hříšnou ženu za příklad? Této ženě však byly odpuštěny hříchy a tak jedná z víry s velikou láskou. Zbožný farizeus sice ví mnoho o Bohu, ale jeho srdce je zatvrzelé, nepřístupné. Je naprosto chladný vůči Kristu. Jeho život je naplněný konáním náboženských skutků, vykonáváním obřadů a předpisů, ale chybí mu to, co má právě tato žena. Víra v Ježíše Krista. Ona však vnímá, co Ježíš potřebuje, a setkává se s jeho soucitným pohledem a nachází úplné odpuštění a pokoj. 

Odkaz  na  liturgické  texty z lekcionáře  k bohoslužbě  slova načtvrtek  15.9.2022.

1. čtení: 1 Kor 15,1-11

Žalmy 118,1-2.16ab+17.28,  odpověď: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý.

Evangelium: Lk 7,36-50