Byl to pátý rok zajetí krále Jojachina. Měl jsem vidění: Hle, od severu přicházel bouřlivý vichr, veliký mrak; v něm kol dokola zář a plápolající oheň a z něho zářilo cosi jako blyštící se kov; uprostřed toho bylo vidět čtvero jakýchsi živých bytostí. Jejich vzhled: měly lidskou podobu. Když se pohybovaly, slyšel jsem šelest křídel jako hukot vodních spoust, jako hřmění Všemohoucího, jako lomoz tábořícího vojska; když se zastavily, pohyb jejich křídel se zpomalil. Zazněl hlas nad klenbou, která byla nad jejich hlavou. Nad klenbou, která byla nad jejich hlavou, bylo cosi jako safírový kámen; bylo to podobné trůnu a na tom, co bylo podobné trůnu, byla nahoře postava, která měla podobu člověka. Viděl jsem cosi jako blyštící se kov a jako oheň z něho sálající kol dokola, od jeho beder nahoru. Od beder dolů jsem viděl cosi jako oheň, zářící kolem dokola: bylo to podobné duze, která se objeví v mracích v dendeště. Tak zářilo kol dokola zjevení Hospodinovy slávy. Když jsem ji viděl, padl jsem na svou tvář.Z prvního čtení    (Ez 1).  

Bůh dává poznat svou nezměrnou slávu a sebe samého lidem mnoha způsoby. Prorok nám popisuje svou zkušenost s Bohem prostřednictvím takových obrazů, které jsou velmi vzdáleny našemu běžnému způsobu komunikace. Ezechiel stojí před Bohem, jenž je nevýslovný, a zároveň se dává poznat člověku nablízku. Tomuto Bohu je třeba se klanět všude, zejména tam, kde nám jde vstříc. 

Z evangelia (Mt 17,22-27): Když Ježíš a jeho učedníci spolu chodili po Galileji, řekl jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou. Zabijí ho, ale třetí den bude vzkříšen.“ Učedníci se velmi zarmoutili. Když přišli do Kafarnaa, přistoupili výběrčí chrámové daně k Petrovi a zeptali se: „Váš mistr chrámovou daň neplatí?“ Odpověděl: „Platí.“ Jakmile vešel do domu, předešel ho Ježíš otázkou: „Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů, nebo od cizích?“ Když odpověděl „od cizích“, Ježíš mu řekl: „Synové tedy k tomu vázáni nejsou. Abychom je však nepohoršili, jdi k moři, vhoď udici, a tu rybu, která se první chytí, vezmi, otevři jí ústa a najdeš stříbrný peníz. Ten vezmi a dej jim za mě i za sebe.“

Učedníci nedokázali pochopit, že by měl Ježíš zemřít hroznou smrtí a pak vstát zase z mrtvých. Nevěděli, co si počít se zprávou o Ježíšově utrpení a o tom, že bude vydán do rukou mnoha lidí. Jeho řeč o změně je vylekala . Už si nedokázali představit život bez Ježíše. Přivykli být v jeho přítomnosti, naslouchat mu, pozorovat ho a uvažovat o jeho slovech. I my mnohé věci chápeme teprve až poté, co se stanou. I nás utrpení dezorientuje. Protože mu nikdy úplně neporozumíme, musíme se pevně držet v blízkosti Ježíše, abychom se neztratili. On dává utrpení na jakési hluboké rovině smysl, který lze uchopit jen vírou.  Evangelisté až poté shrnuli to, co věděli. Jednak znali různé Kristovy narážky na fakt blížícího se utrpení a jednak vše pochopili až v plné souvislosti se vzkříšením. Všechno, co věděli, dali dohromady tak, že z nich bylo patrno směřování k ukřižování, ale aby současně na ukřižování vrhly nové, hlubší světlo hlubokého smyslu. Otázka placení chrámové daně, o níž se píše ve druhé části Matoušova evangelia v tom nehraje žádnou roli. 

Odkaz  na  liturgické texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě slova  na pondělí 8.8.2022

1. čtení: Ez 1,2-5.24-28

Žalmy: 148,1-2.11-12.13.14,