Marnost nad marnost – praví Kazatel – marnost nad marnost, všechno je marnost. Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo. Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.  Z  prvního čtení (Kaz 1,2; 2,21-23). 

Marnost je typický výraz, používaný autorem v knize  Kazatel. Znamená něco pomíjejícího, mlhavého, nejistou prchavou skutečnost. Chceme-li jistotu, hledejme Boha. V něm nalezneme opravdové hodnoty. Člověk je stvořen Bohem a pro Boha. Z něho jsme vyšli a v sobě chováme tužbu se opět k němu vrátit. Bůh nás nepřestává přitahovat a jen v Bohu nalezneme pravdu a štěstí.

Ze  druhého čtení(Kol 3): Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě. Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou. Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný, ale všecko a ve všem je Kristus

Apoštol Pavel nám ve svých listech ukazuje na Boha, skrytého v Kristu. Během našeho života bychom se měli zbavovat špatných návyků,  co nejvíce se podobat Kristu,  k němu se modlit a jeho ve všem následovat.  On je i konečným cílem našeho putování.  Ve spojení s ním pak nakonec vejdeme do slávy  nebeského království.

Z evangelia (Lk 12,13-21): Někdo ze zástupu požádal Ježíše: „Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!“ Odpověděl mu: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ Potom jim řekl: „Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má.“ Pověděl jim toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: `Co udělám? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,' řekl si, `strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!' Bůh mu však řekl: `Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši; a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem.“

Teprve těsný vztah k Bohu a jednání podle jeho zákonů dává pozitivní smysl pozemským skutečnostem. Člověk není odsouzen k marnivosti a chudobě, ale jak se dočteme v podobenství z Lukášova evangelia, je povolán být „bohatý před Bohem“. To však neznamená hromadit bohatství, nýbrž obstarat si tolik, kolik je potřeba k životu, a především hledat Boha a jeho království.

Odkaz  na    liturgické texty z lekcionáře  k bohoslužbě  slova na  neděli 31.7.2022.  

1. čtení: Kaz 1,2; 2,21-23

Žalmy: 90,3-4.5-6.12-13.14.17,  odpověď: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení.

2. čtení:  Kol 3,1-5.9-11

Evangelium:   Lk 12,13-21

Na slovo bohoslužby  18. neděle v mezidobí navazuje projekt ČBK UČÍCÍ SE CÍRKEV   tématem 174:Naslovo bohoslužby  18. neděle v mezidobí navazuje projekt ČBK UČÍCÍ SE CÍRKEV   tématem 174: ČLOVĚK JE „SCHOPEN“ BOHA - viz.  

- viz.