Život je změna. Změna je život. Nevaž se, odvaž se. Vykroč z komfortní zóny. Slogany, které nás provázejí na každém kroku. Držet se starého a okoukaného se dnes nenosí. Dokonce ani starého a osvědčeného. Co když to nové a neznámé je lepší? Je nutné to vyzkoušet. Kupodivu do náboženské oblasti tento trend příliš nezasahuje.

Zatímco v běžném životě měníme účesy, styly hudby, kterou posloucháme, školy, které studujeme, a možná i kamarády, v církvi se změny nepěstují. Dobré je to, co už tu bylo. Originalita je špatná. Správné je dělat vše co nejvíc tak, jak to dělali ti před námi. Tradice. Jsme na to zvyklí a nepřekvapuje nás to. I tehdy, kdy se snažíme v nějaké konkrétní oblasti o mírné úpravy, nepřijde nám divné, že změny v církvi budí nedůvěru. A přitom začátek našeho lidského putování s Hospodinem začal úplně jinak.

„Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu,“ je první věta, kterou Hospodin říká, když si vytváří svůj lid. Opusť vše, co znáš. Svou zemi a svou rodinu. Jdi za hlasem někoho, o kom nic nevíš. Žádné vyvedení z Egypta a žádná mana na poušti. O tom Abram nic neví. Měl své bůžky a své tradice a najednou ho někdo zve, ať je opustí a vykročí do neznáma. Když se Old Shatterhand snažil spřátelit s Vinnetouem, pod rouškou tmy mu zachránil život a pak mohl říct „Sice si myslíš, že mě neznáš, ale já jsem ten, kdo ti tehdy pomohl,“ a zamávat mu před očima utrženým náhrdelníkem. Hospodin nic takového neudělal. I když po zbytek té tlusté knihy své lidi nechává upadat do nebezpečí a pak je zachraňuje a jen co přestanou cítit vděčnost za to, že je zachránil, kolečko se zopakuje, na začátku prostě jen osloví jednoho muže strohým „Vyjdi.“ Ano, slibuje mu hory doly. Ale jsou to jen sliby do budoucna. Neříká „Podívej, jak támhleten národ strádal a jen co mě začali uctívat, hned se jim daří lépe.“ Žádné reference a seznamy úspěchů. Jen ty a já. Já tě zvu na společnou cestu. Věř nebo nech být. Důkazy a záruky tu nemají místo. Pojď. Jak se z tohohle revolučního oproštění od tradic a rozumu stalo náboženství, kde je tradice základním kritériem správnosti? On s tím možná začal už jeho autor: dělat věci tak, jak je dělali otcové a učit to své syny prosazoval jako správný postup. Společenství není jednotlivec. Společenství drží směr. Vytržení se děje jeden na jednoho, jako u Abrama.

Když Ježíš vyvede Petra, Jakuba a Jana na vysokou horu, je před nimi proměněn. Vidí ho najednou jinak, než jak ho viděli dosud. Je to pořád jejich učitel, ale vidí ho nově. Věčný aktivista Petr chce tu situaci zadržet: navrhuje postavit stany, aby mohli v té novosti setrvat. Ježíšovu odpověď nám Matouš nezaznamenal, ale o stavění stanů není zmínka, takže to asi Petrovi nějak taktně rozmluvil. Kdyby mu stany zboural, nejspíš bychom se o tom dočetli, jako o tom přirostlém setníkově uchu později. Nic se prodlužovat a konzervovat nebude. Život je tam dole. Na horu přišli, aby se proměnil jejich pohled, ale dívat se mají na to, na co se dívali dřív.

Někdo se cítí zván k reformě církve. Zcela jistě je ale každý z nás zván k reformě sebe sama. Každého z nás zve Bůh, abychom opustili staré a známé a naučili se vidět nově – Jeho, tedy Hospodina, sami sebe, svět, který nás obklopuje. Bez záruk, bez ohledu na hlas rozumu. Zve nás, ať se odhodláme a skočíme a věříme, že to je správné. I když kvůli tomu opustíme mnohé, co nám doposud dobře sloužilo a co bychom rozhodně neoznačili za špatné a škodlivé. V nějakou chvíli je ale vhodný čas to opustit. V každé chvíli je vhodný čas být připraven to opustit. A církev plná lidí, ochotných k vlastní proměně, třebas v pevných hranicích, nebude zkostnatělá. Nevaž se, odvaž se. Riskuj. Neboj se a podívej se nově. Vyjdi ze svých představ. Tvůj Bůh je živý a mluví právě k tobě.

2. neděle postní

1. ČTENÍ Gn 12,1-4a
Povolání Abraháma, praotce Božího lidu.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Hospodin řekl Abrámovi:
   "Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země."
   Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin.

Žl 33 (32), 4-5. 18-19. 20+22 Odp: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine; tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Tim 1,8b-10
Bůh nás volá a osvěcuje.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.
Milovaný! Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši před dávnými věky. Ale to se projevilo teprve nyní, když přišel náš spasitel Kristus Ježíš. On zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu.

EVANGELIUM Mt 17,1-9
Ježíšova tvář zazářila jako slunce.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle - ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.
   Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
   Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle - z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!" Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.
   Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte, nebojte se!" Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých."