Adaptační centrum pro děti ukrajinských uprchlíků

O Adaptačním centru Chodov jsem se dozvěděla od svého evangelického kamaráda, který zde začal čerstvě pracovat jako koordinátor dobrovolníků. Když jsem se více vyptávala, ukázalo se, že hlavním koordinátorem celého projektu je člověk, se kterým jsem se seznámila na tzv. Devadesátkách - křesťanské akci v kostele ČCE na Jarově, kde se setkávají lidé narození v devadesátých letech. Dost mě to pobavilo, protože zmíněné centrum není primárně žádným „projektem věřících” - spadá pod zcela sekulární Organizaci pro pomoc uprchlíkům. Jelikož jsou pro mě tyhle „náhody” často inspirující, začala jsem v centru klukům pomáhat dobrovolnicky. Až se stalo, že do řad zaměstnanců přibyl další evangelík. 😊 A zcela nečekaně jsme tu každý den svědky úžasného a všudypřítomného požehnání, které mě znova a znova dojímá.

Naše adaptační centrum vzniklo v květnu 2022 v reakci na válečný konflikt na Ukrajině. Do České republiky dorazilo mnoho ukrajinských dětí, které najednou neměly žádné zázemí. Naším posláním je jejich příprava na začlenění do českého vzdělávacího systému a vytváření bezpečného prostoru, kde se můžou dobře adaptovat na novou zemi. Centrum funguje každý všední den od 8 do 16 hodin. Do osmi adaptačních skupin dochází celkem 144 dětí. Každá naše skupina má jednoho česky a druhého ukrajinsky či rusky mluvícího vychovatele. Ti spolupracují na přípravě programu. Děti mají každý den výuku češtiny s profesionálními lektory z jazykové školy. I exkurze jsou primárně v češtině (s možností tlumočení). Takto jsme již navštívili Petřín, Vyšehrad, výstavu o Karlu IV., Kostel sv. Petra a Pavla, Toulcův dvůr, Zámek Troja, Kino Atlas, Divadlo pod Palmovkou, DOX, Muzeum hudby, Národní technické muzeum, Žluté lázně, výstavu The World of Banksy a mnohokrát také nedaleký Kunratický les.

Dále každý vychovatel nabízí dětem lekce v oblasti, která ho zajímá. Děti mají tudíž kurzy dramatické výchovy, tance, malby či třeba šachů. Kromě zábavy je pro nás hodně důležité pracovat také s dětskou psychikou. Jasně se zde ukazuje, že nedávné traumatické zážitky ještě zdaleka nejsou zpracované. Mnohdy jsou naopak potlačované a vybublávají na povrch zcela náhodně a nečekaně. Proto spolupracujeme se dvěma uprchlými ukrajinskými psycholožkami, které zajišťují pro děti skupinové terapie. Nově také poskytují možnost individuálních konzultací. Jedna z vychovatelek, která má arteterapeutické vzdělání, se s dětmi věnuje i této disciplíně. A do chodovského centra docházejí také tři kanisterapeutičtí psi.

Samozřejmě, že přes veškerou péči děti stále zůstávají myšlenkami u války. Ve výtvarných dílech se často objevují ukrajinské barvy, symboly a slunečnice jakožto národní květina Ukrajiny. Z počátku někteří nechtěli chodit na hodiny češtiny, protože se „za měsíc vrací domů”. Nevrátili. Jeden chlapeček přestal mluvit, když bylo jeho rodné město poprvé ostřelováno. Každý den vidíme, s čím vším se děti musejí, mnohdy v extrémně nízkém věku, popasovat. O to cennější pro nás pak jsou malé radosti. Když děti vychovateli vyrobí květinu z papíru s nápisem Nejlepší učitel, když se smějí, zpívají, tančí. Nedávno s námi maminka sdílela, že ji dcera budila před budíčkem se slovy: „Kdy už půjdeme do Adaptačního centra?” To všechno jsou všední okamžiky, které tady ale znamenají mnohem víc.

Setkává se u nás hodně zcela rozdílných světů. Nejpočetnější skupinou jsou děti prchající z Ukrajiny a jejich rodiče. Dále zaměstnáváme jedenáct uprchlých ukrajinských žen – šest vychovatelek, tři paní na úklid a dvě psycholožky. Máme zde také české a ruské vychovatele, dva hlavní koordinátory centra a naši produkční. Je tu svět našich podporovatelů a nebo ochranky, která skrze oficiální recepci dohlíží na budovu. A aby toho nebylo málo, rozšířili jsme své řady ještě o skupinu amerických stážistů, kteří zde pomáhají. Na chodbách tedy můžete zaslechnout ukrajinštinu, ruštinu, češtinu či angličtinu. Náboženské přesvědčení je dalším střípkem do všeobecné pestrosti. Jsou mezi námi jak nevěřící, tak evangelíci, katolíci a pravoslavní.

            Jak jsem zmínila v úvodu, víra u nás není tématem, kterému bychom se explicitně věnovali. Přesto nejen já cítím všeprostupující Boží požehnání. Každý týden vznikají náročné situace, z počátku třeba ohledně nedostatečného vybavení centra. Posléze týkající se každodenní logistiky. Nejčerstvěji se pak otevírá ohromná výzva v podobě chybějících financí na zajištění fungování do konce tohoto roku. Ale jakýkoliv malý či velký problém se do dnešních dní podařilo vždy vyřešit. A to zdaleka ne pouze skrze síly nás zaměstnanců, ale mnohdy skrze úžasné lidi, kteří nám byli posláni do cesty tak nějak „náhodně”. Často ve chvílích, kdy jsme je opravdu potřebovali. Jsme moc vděční za tuto podpůrnou síť, komunitu, která se pomalu kolem centra vytváří. A velmi rádi u nás uvítáme i Tebe!

                                                                                   Eliška Roll, studentka Diakoniky na ETF UK

 

Pokud Vás tento projekt zaujal, Adaptační centrum Chodov je možné finančně podpořit: https://www.darujme.cz/projekt/1206503

Zobrazeno 308×
komentáře
Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.