Lukáš Novák: Za koho ho pokládáte?

Byl jsem nedávno na jisté konferenci v Bamberku. Bamberg je starobylé biskupské městečko v Horních Francích s pitoreskní hrázděnou architekturou, několika pivovary, císařskou falcí a honosným románským dómem, kde je mimo jiné pohřbený papež Klement II. Při prohlídce dómu jsem byl bamberským hostitelem upozorněn, že se zde nachází „rasistická socha“. Cože? říkám si – vadí snad nějaké příliš tmavé zpodobení  sv. Martina de Porres s koštětem? Nebo to bude Jidáš s příliš „stereotypními“ rysy? Nebo snad nějaký arogantně kulturně apropriovaný černošský svatý? Nic takového: nýbrž alegorie Synagógy, židovské náboženské obce, postavená do kontrastu k alegorii Církve. Obě jsou zpodobněny jako krásné dívky, přičemž rasistické je na soše Synagógy to, že má zavázané oči. Symbolické vyjádření skutečnosti, že židovství nerozpoznalo v Kristu zaslíbeného Spasitele. Nechybělo prý málo, a nechali sochu odstranit.

Zdroj: https://faberinstitute.com/2018/03/10/fourth-sunday-of-lent-nicodemus-comes-at-night/

Možná si kladete otázku, co to má společného s rasou – já také, ale strefovat se do politickokorektního bizáru, který cloumá (nejen) německou církví, dnes není mým cílem. I když si totiž odpustíme tento absurdní způsob formulace obvinění, stále budou mnozí trvat na tom, že socha vyjadřuje nepřípustný antijudaismus, kolektivní odsouzení všech Židů (či židů – v češtině máme problém s přesným vyjádřením vágních myšlenek, neboť náš pravopis, na rozdíl od mnoha jiných, rozlišuje příslušnost k náboženství od příslušnosti k národu) – a to vše přece Církev opustila, když na Druhém vatikánském koncilu v deklaraci Nostra Aetate prohlásila, že na židy/Židy nelze svalovat kolektivní vinu za Ježíšovu smrt.

Aby bylo jasno: nemám v úmyslu nijak zpochybňovat či relativizovat odmítnutí principu kolektivní viny – tj. představy, že nějaký jedinec se proviňuje již jen samotnou příslušností k nějaké skupině. Na druhou stranu, ve zobrazení židovské synagógy jako krásné nevěsty vystrojené ke svatbě, která však nerozpoznala svého královského Ženicha, a proto namísto královské koruny obdržela symbolickou pásku přes oči, nespatřuji prakticky žádnou souvislost s tímto principem. Zde vůbec nejde o vyjadřování nějaké individuální viny pro příslušnost ke skupině – vina vlastně vůbec není tématem. Jedná se o symbolické vyjádření tautologické skutečnosti, že židé jakožto židé neuznali božství Kristovo. Kdyby je totiž uznali, nebyli by to židé, nýbrž křesťané.

No dobrá, řeknete: ale když přece zobrazíte židovství jako zaslepenou nevěstu, jejíž místo zaujala Církev, nedáváte tím najevo nadřazenost křesťanů nad židy? Nevyjadřujete tím, že křesťanství je něco lepšího než židovství? To je přece antijudaismus jak vyšitý!

Přiznám se, že já už ani nevím, co je to vlastně „antijudaismus“. Ale domnívám se, že křesťan, který který by si nemyslel, že křesťanství je něco lepšího než židovství, křesťan, který by nebyl přesvědčen o tom, že židé se tragicky zmýlili, když odmítli Krista uznat za svého Boha – takový křesťan by tu pásku na oči zasloužil také.

A to dvojnásob. Oni zmínění židé totiž sice v Kristu nerozpoznali Boha, zároveň si však – na rozdíl od dnešních třeskutě korektních anti-antijudaistů – ještě uchovali schopnost rozlišit podstatnou otázku od nepodstatné. A rozpoznali velmi správně, že otázka, kým je tento potulný kazatel – který si osobuje moc odpouštět hříchy, prohlašuje o sobě, že „je dříve, než se Abrahám narodil“, přivlastňuje si titul Ezechielova Dobrého pastýře, jímž je ovšem sám Hospodin, a dokonce se prohlašuje za jedno s Otcem  – je tou z nejpodstatnějších. Tento šupák z Nazareta (co dobrého kdy odtamtud vzešlo?) o sobě totiž tímto prakticky prohlašuje, že je vtěleným Bohem. Totiž pozor – nikoliv pouhým vtěleným bohem: těmi se to v helénské době jen hemžilo a nikoho zase až tak nevzrušovali (pokud se zrovna některý z nich nepokusil umístit svoji sochu do židovského Chrámu). Nýbrž vtěleným Hospodinem, Bohem jediným, Bohem Abrahámovým, Izákovým a Jákobovým, Bohem, proti němuž jsou božstva pronárodů pouhé modly – to dává najevo zcela zřetelně, a všichni to velmi dobře chápou. Buď má tedy pravdu – ale to je něco neslýchaného, naprosto neuvěřitelného – anebo jde o to nejstrašlivější rouhání, jaké kdy svět poznal. Rouhání, které zcela po právu a podle Mojžíšova zákona zasluhuje smrt.

Mám hluboké porozumění pro ty, kdo jako tito židé neuznávají Kristovo božství, a pokládají proto křesťanství za cosi šíleného či ďábelského. Co jiného by to mohlo být, stojí-li to na osobě, která o sobě nepravdivě prohlašuje, že je Bohem? – Bohem!? Není-li to skutečný Bůh, pak je to buď ďábelský lhář, anebo šílenec – a náboženství, které jej učiní svým idolem, je na tom podobně.

Co pochopit nedokážu, je moderní „kulturní křesťanství“, které se hlásí k Ježíši jako velké mravní osobnosti, moudrému učiteli a tak podobně – ovšem ne jako k Bohu. Není-li Kristus Bohem, co z jeho příkladné osobnosti zůstává? Jak je možné si vážit někoho, kdo prohlašuje, že „se proto narodil a proto přišel na svět, aby vydal svědectví pravdě“ – a tato jeho „pravda“ je přitom buď nehoráznou lží, anebo nehorázným sebeklamem? 

Otázka, kterou Kristus klade učedníkům v dnešním evangeliu, tne do morku kostí. „Za koho mne pokládáte?“ Je třeba si to vyjasnit. Je třeba se rozhodnout. Protože na tom závisí všechno. Nemá smysl brát na sebe kříž a následovat jakéhosi snílka či magora z periferie světa v 1. století. Bylo by zcela absurdní pro něj obětovat svůj život, místo toho, abychom si ho jaksepatří užili.

Ale jestliže je to skutečně Emmanuel, „Bůh s námi“, pak naopak nedává smysl nic jiného. Pak omyl v této věci je tím nejtragičtějším možným omylem vůbec, protože pokud se skutečně vtělil Bůh sám, pak se jedná o nejdůležitější historickou událost všech dob, o tu nejzásadnější informaci o Božím jednání s člověkem. A je sice možné hledat milióny paralel a spřízněností mezi židovstvím či islámem a křesťanstvím, a přesto zde zůstane tato nezměrná, ničím nevyvážitelná odlišnost – „skandál vtělení“. „Kdo neuvěřil, již je odsouzen.“ To není varování před Boží krutostí. To je Kristova snaha vysvětlit Nikodémovi závažnost sdělení, které mu je právě  předáváno. Je to varování před iracionálním pokušením, chovat se ke Kristu, jako by to byl pouhý „učitel, který přišel od Boha“ (jako Eliáš či Jan Křititel), nebo jako by otázka po jeho skutečné identitě mohla být (např. v rámci mezináboženského porozumění a dialogu) uzávorkována. Žádná taková možnost ve skutečnosti neexistuje – leda pro ty s dvojitou páskou na očích. Kristus ji totiž záměrně nenechal otevřenou. Je zkrátka třeba se rozhodnout: za koho ho pokládáte?

Autorem textu je Lukáš Novák, autor blogu Ad altare Dei...

12. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Zach 12,10-11

Budou hledět na toho, kterého probodli.

Čteni z knihy proroka Zachariáše.

    Toto praví Hospodin:

    "Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vylij i ducha milosti a prosby o slitováni. Budou hledět na toho, kterého probodli, budou nad ním naříkat, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem.

    V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megiddské pláni." 2

Žl 63 (62),

2.3-4.5-6.8-9 Odp.: 2b

Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.

Odp.

Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.

Odp.

Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.

Odp.

Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k tobě, tvá pravice mě podpírá.

Odp.

2. ČTENÍ Gal 3,26-29

Vy všichni, pokřtěni v Krista, oblékli jste se v Krista.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři!

    Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši.

    A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.

EVANGELIUM Lk 9,18-24

Ty jsi Boží Mesiáš. Syn člověka bude muset mnoho trpět.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: "Za koho mě lidé pokládají?"

    Odpověděli: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků."

    Zeptal se jich: "A za koho mě pokládáte vy?" Petr odpověděl: "Za Božího Mesiáše!" On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.

    Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho."

Zobrazeno 262×
komentáře
Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.