Kdo je bez hříchu, ať první hodí kamenem. Jak aktuální: slýcháme to tyto dny jako argument v politických debatách. „Vždyť oni také mají máslo na hlavě, dělali to či ono, tak nemají právo se tvářit jako oběť.“ Když je na někoho možno vytáhnout nějakou chybu, ztrácí tak právo ukazovat na chybu někoho jiného. Vzpomeneme si na rozličné kauzy našich soudců a trochu nám zatrne; to by pak museli vrazi a zloději běhat bez trestu po světě, protože by nebyl nikdo, kdo by je směl soudit.

Máme štěstí, že z dnešního evangelia nemusíme dělat zápis do čtenářského deníku. Je tam spousta vedlejších postav a hlavní postava nic nedělá. Druhá hlavní postava toho dělá ještě méně. Pointa je vyzrazena hned na začátku a chybí zásadní informace, aby příběh dával smysl. 

Ježíš učí v chrámu. Nedozvídáme se, co. Přicházejí za ním učitelé a farizeové. Lidé, kteří by to v zásadě měli myslet dobře. Jde jim o poznání Hospodina a plnění jeho vůle a že se v pojetí liší s prorokem a revolucionářem, není nic divného. Jenže tady nejde o to, že každý má jiné priority nebo jiný způsob provedení, tady je jasně řečeno, že Ježíše chtějí zkoušet, aby ho měli z čeho obžalovat. Horší to být nemůže. Ptají se a nechtějí znát pravdu. Jenom šijí boudu. A nešijí ji proto, aby lidem ukázali, že mají za učitele pokládat je a nikoli nového proroka, ale aby Ježíše obžalovali. Nejde jim o pravdu, jde jim o odstranění konkurence. Trapné.

Háček je jednoduchý: Mojžíš jednoznačně přikazuje cizoložníky kamenovat, Římané Židům tresty smrti zakázali vykonávat. Buď Ježíš popře autoritu Mojžíšova zákona, nebo římské moci. Oboje mu musí zlomit vaz. Za tímto účelem s sebou přivedou ženu a tvrdí, že byla přistižena při cizoložství. Jenže tady je také háček: Přivedou pouze ženu. Člověk může bez pomoci páchat lecjaké hříchy, ale zrovna cizoložit v jednom moc nejde. Vždyť i v tom zmiňovaném Mojžíšově zákoně se říká „…musí zemřít, cizoložník i cizoložnice.“ Oba dva. Jenže tady muž chybí a nikdo to nevysvětluje. Utekl jim? Zabili ho na místě? Kde je? Ti, kdo ji přivedli, výslovně mluví jen o ženě: „Takové (jako je ona) nám Mojžíš přikázal kamenovat.“ A Ježíš se nevyptává. Nezajímá ho, kde je muž, ani jak se stalo, že dvojici dopadli přímo při činu. Píše si prstem po zemi. Pokud chce vykladač do příběhu bez děje a s nepochopitelnou zápletkou něco vložit, tak zde má možnost. Nikdo neví, co Ježíš do písku psal, a je možné si to vymýšlet. Desatero? Hříchy žalobců? Cokoli chcete a pravděpodobně už to tvrdilo mnoho lidí před vámi. Bible to ovšem neříká. 

A Ježíš zase neříká, jestli se cizoložnice přistižené při činu mají kamenovat. Nenechá se chytit do léčky. „Kdo z vás je bez hříchu, hoď první na ni kamenem.“ A jsme u toho. Pokud soudit smí jen ten, na kom není, co soudit, soudům odzvonilo. A učitelé a farizeové se tedy vytratí. Tohle ale přece není pointa? Ježíš neruší zákon a nehlásá, že lidé se mu nemusí podřizovat. Židé kamenovat nesměli. Ti, kdo ženu před Ježíše přivedli, chtěli přivodit oplétačky s Římany Ježíšovi, ne se do nich sami dostat. Chytili se do jámy, kterou sami kopali – Ježíš jednou větou hru otočil a oni mlčky vycouvali.

Ježíš zůstal s obžalovanou ženou sám. Kdyby šlo v příběhu o ženu, následovalo by teď její vyznání vin. Pojmenovala by, co provedla, a kála se – a Ježíš by jí odpustil. Jenže ona mlčí. Neřekne „Udělala jsem to z lásky, ale vím, že jsem porušila zákon a slibuju, že už to neudělám. Prodám své šperky a peníze rozdám chudým.“ A Ježíš jí neodpovídá, že protože to udělala z lásky, tak ji neodsuzuje. Žádné relativizace. O tom, co se stalo, se vůbec nemluví. Ježíš se zeptá na žalobce, žena ho ujistí, že žádní nejsou, a Ježíš ji ujistí, že oni on ji neodsuzuje. Vyzve ji, aby už nehřešila. Skoro se vzhledem ke všem slabým místům zdá, že žena tam byla jako volavka a „Už nehřeš“ znamená „Už se s takovými lidmi nepaktuj“. Proč jinak by žena svůj hřích nevyznala? Bible nám předkládá jen obecně platné „Už nehřeš.“

Bez pozemských soudů žít nelze. Cizoložství už dávno netrestáme, a netrestáme ani jiné věci z Mojžíšova zákona (jen o verš před trestem smrti za cizoložství se vyhlašuje trest smrti i za zlořečení rodičům). Některé věci ale považujeme stále za nutné trestat a bezúhonné soudce nemáme. Jen soudce, kterým se zatím nic veřejně neprokázalo. Takhle to Ježíš nemohl myslet. 

Učitelům zřejmě v odsouzení ženy nebránilo to, že sami někdy zahnuli svým ženám nebo zlořečili rodičům, nedali almužnu nebo ukrátili daně, ale to, že jim nešlo o spravedlnost. V této konkrétní kauze byli hříšní, protože jim nešlo o naplnění zákona, jen o jeho zneužití. Neřešili věcný problém s dodržováním zákona za římské nadvlády. Není možné se zříci nároku na trestání závažných přestoupení zákona. Soudce je možné vybírat pečlivě, ale vždy to budou maximálně ti slušnější z chybujících. Lze se ale o dodržování zákona snažit a hrát fér. 

A možná je to tak nejlepší: žádný jasný viník, žádný přehledný scénář. Nejsme na divadle. Chaos, ctění lidé, kteří kují pikle, někdo, kdo vypadá jako odsouzeníhodný hříšník, ale možná nic neudělal, zástup, který přihlíží a mlčí. Tohle dobře známe. A pro ty všechny je tu Ježíšovo „Jdi a už nehřeš.“ Ty, Pepičko a Karlíku a Filipe, co to myslíte dobře a hrozně to vořete – nehřešte. Ne proto, že za to hrozí tresty, ale protože to prostě není dobré. Nevidíte pak to důležité. Když se ptáte, chtějte znát skutečnou odpověď. Existuje. Ale neuslyšíte ji, pokud si budete odpovídat sami.

5. neděle postní

1. ČTENÍ Iz 43,16-21
Hle, činím věci nové a napojím svůj lid.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
    Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mocných vodách stezku, který (k soudu) vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky;
všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli: "Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové,
teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Gestu vytvořím na stepi
a stezky na poušti. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi,
že jsem dal vodu na stepi, řeky na poušti,
abych napojil svůj lid, svého vyvoleného, lid, který jsem stvořil pro sebe,
který bude hlásat mou chválu."

Žl 126 (125),1-2ab.2cd-3.4-5.6 Odp.: 3
Odp.: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.
Odp.
Tehdy se říkalo mezi pohany: "Velkou věc s nimi udělal Hospodin!" Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Odp.
Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. kdo sej í v slzách, žnout budou s jásotem
Odp.
Vycházej í s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem a přinesou své snopy.
Odp.

2. ČTENÍ Flp 3,8-14
Pro Krista jsem se všeho zřekl, a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Bratři!
    Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých.
    Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

EVANGELIUM Jan 8,1-11
Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem.

Slova svatého evangelia podle Jana.
    Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je.
    Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: "Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat.
    Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem." A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním.
    Ježíš se vzpřímil a řekl jí: "Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?"
    Odpověděla: "Nikdo, Pane."
    Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš! "