Možná už jste někdy zaslechli, že v Česku a na Slovensku máme jeden z nejlepších systémů turistického značení. Skutečně málokde na světě existuje země, kde by si turistické trasy zachovaly na celém území státu stejný systém a vzhled a kde by byla tradice vyznačování cest tak hluboko zažitá a spjatá s kulturou přírodních oblastí. 

Možná by bylo ale dobré si připomenout, proč zrovna na území bývalého Československa vznikla takto rozsáhlá síť cest, které vytváří logickou a hlavně prakticky všudypřítomnou strukturu. Tradice turistické značky sahá hluboko za první světovou válku; první systematické pásové značení, velice podobné tomu, které známe z nynějška, se objevilo roku 1889 na trase Štěchovice – Svatojánské proudy v oblasti Prahy-západ. Do roku 1916 se značilo pouze červenou a modrou barvou, postupně se začala přidávat žlutá a zelená. Už od roku 1888 existovala organizace Klub českých turistů, které se povedlo ještě za Rakouska-Uherska vytyčit několik dálkových tras přes nejvyšší české hory a za první republiky, po spojení se slovenskou odnoží, vznikla snaha systematizovat značení i na Slovensku a především pak v oblasti Sudet. Období druhé světové války a počátku padesátých let znamenalo pro turisty velikou krizi, kterou se ale povedlo prolomit. Od roku 1954 se poté o značení staral výhradně Československý svaz tělesné výchovy a do systému značek se začaly přidávat i nové prvky, jako tabulky a šipky. Po rozdělení Československa si obě země udržují značení ve své režii a postupně, od devadesátých let, je přidáváno i značení pro cyklisty a běžkaře. 

Pokud se zaměříme přímo na jednotlivé značky, každá ze čtyř barev má svůj předepsaný účel (obr. 2), který však už příliš dogmaticky dodržovaný není, ale občas lze v mapách určitá pravidla vypozorovat. Slovenské značení se od toho českého liší pouze udáváním vzdáleností, kdy na rozdíl od zaokrouhlování na poloviny kilometrů, dávají přednost určení doby chůze v hodinách a minutách, s přesností na pět minut. Podrobný popis, jak by značení mělo být v terénu umisťováno, a jaká konkrétní pravidla se u něj musí dodržovat, lze nalézt například v této publikaci.

Objevování tajů a specifik turistických značek je skutečně fascinující. Pokud pak s načerpanými informacemi vyrazíte do terénu, můžete nahlížet na některá místa nebo cesty z jiné perspektivy. Já osobně mám velice rád portál https://www.oldmapsonline.org/, který je nabitý historickými mapami z celého světa. Mou další oblíbenou kratochvílí je také web http://www.rozcestniky.eu/core.php, který přináší informace o veškerých rozcestích po celé zemi. Poněkud civilizovanější a pro normální lidi skousnutelnější zdroj informací pak může být samozřejmě oficiální stránka Klubu českých turistů. 

Autorem textu je Petr Junek.