Věřím v Boha. Věřím Bohu. Miluju Boha. Poznávám Boha. Úrovně našeho vztahu se Stvořitelem mohou být různé. Někdo byl v křesťanské tradici vychován a nemá důvod se bouřit. Představa, že existuje někdo mocnější než lidé, mu nijak nevadí. Jiný chodí do kostela skutečně rád, těší ho společné obracení se k Pánu světa. A další věnuje maximum svého času, aby Hospodina lépe poznal, riskuje bolestný proces zjišťování, že se dosud mýlil, a nahrazování falešných představ novými.

Lidské představy jsou často ošemetné. Máme představu o tom, jaký by měl být náš partner, a trvá nám dlouho, než se smíříme s tím, že se vyplatí z nich slevit. Nebo z nich neslevíme a pak se divíme, že náš vztah nefunguje a možná skončil krátce poté, co začal. Máme představu o své práci a o výši platu. (Naschvál najděte někoho, kdo je smířený s tím, že má podprůměrný plat, a nemá pocit, že by si zasloužil alespoň ten průměrný.) Máme představu i o tom, jaké by měly být naše děti. Někdo chce jedničkáře, někdo úspěšného fotbalistu, někdo královnu krásy… A o Bohu máme také své představy. Předali nám je rodiče, farář, možná jsme něco vyčetli z knih… Tušíme, že Bůh na nás klade nějaké nároky, že po nás něco chce. Ve větší či menší míře se to snažíme dělat. Víme, že na tom záleží, ať už proto, že se bojíme pekla, nebo proto, že cítíme vděčnost, že za nás obětoval svého syna. A tak si odškrtáváme: chodit každou neděli do kostela; navštěvovat babičku; nelhat sourozencům; nekrást v sámošce; usmívat se na lidi v kostele; modlit se před spaním; o Vánocích si alespoň na chvíli vzpomenout, že nejde o nespálené linecké a sehnání lega ve slevě.

Jaké představy měl Zacheus o Hospodinu, nevíme. O Ježíši nevěděl pravděpodobně nic konkrétního. Potulný učitel, který jde okolo, a lidé se kvůli němu sbíhají. Zacheus byl zvědavý. Možná bylo jeho postavení vrchního celníka, kolaboranta s římskými okupanty, takové, že neměl, s kým si o Ježíši povídat. Kdo by si povídal o někom, kdo by možná mohl být revolucionářem, buřičem, který osvobodí porobený národ, s kolaborantem? A tak Zacheovi zřejmě neuniklo, že se o Ježíši něco šušká, ale rozhodně nevěděl dost, aby byla jeho zvědavost uspokojena. Proto, když se rozkřiklo, že Ježíš prochází městem, chtěl Zacheus na vlastní oči zjistit, kdo to ten Ježíš je.

Ke své smůle nebyl jen kolaborant, ale navíc ještě skrček. Nevyrostl morálně ani fyzicky. Možná jedno souviselo s druhým, možná ho lidé odmítli kvůli své představě o krásném muži, nikdo, kdo si otvíral dílnu nebo obchod, ho nevzal do party, vždyť by to bylo jen pro ostudu, a Zacheus tedy všem na truc začal spolupracovat s Římany, kteří jeho nakvašenost na souvěrce ocenili. Nevíme. Každopádně nyní Zacheovi nezbývá nic jiného, než si najít příhodný strom a vylézt na něj, jakkoli tím svůj společenský obraz příliš nevylepší. Chce vidět, jak Ježíš vypadá. Ne si poslechnout, co říká, ale vidět, jak vypadá. Zřejmě mu jeho okolí dávalo vzhled pořádně sežrat, když ho považoval za tak důležitý.

Zacheus nechtěl víc, než vidět, jak Ježíš vypadá. Možná, kdyby zjistil, že je to krásný, vysoký muž, by to Ježíši v jeho očích dodalo váhy. Možná naopak, kdyby byl Ježíš drobný, malý, Zacheus by získal pocit, že by si mohli být blízcí. O tom, jak byl spokojen s tím, co viděl, nám ale evangelium nic neříká. Ježíš neprojde podle očekávání pod stromem a nezmizí se svými příznivci mezi domy. Ježíš se zastaví, zadívá se do koruny stromu a osloví Zachea jménem.

Umíme si to představit. Při pomyšlení na Vánoce a Velikonoce, kdy Ježíš v určitém smyslu vchází do našich domovů, se nám orosí záda. Umýt okna. Vyluxovat. Utřít prach. Vyndat sváteční servis. Najít slavnostní ubrus, vyčistit skvrny, které tam loni určitě nebyly. Rozvěsit dekorace, nakoupit jídlo. Týden chystat cukroví. Kdyby nám teď někdo řekl „štědrovečerní večeře bude dneska,“ asi se o nás pokusí mdloby. Dnes Ježíšovo narození fakt slavit nedokážeme. Za dva měsíce možná, ale to nám to budou šest týdnů připomínat koledy v obchodech. Dneska ani náhodou, máme lístky do kina nebo nedopsaný úkol z matiky. Sorry, Ježíši, svůj příchod k nám hlas dostatečně dopředu a drž se osvědčeného harmonogramu. Dneska ti věnujeme hodinu dopoledne v kostele, pak máme volno.

Kolaborant Zacheus nezmizí v listí a nedělá, že se Ježíš přehlédl, jak bychom se to pokusili udělat my. Seskočí ze stromu a jde chystat jídlo. „To koukáte, odstrkovali jste mě a teď si můj dům, kam vy byste nikdy nevkročili, vybral velký učitel,“ myslel si možná na adresu svých sousedů. A oni opravdu koukali a vzali Ježíše i Zachea z jedné vody: Zacheus je hříšník a Ježíš s ním jí, fuj, to je ostuda! Zacheus vedle Ježíše kredit nezískal, Ježíš ho vedle Zachea ztratil. Zacheus mohl zkusit stáhnout Ježíše na svou stranu: „Koukej, jak jsou hnusní!“ On se ale své naděje na vykročení do nového života nechce vzdát. Jestli má mít Ježíš ostudu z toho, že jí s hříšníkem, tak tedy nebude jíst s hříšníkem. „Všechno vrátím a každou ztrátu vynahradím mnohem víc, než předepisuje zákon. Jestli jsem pravidla porušoval, tak teď je zase překročím – ku prospěchu ostatních! Můj zisk je Ježíš, ne finance v pokladnici.“

Zacheus s Ježíšem hraje hodně rychlý ping pong. Na váhání a dlouhé rozmýšlení není čas. Ježíš prochází městem – Zacheus běží uličkami a leze na strom - Ježíš ho oslovuje – Zacheus seskakuje a chystá hostinu – Ježíš je haněn – Zacheus vyznává své viny a slibuje velkorysou nápravu. A Ježíš zase okamžitě reaguje: „Dnes přišla do tohoto domu spása.“ Na co my potřebujeme desítky let a ještě na smrtelné posteli máme pocit, že přece ještě týden dva máme, to zvládne Zacheus za několik hodin. Nenechává si čas, neodkládá své činy na dny, kdy mu zbylo volné místo v kalendáři. Nedrží se představy ani o tom, jak má vypadat Spasitel, ani o tom, jak má vypadat on a jeho dům, když Spasitel přijde. Reaguje hned a věří, že to je to nejlepší, co může dělat. A má pravdu.

Na to, abychom nachystali své domácnosti na oslavu Ježíšova narození, máme necelé dva měsíce. Na to, abychom využili šance a setkali se s ním, když za námi přijde, máme možná několik minut, a žádné koledy a sobi v obchodech nás neupozorní. Je na nás, jestli jsme otevřeni zjištění, že je Ježíš jiný, než jsme si představovali, nebo zda se budeme držet osvědčeného postupu, který nikoho neurazí.

31. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Mdr 11,22-12,2
Máš slitování se vším, vždyť miluješ všechno, co je.

Čtení z knihy Moudrosti.
   Pane, celý svět je před tebou jako prášek na vahách, jako kapka rosy, která zrána padá na zem.
   Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání.
   Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to. Jak by něco mohlo trvat, kdybys to nechtěl, nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k bytí? Ale ty máš na všechno ohled, poněvadž je to tvé, vládce, milující život, neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem.
   Proto zbloudilé trestáš ponenáhlu a napomínáš tím, že jim vyčítáš to, čím hřešili, aby zbaveni své špatnosti věřili v tebe, Pane.

Žl 145 (144),1-2.8-9.10-11.13cd-14 Odp.: srv. 1
Odp.: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi.

Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, budu velebit tvé jméno po všechny věky. Každý den tě budu velebit a chválit tvé jméno po všechny věky.
Odp.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem' a soucit má se všemi svými tvory.
Odp.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.
Odp.
Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech. Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, a pozvedá všechny sklíčené.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Sol 1,11-2,2
Jméno Kristovo bude oslaveno skrze vás a vy budete oslaveni skrze něho.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Bratři !
Bez přestání se za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy (budete oslaveni) skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.
   Pokud jde o dobu, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy se my u něho shromáždíme, prosíme vás: nenechte si tak snadno poplést hlavu, či se dokonce polekat nějakým proroctvím nebo listem prý od nás poslaným, jako by ten den Páně měl už nastat.

EVANGELIUM Lk 19,1-10
Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
   Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby Ježíše viděl, protože tudy měl procházet.
   Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: "Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě." On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: "Vešel jako host k hříšníkovi!"
   Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně! "
   Ježíš mu řekl: "Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo."