Jaká je cena života?

Když se řekne 11. září, bezpochyby se všem jako první vybaví teroristický útok na budovy Světového obchodního centra a Pentagonu. Událost, která se promítla nejen do dění ve Spojených státech, se stala námětem různých zpracování. Snímek Jaká je cena života (Worth, 2020), natočený podle skutečných událostí, přináší pohled na to, co se dělo v  letech následujících po teroristickém útoku – právník Kenneth Feinberg (Michael Keaton) a jeho tým mají za úkol určit odškodné pro oběti a pozůstalé.

Zdroj: IMDb.com

Obsah filmu by se dal velmi snadno shrnout několika větami. Po teroristických útocích 11. září chtějí úřady zabránit žalobám ze strany pozůstalých, které by se vlekly roky a měly velký ekonomický dopad, proto je vytvořen fond, který má oběti a pozůstalé v určeném časovém horizontu odškodnit. V jeho čele stane právník Kenneth Feinberg, který se snaží vytvořit tabulky a spočítat, kdo má dostat kolik peněz. Feinbergův místy až necitlivý přístup se však u pozůstalých nesetká s vřelým přijetím a vzniká organizace, která postup fondu kritizuje. Proč by totiž měl být život jednoho člověka oceněn vyšší částkou než život jiného? Když se pak Feinberg a jeho tým scházejí s pozůstalými a poznávají jednotlivé příběhy a rodiny obětí, uvědomují si, že cenu lidského života nelze spočítat pomocí tabulek a žádné peníze na světě nenahradí lidský život.

Již podle tématu se dá očekávat, že film se ponese na emotivní rovině. To má divák možnost poznat hned na začátku, když promlouvají někteří pozůstalí. Velmi výrazná je například výpověď matky, která v jedné z budov Světového obchodního centra přišla o syna – uhořel a jeho tělo nebylo nalezeno. Matka naštvaná na Boha a na stát, který dopustil, aby k takové tragédii došlo, prezentuje zoufalství a frustraci ostatních pozůstalých, se kterými je Feinberg a jeho tým konfrontován.

Dalším silným motivem může být vzkaz ze záznamníku, který jedna z obětí zanechala těsně předtím, než se budova zřítila. Poslední slova člověka, který tuší, že pravděpodobně zemře, i při opětovném přehrání ve filmu stále vyvolávají mrazení v zádech.

Emoce ve filmu doplňují dobové zpravodajské záběry, které celou katastrofu přibližují a připomínají divákovi, že nesleduje smyšlený příběh, ale film založený na skutečných událostech.

Kromě emotivních scén se divákovi dostane i určitá dávka napětí - samozřejmě pouze v případě, že není podrobně seznámen s historickými fakty -, zda se kompenzačnímu fondu podaří získat stanovených 80 % pozůstalých, kteří by přistoupili na tuto formu odškodnění. Jak ale tým právníků poznává jednotlivé osudy, celá záležitost velmi rychle přestává být jenom hra s čísly. Feinberg a jeho tým tak nakonec dělají všechno pro to, aby pozůstalým vyšli maximálně vstříc. I když peníze lidský život nemohou vyvážit, pomohou pozůstalým alespoň zabezpečit rodinu a děti. Navzdory veškerým snahám se však kompenzační fond musí držet v rovinách zákona a bez ohledu na soucit a empatii nemůže odškodnit například homosexuálního partnera jedné z obětí, protože v některých státech s tímto typem svazků ještě zákon nepočítal.

Film ilustruje situace, kdy pozůstalí ani nestojí o peníze, ale chtějí jenom vyprávět příběh svých blízkých, z nichž někteří byli hasiči, kteří zemřeli, když se pokoušeli zachránit ostatní a zanechali po sobě manželky a děti. Je zde několikrát kladen důraz na to, že oběti nejsou jenom čísla a statistiky, že jejich smrt nejde přepočítat na peníze, ale skutečné osoby, z nichž každá měla svůj vlastní životní příběh. Mnohým pozůstalým tak doopravdy nejde o peníze, ale o lidský přístup a empatii v náročných okamžicích, kdy se vyrovnávají se ztrátou milovaného člověka.

Jako velké pozitivum bych chtěla vyzdvihnout to, že film nevěnuje pozornost pouze bezprostředním obětem teroristických útoků. Tvůrci filmu totiž nezapomněli ani na další oběti, které si nesou následky po práci v sutinách, protože ty – jak se později ukázalo – byly plné azbestu a škodlivých látek. Jedná se o další obsáhlé téma, a tak se mu snímek věnuje jen okrajově, přesto považuji za správné, že je mu dán alespoň nějaký prostor.

Film Jaká je cena života by byl jistě sám o sobě zajímavý i bez jeho souvislost s 11. zářím, protože předkládá zajímavou otázku, zda je vůbec možné přepočítat hodnotu lidského života na peníze. Spojitost s teroristickými útoky však snímku dodává autenticitu a připomíná divákovi, že otázka, jaká je cena života, není jen teoretický nebo filozofický koncept, ale téma, které se v praktické rovině řeší v oblasti práva.

Ve výsledku se jedná o velmi povedený a citlivě zpracovaný snímek se zajímavým námětem. Kvůli svému tématu však může být, i po době, která uplynula od zobrazovaných událostí, náročný na sledování.

O těchto teroristických útocích vzniklo mnoho snímků, které události představovaly z různých úhlů pohledu. Teď, dvacet let po útocích, je film Jaká je cena života příležitostí připomenout si 11. září emotivním dramatem.

Film Jaká je cena života (Worth) měl premiéru 24. ledna 2020 na Sundance Film Festival a od 3. září 2021 je dostupný na streamovací platformě Netflix. Režie: Sara Colangelo. Trailer s českými titulky můžete zhlédnout zde.

Zobrazeno 200×
komentáře
Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.