Prvákův průvodce vysokou školou

Začátek semestru klepe na dveře a spoustu z vás čeká nástup na vysokou školu. Oproti středním školám a gymnáziím to tady ale funguje úplně jinak. Nepočítejte s tím, že budete mít třídního učitele, který vám všechno řekne a dá vám hotový rozvrh. Nejspíš už jste byli u zápisu, dostali jste nějaké pokyny a teď čekáte, co bude dál. Pojďme se společně podívat na to, co vás na vysoké škole může potkat, ať aspoň trochu víte, do čeho jdete. Jen upozorňuji, že některé věci se mohou na některých školách lišit, takže se řiďte především pokyny, které dostanete tam.

Zdroj: Unsplash.com

Jak to vypadá na univerzitě?

Celou univerzitu vede rektor, který má k dispozici prorektory pro různé záležitosti a řeší záležitosti týkající se celé univerzity. Univerzita se pak dělí na různé fakulty (právnická, pedagogická, lékařská…) a v jejich čele stojí děkan, kterému pomáhají proděkani. Každá fakulta má pak svoje katedry, které spravuje vedoucí katedry a které realizují konkrétní výuku jednotlivých předmětů. Větší katedry pod sebou mohou mít ještě různá oddělení podle zaměření.

Na vysokých školách se používají akademické tituly. I když narazíte na vyučující, kterým je úplně jedno, jestli je oslovujete titulem, je potřeba naučit se tituly používat. Na gymnáziu bývá zvykem říkat vyučujícím paní profesorko a pane profesore, i když většinou profesorský titul v tom pravém slova smyslu nemají. Na vysoké škole je to ovšem jinak.

Základní uvedení do akademických titulů vypadá takto: Nejnižší titul je Bc. – bakalář. Tím nikoho ze svých vyučujících zřejmě oslovovat nebudete, ale může ho mít nějaký administrativní pracovník (sekretářka, studijní referenti…). O stupeň vyšší je titul Mgr. – magistr a Ing. – inženýr. Je možné, že vás bude vyučovat nějaký student doktorského programu, který bude mít zatím jen tento titul. Dál už přicházejí doktorské tituly, které se uvádí za jménem, Ph.D. – doktor filozofie (v případě teologických fakult se lze setkat s titulem Th.D. – doktor teologie). Tito vyučující se oslovují doktor a doktorka. Po nich následuje titul doc. – docent a úplně nejvyšší prof. – profesor, které se oba píšou před jméno. Pokud má vyučující více titulů, což je dost pravděpodobné, k oslovení se používá ten nejvyšší. 

Informace jsou základ

Na vysoké škole vás nikdo nebude shánět, jestli jste odevzdali seminární práci, zapsali se na zkoušku nebo máte dost kreditů. Informace si tu musíte poměrně aktivně shánět sami, ale nemusíte se toho bát, protože jakmile zjistíte, kde je hledat, už to jde samo.

První místo, kde dostanete (a někteří jste už možná dostali) základní informace, je zápis ke studiu, který probíhá většinou na konci srpna nebo na začátku září. Jsou to obecné informace týkající se toho, jak se dostanete do studijního systému, jaké jsou termíny pro zápis předmětů (vytvoření rozvrhu), kde najdete další informace apod.

Konkrétní informace týkající se organizace výuky najdete v rámci své katedry. Webové stránky katedry jsou takový základ. Na začátku studia se podívejte, jestli tu nenajdete pokyny k zápisu (tedy pokyny, jak si sestavit rozvrh) nebo informace o úvodní schůzce, na které se celý ročník sejde s někým z katedry a budete mít možnost zeptat se na to, co vám není jasné. Nejsou to věci, které by standardně nabízela každá katedra, ale pokud ano, opravdu se vám budou hodit.

Jelikož je snazší aktualizovat sociální sítě než web, spousta kateder používá například Facebook, kam dává aktuální informace nebo upozorňuje na novinky, co se objevily na webu. Sledovat svoji katedru na sociálních sítích se proto vyplatí.

Na Facebooku také vznikají skupiny jednotlivých ročníků a oborů, kde můžete snáz udržovat kontakt se svými spolužáky, radit si, sdílet poznámky nebo si domlouvat společné pivo/víno/kávu/čaj, protože i to patří ke studiu.

Pár pojmů na začátek

  • Studijní oddělení: Pomůže vám s obecnými organizačními věcmi, vystaví potvrzení o studiu atd. Úřední hodiny a kontakty najdete na stránkách univerzity. Studijní referentky a referenti mají studenty rozdělené podle oboru, takže pozor, ať píšete správnému člověku. V emailu se nezapomeňte podepsat a uvést ročník a studovaný obor, ať vědí, o koho se jedná.
  • Harmonogram akademického roku: Takový kalendář, kde jsou vypsané všechny důležité informace, termíny odevzdání prací a různé akce. Harmonogram může být univerzitní, fakultní a možná i katederní.
  • Erasmus+: Program, v rámci kterého můžete jet studovat do zahraničí. Studenti si odtud vozí nové zkušenosti a neuvěřitelné zážitky.
  • Menza: Místo, kde se můžete najíst za studentské ceny.
  • Karta ISIC: Mezinárodně uznávaný studentský průkaz, který vám vydá vaše vysoká škola. (Mrkněte, jaké jsou u vás požadavky pro vystavení.) S největší pravděpodobností budete ISIC využívat jako průkazku do knihovny, pro placení jídla v menze či vstup do některých částí univerzity. V některých obchodech díky ISICu můžete získat různé slevy.
  • Kredity: Hodnota jednotlivých předmětů. Kredity během studia sbíráte a musíte jich mít určitý počet během semestru nebo akademického roku a za celé studium. Přesné počty se budou lišit podle studovaného programu.
  • Studijní a zkušební řád: Dlouhý a důležitý dokument, který nikdo nečte, i když by všichni měli. Obsahuje informace, jak probíhá studium a zkoušení, kolik máte pokusů na zkoušky a za jakých okolností vás mohou vyhodit ze školy.
  • Ubytovací stipendium: Finanční příspěvek, který mohou dostat studenti, kteří mají město s univerzitou daleko od svého trvalého bydliště. Nezáleží, jestli bydlíte na koleji nebo v bytě. Podmínky pro získání opět najdete na své vysoké škole.
  • Školní e-mailová adresa: Systém vám vytvoří emailovou adresu, na kterou vám budou chodit hromadné informace a e-maily od vyučujících. Vaši soukromou adresu si nikdo pamatovat nebude. Pokud vás bude někdo shánět, najde si vás v systému a napíše na uvedenou školní adresu. Studenti mají povinnost si tuto schránku vybírat. Školy ovšem většinou nabízejí možnost si tuto poštu přesměrovat do své osobní e-mailové schránky.

Na jaké předměty budu chodit?

Každý vysoká škola má svůj informační systém, přes který se řeší většina byrokratických věcí a organizuje se studium – tvoříte si zde rozvrh, odevzdáváte diplomovou nebo seminární práci, najdete tu informace o jednotlivých předmětech i se seznamem doporučené literatury… Tak třeba na Univerzitě Karlově v Praze vás potká SIS = Studijní informační systém, na Univerzitě Palackého v Olomouci zase IS STAG = Informační systém studijní agendy, kterému tu všichni říkají STAG, a na Masarykově univerzitě v Brně prostě a jednoduše IS = Informační systém. Přihlašovací údaje jste pravděpodobně dostali spolu se základními pokyny u zápisu, nebo k vám doputovaly jinou cestou. Pokud netušíte, jak přesně se systémem pracovat, podívejte se do manuálu vytvořeného školou.

Zápis na předměty se otevírá v určité datum a čas, kdy se vám může stát, že je systém přetížený a spadne. Nic si z toho nedělejte, on zase naběhne. (My jsme se při zápisu vždycky bavili hláškou „Přej si něco, padá STAG,“ ale od té doby byly systémy přece jen trochu zmodernizovány.) Jelikož je při zápisu trochu chaos, doporučuju vyzkoušet, zda vás systém k předmětům z vašeho studijního plánu pustí dřív. V klidu si tak můžete prohlédnout volitelné předměty a promyslet si, co si zapíšete. Taky se podívejte na webové stránky katedry, jestli nejsou vydané pokyny k zápisu, které vám pomohou.

Většinou se předměty dělí na povinné (áčkové) - ty musíte odchodit všechny, které máte podle svého oboru uvedené ve studijním plánu. Potom jsou volitelné (céčkové) a povinně volitelné (béčkové), které si vybíráte sami, ale musíte za ně dostat určitý počet kreditů. (Každý předmět má vlastní kreditové ohodnocení.) U povinně volitelných předmětů pozor, některé obory mohou mít ještě různé bloky či zaměření studia, které si zvolíte a pak podle nich plníte „béčka“.

Předměty mají uvedený ročník a semestr studia, kdy byste je měli plnit. Dost často je psáno, že je to pouze doporučení, ale já opravdu důrazně doporučuji se tím řídit, nebýt při tvorbě rozvrhu přehnaně kreativní a předměty si zapsat tehdy, kdy máte, a nic neodkládat. Spousta předmětů na sebe totiž navazuje, takže by se vám mohlo stát, že v budoucnu si nebudete moct zapsat nějaký předmět, protože jste ještě nesplnili předmět předcházející, čímž se vám může studium pěkně protáhnout.

Pravděpodobně při otevření předmětů, které vaše škola nabízí, zjistíte, že si můžete jako volitelný předmět napsat téměř cokoliv. Nabídka je opravdu lákavá – arabština, hebrejština, kendó, kinematografie, dějiny umění, psychologie, feminismus, ekologie, keramika, malba, plavání, florbal… Moje dobrá rada ale zní: Nepřehánějte to s volitelnými předměty, především ne na začátku, kdy ještě nevíte, jak náročné vaše studium bude. Vyberte si jeden a v druhém semestru si zase můžete zvolit další.

Ještě na jednu věc si dejte pozor. Rozvrh na vysoké škole nevypadá jako ten na střední. Určitě nečekejte, že budete mít výuku od osmi do tří. Není nic neobvyklého mít dopoledne jednu přednášku, pak tři hodiny volno a pak zase nějaký předmět. Určitě se tyto mezery v rozvrhu nesnažte vyplnit volitelnými předměty. Běžte radši do knihovny číst povinnou literaturu. Nebo na procházku.

Zdroj: Unsplash.com

Bez knihovny to půjde těžko

Ačkoliv jsme si zvykli, že poslední dobou všechno probíhá a je dostupné online, knihovna se vám při studiu bude hodit, protože ne všechny knihy seženete v elektronické podobě.

Do knihovny nemusíte chodit jenom kvůli knížkám. Najdete tu třeba kopírky a tiskárny, které vás pravděpodobně vyjdou levněji než kopírovací centrum někde ve městě, a počítačové učebny, ze kterých se dá připojit k e-zdrojům (elektronickým informačním zdrojům, EIZ), přes které jsou dostupné databáze odborných článků i celých knih. Buď sama knihovna nebo univerzita často pořádají různé jednorázové semináře a školení, kde se studenti mohou naučit s e-zdroji efektivně pracovat. Při psaní bakalářské a diplomové práce se vám tyhle znalosti budou hodit, protože, jak už jsem psala výše, informace jsou základ. Možná budete mít ve vaší knihovně nějakou studovnu, kam se můžete jít se spolužáky hromadně učit.

Knihoven na své škole najdete zřejmě několik – centrální (hlavní, univerzitní) knihovnu a potom knihovny fakultní, popřípadě i katederní.

Akademický senát

Akademický senát (velký senát) je samosprávný orgán, který je podle zákona o vysokých školách zřízen na každé veřejné vysoké škole. Jeho členy jsou studenti i pedagogové, fungují v rámci něj různé komise a jedná především o návrhu jmenování rektora, schvaluje rozpočet, vnitřní předpisy, výroční zprávu nebo třeba dlouhodobý záměr vysoké školy.

Podle stejného zákona je pak na každé fakultě zřízen akademický senát fakulty (malý senát), který má kompetence podobné velkému senátu, jen na úrovni fakulty, a k tomu se ještě vyjadřuje ke studijním programům, které jsou na dané fakultě vyučovány.

V obou senátech je nutné určité zastoupení studentů, proto máte možnost i vy kandidovat. Ne všichni mají ovšem takové ambice, tak bych vás chtěla vybídnout, abyste se alespoň účastnili voleb do akademického senátu. Poslední dobou se volby přesouvají do online prostředí, takže je to záležitost několika kliknutí. Můžete tak do akademického senátu pomoci dostat svého vyučujícího, který bude hájit zájmy vaší katedry.

Oba akademické senáty mají zásadní vliv na fungování a směřování celé univerzity i jednotlivých fakult, což má zase dopad na všechny studenty. Je tedy vhodné udělat si alespoň základní přehled o tom, co se na jednáních děje, a zúčastnit se voleb.

Vysokoškolské katolické hnutí (VKH)

Ve studentských městech fungují Vysokoškolská katolická hnutí, která vytvářejí společenství mladých, podporují v nich křesťanské hodnoty a nabízí možnost trávení volného času. V rámci VKH se pak konají bohoslužby a různé akce. Přidat se k VKH může být pro mnoho studentů příležitost, jak si najít na vysoké škole přátele i mimo svůj studovaný obor. Nebojte se proto vyrazit na zahajovací mši svatou, kde se dozvíte úvodní informace. VKH naleznete v Praze, v Brně, v Olomouci, v Ostravě a v Českých Budějovicích. Ve Zlíně pak v rámci VKH existuje společenství RR49 a v Hradci Králové KAK Salaš.

Studentský život

Vysoká škola není jenom o učení a ani nemusíte být prvotřídní flákač a hospodský povaleč. Studentský život si můžete užít a u toho ještě velmi dobře zvládat studium. Míru si každý musí najít sám, ale určitě se nebojte někam vyrazit. Na začátku semestru vás totiž dost možná čeká pasování prváků, kde můžete svoje spolužáky a vyučující potkat v neformálním prostředí, a různé Welcome Semester Party. V květnu se pak konají Majálesy, což jsou původně studentské oslavy jara, které však v posledních letech dostaly poněkud komerční ráz. To ovšem ničemu nebrání užít si v rámci Majálesu bohatý program, navštívit koncerty, různá představení apod. Pokud tomu zrovna nestojí v cestě koronavirus, ve větších studentských městech se prostě pořád něco děje.

Studentský život ale není jenom o obcházení klubů. Další aktivní studentský život lze vést v rámci různých univerzitních spolků. Seznamy těch podporovaných najdete na stránkách své univerzity. Můžete se přidat do spolku, který se týká vašeho oboru, nebo třeba do spolku, jehož zaměření je jenom vaším koníčkem. A jak už jsem psala výše, lze být aktivní i v rámci Vysokoškolského katolického hnutí, které také pořádá různé akce.

Pár dalších tipů do studia

Během semestru se může zdát, že výška je v pohodě, protože na některých oborech nebývá tolik povinností. Probíhají přednášky, cvičení, laboratorní a praktická výuka… Ve spoustě předmětů po vás vyučující nebudou vyžadovat žádné domácí úkoly ani přípravu. Student tak lehko podlehne iluzi, že nic nemusí a na psaní seminárek je dost času. V lednu ve zkouškovém období pak přichází nemilé překvapení, kolik je najednou potřeba se toho naučit a prostudovat. Je to nejspíš ohraná rada, kterou jste neustále slýchávali během střední školy, ale opravdu nenechávejte věci na poslední chvíli. Zkouškové trvá zhruba šest týdnů a naučit se na jeden předmět na vysoké škole by se dalo přirovnat k přípravě na jeden předmět u maturity, ačkoliv obtížnost se bude v různých předmětech lišit. O zkouškovém navíc bude v knihovně rozebraná doporučená literatura a navalí se na vás tolik povinností a deadlinů seminárních prací, že nebudete vědět, kde vám hlava stojí.

Pište si poznámky a udělejte si v nich systém. To, co říká vyučující, je většinou srozumitelněji podaná verze toho, co byste si jinak museli před zkouškou složitě studovat z literatury. Samozřejmě, tu povinnou literaturu před zkouškou budete muset stejně otevřít, ale poznámky vám studium usnadní. Taky si v poznámkách udělejte systém, ať se v nich vyznáte, a je jedno, jestli to bude elektronicky v počítači nebo na papírech a v sešitech. Moc doporučuju poznámky po zkoušce nevyhazovat a nemazat, protože se vám pravděpodobně budou hodit při učení se na státnice.

Vysoká škola a duševní zdraví

Na závěr bych chtěla zdůraznit hlavně jednu věc: Nezapomínejte na své duševní zdraví. Vysoká škola je náročná, to si nebudeme nalhávat. Člověk nejspíš poprvé v životě nebydlí s rodiči, je v cizím městě a jsou na něj při studiu kladeny vysoké nároky. Je vhodné nesedět celý den na koleji nebo v malém studentském bytě a hrbit se nad učením, ale vyrazit ven na procházku nebo třeba zkusit nějaký sport. (Různé sportovní aktivity nabízí pro své studenty i vysoké školy.) Určitě jednou za čas vyrazte někam se spolužáky nebo s kamarády. Ono i takové studentské posezení u piva nebo vína dokáže divy a člověk u něj na chvíli přestane myslet na to, kolik seminárek má najednou odevzdat. K tématu duševního zdraví by se dalo psát dlouho, tak vás aspoň odkážu na náš článek o projektech Nevypusť duši a Nepanikař.

Univerzity také nabízejí svým studentům psychologické poradenství, kam se nebojte v případě potřeby obrátit.

 

Přeji všem (nejen prvákům) úspěšný start akademického roku a pohodové studium. 

Zobrazeno 505×
komentáře
Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.