Existuje pravidlo dané Bohem, které se smí nedodržovat? A kdo pohlídá, že pravidla dodržujeme správně?

Ještě před pár lety jsme se mohli při četbě Starého zákona usmívat nad předpisy, která zvířata se podle něj smějí jíst a která ne a za jakých podmínek. Mnohé hřálo u srdce, že jsou křesťany a ne židy a nikdo jim nebere jejich svíčkovou. Teď jsme trochu zaražení; možná, kdyby všichni při tvorbě jídelníčku dodržovali starozákonní přikázání, mohli bychom do kina bez respirátoru. Kdo by to byl dřív řekl, že má smysl zakazovat pojídání netopýrů.

 

Zdroj: Prayer before lunch during FSP, SOS Varanasi, Chaubeypur | Flickr

 

Neznám nikoho, ani nejzapálenějšího konvertitu, který by při četbě třetí knihy Mojžíšovy vážně uvažoval, že zkusí dodržet všechny její příkazy. Občas někdo zkusí dodržet pár z nich, které ho něčím zaujmou, ale brzy s tím přestane. Bohatě nám stačí pravidla, která se dodržují v křesťanské církvi, a nakonec se spolehneme na to, že pravidly, která autority před námi uznaly za nepotřebné dodržovat, se nemusíme zabývat. A to přes to, že Ježíš v Matoušově evangeliu říká, „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.“ Mnozí křesťané vůbec netuší, co se v Leviticu píše, takže je nechává chladnými, že v Deuteronomiu Bůh (náš Bůh) říká „Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám přikazuji,“ a svou pozornost a energii věnují pravidlům, o kterých se v celé Bibli vůbec nepíše, alespoň ne doslovně, ale dnes jsou samozřejmou součástí křesťanského života a vůbec by nás nenapadlo o nich pochybovat.

A tak i dnes máme své poháry, které se sluší omývat, a své farizeje, kteří to dělají, dělají to pečlivě a se vší vážností a s vědomím, že to po nich Bůh chce a že to dělají k větší slávě Boží, a kteří bedlivě sledují, jestli to ostatní dělají také. O pravidlech, která Hospodin dává, nejsme povoláni pochybovat, a to, že něčemu nerozumíme, neznamená, že to nemá smysl. Skutečnost, že ještě nikdo nezná Covid, neznamená, že pravidlo o nejedení netopýrů je nějaká legrácka, která se do Bible dostala omylem. Bůh to s námi myslí dobře, takže pokud po nás něco chce (a je jedno, jestli to někomu kdysi dávno nadiktoval, nebo umožnil, aby se toho dobrali lidé později), tak je třeba se tím řídit.

K naší smůle nestačí dobrá vůle, aby věci byly udělány. Můžeme být celým svým srdcem odhodláni dodržovat vše, stoprocentní docházkou do kostela počínaje a odevzdáním svého života do Božích rukou konče, a realita může být úplně jinde. Nejsme list papíru, který jednou přeložíme a už se nikdy nenarovná. To, že jsme se rozhodli být křesťany, nás nezbavilo nutnosti vynakládat úsilí se jako křesťané každý den opravdu chovat. Necítit vůči ostatním zášť, zlobu, netoužit po majetku a ženách a mužích jiných je každodenní boj. A tak máme tendenci se věnovat napřed pravidlům vnějším. Přece se za Krista nemáme stydět, tak jsou i tato pravidla důležitá.

Přesto nás možná trochu vyděsí, když někdo nadhodí otázku, zda očividná modlitba před jídlem v menze je projevem zbožnosti a přihlášení se ke Kristu, nebo jestli je to zbytečný exhibicionismus. Ten, kdo se před jídlem v menze pokřižuje, útrpně hledí na kolegu, o kterém ví, že je křesťan, ale který se chová tak zbaběle, že ani hlavu na chvíli neskloní. Kolega přemáhá pocit hněvu vůči komediantovi, který prokazuje křesťanům medvědí službu. Tohle už se přeci dneska nedělá a ve společnosti už vůbec ne. Modlitba je soukromá věc. V Bibli je něco o komůrce svého srdce, ne? Tak co tu ten člověk blbne a je pro smích?

V dnešním čtení se Ježíš za striktní dodržování pravidel nepostaví. Vyčítáte druhým malou zbožnost? Kdo jste, abyste je soudili? Copak máme jen pravidla o vnějším chování? Nežádal po vás Hospodin i lásku k svému stvoření? A ta je v tuto chvíli kde? Že to s mými učedníky myslíte dobře, nechcete, aby hřešili a vzdalovali se od Hospodina? Opravdu? „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď kamenem,“ mohl by dodat i tentokrát.

Takže se máme starat hlavně sami o sebe? Pracovat na své zbožnosti a o ostatní se nezajímat? Jde to vůbec? Vždyť naše zbožnost se projevuje právě péčí o druhé. I dnes čteme: „Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni“ (a uchovat se neposkvrněný od světa). A přece nejde jen o to, postarat se o fyzické blaho ostatních. Máme zodpovědnost i za to, aby druzí duchovně nebloudili. My víme, oni tápou, tak jim to musíme vysvětlit, a se vším důrazem!

Ve škole se takto se chovajícím lidem říká šprti. Pozvedají obočí nad tím, že někdo nemá správně nalinkované sešity. Tak snadné pravidlo! Naučit se látku k písemce – stačí nejít o víkendu ven a máte jedničku. Kde je problém? Když je požádáte o skutečné vysvětlení probíraných témat, odkážou vás na učebnici. Tam to je, nauč se to! Já se to tam přece také naučil. Pochopit látku? Proč, vždyť otázky písemky známe, víc tam nebude. Každý, kdo chce, může mít jedničku. Já ji mám.

Jít o víkendu ven znamená riskovat dobrou známku. Dobrý žák tedy ven nejde. A pak záleží na učiteli, jestli ocení víc člověka, který doslovně cituje učebnici, nebo toho, který si vyzkoušel fyzikální zákony v praxi i za cenu mokrých ponožek a rýmy a o přírodě jen nečetl, ale odjel ji poznávat a snad i chránit.

Ježíš šprtům namítá: Myslíte na sebe a svůj prospěch. Hlídáte, co vám může uškodit a bojíte se riskovat. A přitom to, co je rozhodující, se odehrává uvnitř, a do detailu rozpracovanými pravidly a důsledným dohledem to nejde ovlivnit. Dokážete zabránit zákazem, aby se ženatý muž zamiloval? Dokážete dohlédnout na to, aby někdo netoužil po autě krásnějším, než má soused? Jak chcete zákazy a příkazy zamezit pomluvám?

U důrazu na vnější projevy zbožnosti, jakkoli přikázané a dodržované k větší slávě Boží, máme stále tendenci vidět třísky v očích svých bratří. Dodržovat tato pravidla je pro toho, kdo se rozhodl, přece snadné. A tak káravě vyjmenovává: ten nebyl včera v kostele, ale nemocný není, tamti dokonce odjeli na Velikonoce na čundr, tady spolu bydlí nesezdaný pár a soused v neděli přehazoval kompost! Dostali jsme seznam úkolů a ty musíme dodržet a já vám to vysvětlím, jinak se k Bohu nikdy nedostanete. 

Člověk laskavý jednak nesleduje, co dělají jeho sousedé o víkendu, jednak ví, že existuje mnoho přijatelných vysvětlení a není třeba myslet hned na vzpouru proti Božím přikázáním. Laskavý člověk nechodí za druhými a nevyčítá, kde zahlédl v jejich chování projevy nelaskavosti. Být laskavý nám nebrání dodržovat vnější pravidla, zatímco začneme-li se svým důrazem u vnějších pravidel, je nám zatěžko vzbudit v sobě lásku k těm, kdo je porušují. A na otázku, zda k důvěrnějšímu vztahu s Bohem člověka přivedou spíš výčitky či laskavost, si můžeme každý odpovědět sám.

 

 


 

 

22. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Dt 4,1–2.6–8
Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji… budete zachovávat příkazy Hospodina.

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.
   Mojžíš řekl lidu toto:
   „Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete za chovávat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám přikazuji.
   Zachovávejte je a plňte, neboť tak budete v očích národů moudří a rozumní: uslyší o všech těchto nařízeních a řeknou: Skutečně, moudrý a rozumný je tento velký národ! Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme. A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákonodárství, které já vám dnes prohlašuji.“

Žl 15(14),2–3a.3b–4.5bc Odp.: 1a
Odp.: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?

Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, upřímně smýšlí ve svém srdci, svým jazykem nepomlouvá.
Odp.
Nečiní příkoří svému bližnímu, netupí svého souseda. Nešlechetným člověkem pohrdá, ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.
Odp.
Kdo nelichvaří svými penězi a nebere úplatky proti nevinnému. Kdo takto jedná, nikdy nezakolísá!
Odp.

2. ČTENÍ Jak 1,17–18. 21b-22. 27
To slovo musíte uvádět ve skutek.

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.
Bratři moji nejmilejší!
   Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel, u něhož není změna ani ztemnění, jaké je působeno (u hvězd) otáčením. On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši. To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe.
   Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.

EVANGELIUM Mk 7,1–8.14–15.21–23
Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.

Slova svatého evangelia podle Marka.
   Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; po návratu z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou, a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů a měděných nádob.
   Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?“
   Odpověděl jim: „Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: »Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.« Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.“
   Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě všichni a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, opovážlivost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“

Zobrazeno 526×
komentáře
Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.