Ona mě svedla! Já za nic nemůžu!

Za to může Eva! Za to může had! Za to může to jablko! Občas mají lidé svou tendenci k nesprávnému jednání svádět na něco z vnějšku. Tehdy na počátku se něco rozbilo, někdo jiný to rozbil, a my od té doby žijeme v nedokonalém světě, a chováme se tedy nedokonale. Nemůžeme za to. To Eva, to had, to jablko. To Hospodin, protože přece musel vědět, co se stane, když tam ten strom zasadí. Však pak taky poslal svého syna, aby to urovnal, no ne? A my teď teda hřešíme, ale víme, že za to pán Ježíš už zaplatil, tak je to ok.

 

Autorkou obrázku je malířka Bradi Barth, převzato z paradiseandperdition.weebly.com

 

S hříchem to není snadné. Málokdo dokáže k vlastním chybám přistupovat přiměřeně. Někdo je, jak už jsme zmínili, bagatelizuje, nepřijímá svou zodpovědnost. Trochu za ně nemůže, trochu ty chyby nevadí, protože se s nimi už počítá, a navíc stačí kámošit s Ježíšem a on to u Táty zařídí. Někdo ví, že tohle není ten nejlepší přístup, ale snaha brát vlastní pochybení vážně ho dovede do sebemrskačského stavu, který mu brání radovat se z darů, které dostává. Každý v sobě pro něj skrývá pokušení. Zdaleka nejde jen o krásná lidská těla (a žádostivé tělo vlastní): jídlo hrozí obžerstvím (nebo alespoň mlsností), filmy a knížky zahálkou, přátelé klevetěním… Všechno je třeba ohlídat, stres narůstá a místo vděčného služebníka Božího tu máme uzlíček nervů, který čeká na smrt jako na vysvobození a z nějakého důvodu se domnívá, že pak bude lépe. Jako by neviděl, že své trable si vytváří sám a kam půjde, tam si je ponese s sebou.

Selhání jsou špatná, ale většina zla ve světě vzniká až naší neschopností se s nimi vyrovnat. A příběh o Adamovi a Evě to ukazuje velmi dobře. Adam s Evou žili v rajské zahradě spokojeně. Ve stálé Boží přítomnosti, nic jim nescházelo, neměli hlad, ani nebyli odkázáni na ovoce nevábného vzhledu a mdlé chuti, mezi kterým by to zakázané výrazně vynikalo. A tak jediné, co získali porušením zákona, byla nespokojenost se sebou samými. Do té chvíle jim nic nepřipadalo špatné. A najednou jim připadalo špatné, že jsou nazí, špatné, že by je tak Stvořitel měl vidět… Nevíme, co by se stalo, kdyby dokázali za Hospodinem přijít a říct „Moc nás to mrzí, tvůj zákaz v nás vzbudil zvědavost, tak jsme zkusili, co se stane. Odpusť nám.“ Víme, že to nedokázali, že přímým důsledkem porušení příkazu byla ztráta důvěry k Bohu, porušení vztahu, neschopnost být v jeho blízkosti. A že biblický příběh jen ilustruje to, co sami moc dobře známe ze svých životů.

Neumíme žít se svým proviněním. Nesneseme pocit, že jsme selhali, musíme věc honem vysvětlovat a vinu popírat. Je zřejmé, že jsem jedl z toho stromu, ale to ona mi to dala, její vina je větší. Já mu to dala, ale mě překecal had. Neneseme vinu. To ten druhý. Vlastně je div, že Adam s Evou odcházejí z ráje pospolu. V našem známém světě by na sebe pokřikovali „To je tvoje vina, tys mi to dala k večeři!“ a „Za to můžeš ty, žes nic lepšího k jídlu neopatřil!“ a lidstvo by vyhynulo hned v první generaci. Příběh vidí lidi vlastně velmi pozitivně. Nepřijali vinu, porušili svůj vztah s Bohem, ale alespoň oni dva spolu dokázali dál žít. Adam s Evou! Naivní a nesolidní, myslíme si. A jak často nemáme ani tolik lásky k sobě navzájem, kolik měli oni?

Schopnost poznání dobrého a zlého. Tu si představujeme jako stav rovnováhy, klidu, jako osvobození od pochybností a váhání. Nic takového kolem sebe nevidíme. Vidíme lidi, kterým najednou začalo vadit být nazí a považují to za něco špatného. Lidi neschopné přiznat své pochybení. Člověk, který rozezná dobré a zlé přece ví, že pokání je dobré a pýcha špatná. Co tedy lidé vlastně získali? Nutkání soudit sebe i druhé a strach z Hospodina?

Hospodinova pravidla, třebas nám někdy přijdou absurdní, nejsou samoúčelná. Jsou součástí tohoto světa a jejich dodržování nám umožňuje žít na zemi spokojeně. Ať už jde o úctu k rodičům nebo nejedení netopýrů, většinou časem zjistíme, že by lidem bylo lépe, kdyby nezkoušeli, co se stane, když neposlechnou. Jedno porušení a stojí tu muž proti ženě, z které měl ještě nedávno takovou radost. To, co bylo ještě před chvíli přirozené, se zdá zvráceným, vyžadujícím zakrytí. Nejde o černý puntík, který by snad Adam s Evou měli dostat. Jde o to, že oni sami nedokážou se svým proviněním dál žít jako dřív. Dostali jsme schopnost Boha neposlechnout, ale nedostali jsme schopnost se se svou neposlušností vyrovnat. Na hřích není třeba nahlížet jako na přestoupení zákazu, protože to nás vede k touze revoltovat, kličkovat a okecávat, případně rovnou zapírat, nebo naopak k neschopnosti udělat cokoli, co by jako přestoupení šlo chápat. Hřích je to, s čím nedokážeme předstoupit před Hospodina. Stejně jako poznáme špatný čin vůči svým blízkým z toho, že se nám nechce domů a že začneme vzpomínat na chyby těch druhých, tak hřích poznáme podle oddrmolené modlitby se srdcem pevně uzavřeným. Sem nechoď, sem se nedívej. Ano, mohlo by být hůř, mohlo by nám to být úplně jedno. Jenže to už relativizujeme. Co nám stálo za to, abychom se teď báli se k Hospodinu radostně rozběhnout?

 

 


 

 

10. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Gn 3, 9-15
Nepřátelství ustanovuji mezi potomstvem tvým a potomstvem ženy.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.
    Když pojedl Adam ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: "Kde jsi?"
    On odpověděl: "Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl."
    ( Bůh ) řekl: "Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!"
    Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl."
    Hospodin Bůh se zeptal ženy: "Cos to udělala?" Žena odpověděla: "Had mě svedl, a tak jsem jedla."
    Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protože jsi to udělal, bud zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty: Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Ne-přátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti zasáhne hlavu, zatímco ty zasáhneš jeho patu.”

Žl 130 (129), 1-2. 3-4. 5-6a: 6b-8 Odp.: 7
Odp.: U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.

Z hlubin volám k tobě, Hospodine, Pane, vyslyš můj hlas! Tvůj sluch ať je nakloněn k mé snažné prosbě!
Odp.
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, abychom ti mohli v úctě sloužit.
Odp.
Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo, má duše čeká na Pána více než stráže na svítání.
Odp.
Více než stráže na svítání ať čeká Izrael na Hospodina, neboť u Hospodina je slitováni, hojné je u něho vykoupení. On vykoupí Izraele ze všech jeho provinění.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Kor 4, 13-5, 1
Věříme, a proto také mluvíme.

Čtení z druhého lištu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři !
    Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmě: 'Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil', věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho.
    Všecko to se přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě.
    A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje, ne-boť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale nevidi-telné budou trvat věčně.
    Víme totiž, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi.

EVANGELIUM Mk 3, 20-35
Se satanem je konec.

Slova svatého evangelia podle Marka.
    Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup lidu, takže se nemohli ani na-jíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu.
    Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili ( o Ježíšovi ) : "Je posedlý Belzebubem. Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů."
    Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana? Je-li krá-lovství v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, ta-kový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže ob-stát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit.
    Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem." To řekl proto, že tvrdili: "Je posedlý nečistým duchem."
    ( Za Ježíšem ) přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem něho sedělo plno lidí. Řekli mu: "Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají."
    Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji příbuzní?" A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: "To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka."

Zobrazeno 266×
komentáře
jk-s

Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl."

To je prostý popis události. Není to vymlouvání "Ona mě svedla! Já za nic nemůžu!"

Alena Theodora Dvořáková

jk-s: Na to se ho ale nikdo neptal. Jako odpověď na otázku stačilo říct "Ano, jedl." ;-)

jk-s

Podsouvat biblickému prvnímu člověkovi "Já za nic nemůžu!" je ale spíše pomluva než interpretace jiných výroků.

Alena Theodora Dvořáková

jk-s: Všichni interpretujeme. Mně řetězení "to ona, to on" prostě přijde jako přehazování zodpovědnosti. Někdo s jinou životní zkušeností může pochopitelně vnímat příběh jinak.

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.