Má se lépe borůvka, rostoucí bez péče v lese, nebo réva, o kterou se stará vinař?

Není to tak dávno, co jsme mávali ratolestmi při připomínce Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma. Teď je řeč o ratolestech znovu, ale tentokrát jsme jimi my sami. Ne něčí ratolesti, ne nezvedené ratolesti, ale ratolesti na vinném kmeni. Ratolesti, které by měly přinášet plody, nemá-li je vinař odříznout a hodit do ohně.

 

Zdroj: www.flickr.com

 

Obraz vinice z Bible dobře známe. V Písni písní čteme o vinici, kterou ohrožují lišky, u Izajáše o vinici Hospodina zástupů, která nenese úrodu, přestože je jí poskytována péče, v evangeliích o vinici, spravované nepoctivými vinaři. Vždy se mluví o potřebě se o vinici dobře starat, aby se člověk dočkal hroznů. Réva nejsou borůvky, aby rostla podél cest a procházející poutník její plody uzobával, případně aby člověk dorazil s nádobami, nasbíral si, kolik potřebuje, a zase se rok o keříky nestaral. Réva si neroste, kde se jí zachce. Réva vyžaduje starostlivou péči. Lilie se nestará a je oblečena lépe než král Šalamoun. Réva ne. Musí se snažit vinař a musí se snažit i réva. Snaha jen jednoho z nich nestačí.
 

Nestačí snaha vinaře a nestačí snaha samotné révy. Hospodin nestvořil svět, aby ho pozoroval a kochal se jeho nádherou, aniž by do něj musel zasahovat. Stvořil svět, který ho neustále zaměstnává. Stvořil si každého jednotlivého člověka jako partnera do vztahu – a sami víme, jak těžké to ve vztazích bývá. A stejné je to z naší strany – nestačí jen naše aktivita. Nemůžeme si říct, že jsme byli do světa postaveni a teď už je to na nás. Bez Hospodina málo zmůžeme. Ve vztahu neexistuje seznam povinných úkolů, které je třeba splnit, aby vztah existoval, a seznam nepovinných úkolů, které by podle míry plnění určovaly kvalitu vztahu. Nejde si něco napracovat, nejde se ráno snažit a odpoledne mít od vztahu volno. Vztah je napořád. Jsem-li ve vztahu, jsem v něm, nejen když s druhým jdu na výlet nebo spolu malujeme kuchyň nebo jsme v kině. Jsem ve vztahu i během školního testu, během porady v práci, jsem v něm, když spím a když spěchám na autobus. V každé té chvíli na mě vztah klade nároky, v každé té chvíli si ho mám být vědom. Vztahu s partnerem, vztahu s rodiči, vztahu s Bohem.
 

Ježíš jako pravý vinný kmen. Ten kmen, který Bůh zasadil do země, aby se dočkal plodů. My tentokrát ne jako vinice, která nenese úrodu, ale jako ratolesti na vinném kmeni. Tentokrát stačí nebránit se, nechat mízu proudit a plody dozrávat. Míza neproudí v neděli od devíti do desíti dopoledne a ve čtvrtek od šesti do sedmi večer. Míza proudí pořád, nemá-li větev odumřít. Kmen žene mízu do větví, stačí neklást překážky. A přece se zdá, že to je pro nás někdy příliš těžké. Někdo to nezvládne. Nedokáže vnímat proudící mízu, nepřijímá ji a usychá. A ratolesti, které nenesou ovoce, Hospodin odřezává, aby ty plodné měly dost místa pro hrozny.
 

Nebyl nám předložen seznam vlastností větve, která bude spálena. Bylo nám řečeno, co jsme dostali, abychom spáleni být nemuseli. „Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil.“ No, kromě pár měsíců po konverzi si obvykle moc čistí nepřipadáme. Moc dobře víme, kde nás tlačí bota, kde máme rezervy. Víme, kde čerpat, a nečerpáme. Není čas. Tak tak doběhneme do kostela a z kostela zase běžíme něco dělat. Vždyť i během kázání nám utekly myšlenky k rozepsané diplomce, k hořícímu termínu v práci, ke hře, kterou vymýšlíme na tábor. „Promiň, teď jsem ve stresu,“ utrhneme se na někoho, kdo by si chtěl popovídat. Možná něco potřeboval. Možná chtěl po chvíli konverzace o společných zájmech o něco poprosit. Nemáme čas.
 

„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to.“ Ne, tím se nemyslí, že dotyčný vůbec nemusel chodit za námi, že se měl modlit a poprosit rovnou Pána Ježíše. Naopak – kdybychom se my dokázali modlit, našli bychom kapacitu na lidi kolem nás. A nebrali bychom to jako oběť. Copak větev révy trpí, když nese plody? Není právě v tu chvíli nejkrásnější? Jen se nesmí sama odstřihnout, nechat se utrhnout větrem. Bez mízy nepřinese nic, uschne a shoří na ohni za zdí. 
 

Jestliže chceme být k něčemu, nesmíme se odříci zdroje síly. Dvakrát zaznělo „slovo“ – jsme čisti Ježíšovým slovem, Ježíšova slova v nás mají zůstávat. Není naší starostí řešit, kdo už je příliš uschlý, aby mu nebylo pomoci. My máme poslouchat slovo, díky kterému jsme čistí, slovo, díky kterému můžeme nést plody. Nemusíme se bát. Potřebujeme věřit, že slovo dokáže očistit, že slovo dokáže dát sílu, že to není na nás, abychom podávali výkony sami ze sebe. Když se nenecháme zlomit a utrhnout větrem, může být v našich plodech oslaven Bůh.

 


 

 

5. neděle velikonoční 

1. ČTENÍ Sk 9, 26-31 
Barnabáš jim vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána. 

Čtení ze Skutků apoštolů. 
   Když přišel Šavel do Jeruzaléma, chtěl navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem. 
   Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s židy mluvícími řecky a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu. 
   V té době měla církev pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.

Žl 22 (21), 26b-27. 28+30ab. 31c-32 Odp.: 26a 
Odp.: Budu tě chválit, Hospodine, ve velkém shromáždění. nebo: Aleluja. 

Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina. Chudí se najedí do sytosti, kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: "Navěky ať žije vaše srdce!" 
Odp. 
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí všechny končiny země, před ním se skloní všechna lidská pokolení. Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach. 
Odp. 
I má duše bude pro něho žít, mé potomstvo bude mu sloužit. Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: "To udělal Hospodin!" 
Odp. 

2. ČTENÍ 1 Jan 3, 18-24 
To je to jeho přikázání: abychom věřili a milovali. 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana. 
   Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí. 
   Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé. 
   A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal. 

EVANGELIUM Jan 15, 1-8 
Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce. 

Slova svatého evangelia podle Jana. 
Ježíš řekl svým učedníkům: 
   "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ( zůstanu ) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. 
   Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci." 

Zobrazeno 154×
komentáře
Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.