Buduješ kariéru? Přijdeš do pekla!

Středověk trvá! Pryč s čarodějnictvím, modloslužbou a chlípností! Svatý Pavel vám to vytmaví. Musel být řádně rozpálený, když psal: „Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království.“ Čarodějnictví zní zábavně, ale v epištole Galatským jsou ve stejné větě odsouzeny i závist a žárlivost. Jejda.

 

Zdroj: prochlapy.cz

 

Ať už máme v ruce Bibli, která výčet zavrženíhodných - protože k zavržení vedoucích - skutků překládá jako skutky těla, nebo jako skutky lidské přirozenosti, je jasné, že nejde o nějaké perverze, které se týkají jen několika nemocných či zvrácených lidí. V českém ekumenickém překladu se mluví o skutcích lidské svévole – tedy ne něčeho daného, jako je tělo nebo přirozenost, ale už ovlivnitelného; skutky své (vlastní) vůle. Pořád je to ale něco, k čemu máme ze své podstaty sklon. 

Normálně v takových seznamech položky gradují – od nejmenších se přechází k těm zásadnějším. Tady se to zdá být seřazeno naopak. Seznam začíná smilstvem a čarodějnictvím a člověk má tendenci si říct, že na tomhle tedy nic přirozeného nevidí, jeho k tomu tělo rozhodně nevede, a může tedy tenhle odstavec přeskočit. Jenže ouha, za modloslužbou následují věci o dost prostší a rozšířenější, jako je ctižádost a hněv. Opravdu si apoštol Pavel myslí, že když se člověk snaží to v práci někam dotáhnout, zříká se spásy? A stejně tak každý, komu občas rupnou nervy?

Kdybychom chtěli, vlastně kolem sebe najdeme i projevy té modloslužby a čarodějnictví. Kolik projevů pověrčivosti, kolik přisuzování nesprávného významu věcem, kolik ignorování možnosti být správně informován o učení církve. Co vše ze sexuální oblasti je hříšné, se řeší (minimálně) dva tisíce let a snaha vyvarovat se zde chyb způsobí často chyby zase jiné. Projevy žárlivosti, alespoň občasného nepřátelství, nesvornosti či závisti pozorujeme skoro u každého. A opilství a hýření? Copak nepatří alespoň k některým příležitostem? Sváteční dny přece často pocházejí právě od Hospodina, on učinil to, co s vděčností slavíme. Co to je za oslavu, pokud by musela být uměřená?

Jestliže svatý Pavel označuje toto chování za skutky těla, naznačuje tím, že k nim máme sklony všichni. Byli jsme tak stvořeni. Proč nás Bůh stvořil takové, že se pak musíme celý život přemáhat? Kdo je tady vlastně perverzní? Ano, svobodná vůle je pro vztah nutná. Ale přece to známe ze vztahů mezi sebou – některé vztahy drhnou, v jiných se lidé tak doplňují, že jim nic není zatěžko. Copak má vztah dvou souznících lidí menší hodnotu než vztah vydřený, udržovaný z pocitu zodpovědnosti? To je přece nesmysl. Nemohl nás Hospodin učinit sám se sebou kompatibilní, aby nám nebylo zatěžko plnit jeho vůli a nedělat to, co mu vadí? Proč jsme dostali tělo, které nesmíme poslouchat? Proč pro nás není přirozené poslouchat Ducha, jehož ovocem je „láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost“?

Na internetu lze najít příběh, kde dva mniši potkají u brodu krásnou dívku, která se bojí přejít rozvodněný potok. Jeden se odvrátí, aby se nevystavil pokušení. Druhý ji chytí a přenese. Když se blíží do cíle, ten první nevydrží a ptá se spolubratra, jak mohl překročit pravidla a dotýkat se ženy. Druhý odpovídá: „Já jí pomohl a opustil, ty si ji neseš stále s sebou.“ Ovoce Ducha nepřichází tam, kde jsme se dokonale zbavili všech nectností. Pokud se soustředíme na hřích, často jen nahrazujeme jeden druhým. Zaměříme se na jednu oblast a nevšimneme si, že jsme se zároveň stali nemilosrdnými nejen k sobě, ale i k ostatním, že neustále posuzujeme a odsuzujeme, že jsme hněviví v obavě, že nás něco svede z cesty…

Ovoce Božího Ducha není odměna pro ty, kteří si v sobě dokázali dokonale uklidit. Ovoce Božího Ducha je to, co si musíme do špajzu svého srdce nastěhovat jako první – a pak se tam žádné nežádoucí žádostivosti nevejdou. Kdo v sobě s pomocí Boží (a to je podstatné) pěstuje lásku, radost, věrnost a dobrotu, ten už nemusí svádět tvrdé boje sám se sebou a prohrávat. I jeho tělo mu bude ku radosti. To, co bez darů Ducha znamenalo nebezpečí, může být příležitostí projevit laskavost či trpělivost. Hospodin nestvořil svět záludný a člověka odsouzeného k záhubě. Jen člověka nezbavil možnosti nic nepochopit a brát věci za špatný konec. Přitom je to tak prosté. Jak říká otec Smith v románu Plná slávy: Většina věcí je správných, pokud se ovšem dělají k větší slávě Boží.

 

 


 

 

Slavnost Seslání Ducha Svatého

1. ČTENÍ Sk 2, 1-11
Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit.

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil j eden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamitě, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky." 2

Žl 104 (103), 1ab+24ac. 29bc-30. 31+34 Odp.: srv. 30

Odp.
.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja. Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země j e plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracej í se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.

2. ČTENÍ Gal 5, 16-25
Ovoce Ducha.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři!
   Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.
   K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, (vraždy,) opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království.
   Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi.
   Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!

EVANGELIUM Jan 15, 26-27; 16, 12-15
Duch pravdy uvede vás do celé pravdy.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
   Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

Zobrazeno 403×
komentáře
Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.