Křížová cesta

Lidé si chtěli od pradávna připomínat vše, co Ježíš udělal pro jejich spásu. Chtěli mít před očima jeho křížovou cestu, aby nikdy nezapomněli, co pro ně vytrpěl a aby jejich vděčnost nikdy nevyhasla.

Proto mnoho malířů a sochařů vytvářelo zastavení křížové cesty a lidé si je umisťovali do kostelů, ale také v přírodě kolem cest. Chceme vám nabídnout, jak můžeme mít křížovou cestu stále u sebe. K přiblížení jednotlivých zastavení totiž budeme využívat části našeho těla. Tak ji budeme mít pořád nablízku a kdykoliv si ji můžeme připomínat. 

 

 

Křížovou cestu můžeme rozjímat doma, v kostele, ale také můžeme využít zastavení venku v přírodě. Pokud se jí účastní děti, zapojíme je do odpovídání na otázky obsažené v textu a zařadíme také nápady pro různé interakce a prožitek. Děti křížovou cestu lépe prožijí, když mohou nést kříž, který jsme společně vyrobili.

Text křížové cesty k vytištění najdete zde.

Úvod

 

Pane Ježíši, chceme dnes s tebou prožít křížovou cestu. Promlouvej k nám a pomoz nám ti naslouchat.

 

1. zastavení - Ježíš je odsouzen

 

Ježíš stojí sám před mocnými tohoto světa. Ti, kteří jej přivedli, na něj opakovaně ukazují a vyslovují mnoho svých obvinění.

Pilát si není jistý jeho vinou, proto jej vyvádí ven, kde čeká mnoho lidí. Doufá, že se dav slituje nad tímto nevinným člověkem.

Ale mýlí se. Nerozumí přesně, co říkají, ale jejich ruce mluví jasně. Hrozí a ukazují na Ježíše a neoblomně chtějí jeho smrt.

Pilát má strach. Zavře oči a vidí jen ty hrozící ruce. Teď hrozí Ježíši, ale pokud jej neodsoudí, budou hrozit jemu.

Podléhá svému strachu a vydává Ježíše na smrt.

 

Prohlédněme si své ruce, co naše ruce umí, k čemu dobrému je můžeme použít? 

Bohužel umí ale také zlé věci.

 

Kéž naše ruce častěji dělají dobré věci, než ty zlé. Kéž naše ruce dokáží častěji hladit než hrozit.

 

2. zastavení - Ježíš přijímá kříž

 

Na Ježíšova ramena položí těžký, přetěžký kříž. Na nevinného člověka položí hříchy všech lidí. Ježíš nese kříž za naše hříchy, za hříchy každého z nás, abychom je nemuseli nést my.

Uvědomme si teď svá ramena. Cítíme se lehce nebo máme starosti a cítíme na svých ramenou tíhu? Když má někdo těžkosti a starosti, říká se, že toho nese hodně na svých ramenou. Je to, jakoby také nesl svůj kříž. Můžeme si to vyzkoušet: na ramena si položit kříž, kládu, cokoli těžkého.

Nemusíme ale své kříže nést sami. Ježíš chce, abychom si pomáhali a nesli kříže jedni druhým.

 

Kéž vidíme kříže na ramenou druhých lidí a snažíme se jim pomoci.

 

Pokud jdeme ve skupině krajinou, můžeme nést k dalšímu zastavení kříž společně.

 

 

3. zastavení - Ježíš poprvé padá pod křížem

 

Ježíš padá pod těžkým křížem. Ztrácí kontrolu nad svým tělem a přede všemi těmi lidmi, kteří jej ponižují, bijí, kteří ho nemají rádi, zakopává, jeho nohy ho zrazují a on padá. Nezůstává ale na zemi. Ví, že jeho cesta ještě nekončí. Musí se znovu postavit a jeho nohy musí jít dál, protože ještě není v cíli.

Jsme zvyklí, že nás naše nohy zanesou tam, kam potřebujeme. Možná si ani neuvědomujeme, co všechno můžeme dělat, když máme zdravé nohy. Můžeme o tom společně přemýšlet.

Někdy se nám ale nohy zapletou, podlomí, zakopneme a najednou se celé naše tělo poroučí k zemi.

Je nepříjemné nemít své tělo pod kontrolou, je nepříjemné spadnout a je to ještě nepříjemnější, když nás vidí druzí. Nikdo nemá rád, když selže, když se mu nedaří, když chybuje a je pro smích druhým.

 

Kéž máme vytrvalost a znovu a znovu vstáváme na cestě za naším cílem. Naším posledním cílem.

 

4. zastavení - Ježíš potkává svou matku

 

Na tomto úseku Ježíšovy cesty se setkají dva páry očí. Jsou to oči Ježíše a jeho matky. Co si asi říkají jejich oči v tuto chvíli? Čeho jsou plné?

Očima se toho dá tolik říct. Naše oči se umí mračit, smát, dokážou mít strach.

 

Kéž se ve chvíli, kdy nás něco trápí, kdy máme těžkosti, dokážeme dívat do očí naší nebeské matky Marie. Kéž vidíme její oči, které nás chtějí povzbudit a které nás ujišťují, že jsme milováni.

 

5. zastavení - Šimon pomáhá Ježíši nést kříž

 

Ježíš je na nesení svého kříže úplně sám. V davu vidí svou matku, možná své učedníky, ale nikoho nemá v tu chvíli po svém boku. Není nikdo, kdo by mu pomohl. Když ale vojáci vidí, že je kříž pro Ježíše příliš těžký, bojí se, že jej nedonese až do svého cíle, a proto přinutí Šimona z Kyrény, aby mu pomohl kříž nést. Šimon možná vůbec netuší, komu to pomáhá nést kříž, ale poslechne vojáky. Stojí chvíli po boku samotnému Spasiteli světa.

Nikdo nejsme rádi příliš dlouho sami. Většinou chceme mít někoho po svém boku. Obzvláště, když je nám těžko a potřebujeme pomoc.

 

Kéž také my dokážeme stát po boku těm, kteří to potřebují. Když pomáháme druhým nést jejich kříže, stojíme po boku samotnému Ježíši.

 

6. zastavení - Ježíš potkává Veroniku

 

Veronika vidí trpícího Ježíše. Je to statečná žena, protože se dostane k Ježíši, přestože všude kolem jsou vojáci a hlídají ho. Veronika vidí, že má tvář celou zakrvácenou, a chce mu posloužit alespoň tím, že mu nabídne šátek, do kterého si může svou tvář otřít. Ježíš přijme její malý skutek lásky a otiskne svou tvář do jejího šátku. Veronika tak získá otisk tváře toho, který tak miluje celý svět, že je ochoten za něj zemřít na kříži. Veronika má Ježíšovu tvář stále před očima, už navždy, už do konce svého života.

Když máme někoho moc rádi a nemůžeme s ním být, zavřeme oči a představíme si jeho tvář. Vidět tvář člověka, kterého milujeme, nás uklidňuje a povzbuzuje. Proto často nosíme fotografie našich blízkých ve svých peněženkách nebo máme doma v rámečku fotografie těch, kteří bydlí daleko nebo také těch, kteří zemřeli.

 

Kéž vidíme stále Ježíšovu tvář nejen našima očima, ale hlavně naším srdcem. Kéž se do něj otiskne a nikdy nevybledne. 

 

7. zastavení - Ježíš padá podruhé pod křížem

 

Kříž je pro Ježíše těžší a těžší. Znovu klopýtá a tíha kříže ho sráží na kolena. Klečí na kolenou a doléhá na něj všechna ta tíha. Každý krok je pro něj tolik obtížný a teď se musí zvednout i s tím obrovským břemenem na ramenou. Klečí a sbírá sílu.

Také nám se někdy stává život těžším a těžším a padáme. Někdy je to jen takové klopýtnutí, ale někdy padneme až na kolena. Nemáme rádi tyto pády, ale překvapivě právě ve chvílích, kdy jsme sraženi na kolena, je prostor zastavit se a nabrat sílu. Nabrat sílu k další cestě.

 

Kéž naše pády až na kolena jsou časem, kdy upínáme všechnu svou naději k Bohu a u něj čerpáme sílu, abychom opět vstali.

 

8. zastavení - Ježíš potkává ženy jeruzalémské

 

Na své cestě potkává Ježíš také ženy z Jeruzaléma. Pláčou a je jim ho velmi líto. Pláčou, že musí zemřít nevinný člověk, ale vůbec si neuvědomují, že umírá také za jejich hříchy. Je jim líto, že musí zemřít, ale nepochopily, že Ježíš nepotřebuje naše ústa plná nářku a bědování. Z našich úst chce slyšet jediné. Chce slyšet ANO nekonečnému Božímu milosrdenství, které se z Golgoty rozlije na všechny, kteří přijdou.

 

Kéž naše ústa řeknou Ježíši to jediné slovo, na které čeká. Kéž řeknou Ježíši a jeho milosrdné lásce své ANO. 

 

Pokud chcete, aby Ježíš přebýval ve vašem srdci, můžete pokleknout u jeho kříže a říct mu své Ano.

 

 

9. zastavení - Ježíš padá potřetí pod křížem

 

Třetí Ježíšův pád. 

Už už to vypadalo, že dojde, že bude v cíli. Ale opět padá. Znovu je na kolenou a lidská síla pro další zvednutí se už není.

Také my padáme. Vstáváme. Znovu a znovu. A přijdou chvíle, kdy spadneme a prostě nenalézáme už sílu vstát. Zůstáváme na kolenou, dlaně opřené o kamenitou zem. Snažíme se najít jen krapet síly, ale ta už prostě není.

Přesně tohle jsou chvíle, kdy nás nadzvedává Bůh. To jsou chvíle, kdy už nevíme jak, ale najednou jdeme a je nám jasné, že to byly Boží ruce, které nás nadzvedly. Že to byly právě jen tyto ruce. Protože my už jsme neměli z čeho brát.

 

Kéž máme důvěru, že Bůh nás zvedne, i když lidské síly dojdou.

 

10. zastavení - Ježíš je svlečen ze šatů

 

Ježíš, Král, Boží Syn. Z lásky k nám snáší pohanu od těch, kteří jej dovedli až na Golgotu. Nemá nic, stojí tu bezbranný. Svlékli mu šaty a spolu s nimi mu vzali i poslední kousek lidské důstojnosti. Zdá se, že mu vzali úplně vše, ale přece ne. Nikdo mu nedokázal vzít jeho bezmeznou lásku k nám. Tu lásku, která jej  dovedla až sem, na místo, kde za nás položí život.

Naše tělo je jen schránkou, schránkou pro neviditelnou duši. A na duši záleží, tu nám nemůže nikdo vzít, pokud my sami ji nedáme.

 

Kéž naše duše patří vždy Bohu.

 

11. zastavení - Ježíš je přibit na kříž

 

Ježíše pokládají na kříž. Leží na tvrdém kříži a každým kouskem své kůže cítí tvrdost našich hříchů. Cítí svou krev a pot. Cítí hřeby, jak procházejí jeho rukama a nohama.

Zavřeme oči a ohmatejme dřevo kříže, zkusme si lehnout na kamenitou cestu.

Jak neradi cítíme bolest, jak neradi cítíme nepohodlí, byť je jen nepatrným zlomkem toho, co pro nás Ježíš vytrpěl.

 

Kéž nepřestáváme být vděčni za všechno, co Ježíš vytrpěl za nás a pro nás. 

 

12. zastavení - Ježíš umírá na kříži

 

“Otče, do tvých rukou poroučím ducha svého.” Z Gogloty zní Ježíšův hlas těsně předtím, než zemřel. 

Poprvé jsme v Bibli slyšeli Ježíše promluvit v chrámu v Jeruzalémě, když mu bylo dvanáct let a jeho rodiče ho se strachem hledali, protože se báli, že se ztratil. Už tam nám jasně řekl, že jeho místo je u Otce. 

"Proč jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?"

S myšlenkou na Otce tak začíná i končí jeho pozemská cesta. Jeho pozemská cesta až na kříž. 

 

Kéž také naším hlasem často vyznáváme, že Bůh je naším Otcem. Kéž to dokážeme vyznat doma ve své rodině, ale i mezi dalšími lidmi.

 

V tuto chvíli použijme svůj hlas k tomu, abychom volali ke svému Otci modlitbou, kterou nás naučil jeho Syn.

 

13. zastavení - Ježíš je sňat z kříže

 

Ježíš zemřel. Všichni odešli. Zůstávají jen ti nejbližší. Sundají Ježíšovo tělo z kříže a položí jej do klína jeho maminky. Naposledy jej může obejmout svými pažemi. Naposledy může políbit jeho tělo a rány, které utržil. 

 

Kéž vyznáním každého našeho hříchu objímáme a líbáme Ježíše a jeho rány. Kéž se vracíme znovu a znovu ke kříži, abychom objali svými pažemi Ježíšovo zubožené tělo a přijali to nekonečné milosrdenství, které u paty kříže pramení.

 

Pokud chcete, můžete se každý na chvíli zastavit pod křížem, který neseme. Můžete se jej dotknout, obejmout, můžete poprosit Ježíše o odpuštění.

14. zastavení - Ježíš je uložen do hrobu

 

Vše je u konce. Ježíšovo tělo je uloženo do hrobu. Vchod je zavalen kamenem. Ticho. Konec. Tma.

My ale víme, že někde uvnitř tluče srdce. Ježíš nezemřel navždy. Zemřel, aby mohl znovu vstát. 

S každým úderem našeho srdce, které máme schované ve svém těle, si můžeme uvědomovat sílu vzkříšení. 

Ukryt před zraky lidí se chystá největší zázrak v dějinách Božího stvoření. 

Očekáváme třetí den, kdy Ježíš vstane, aby už nikdy nezemřel.

Vstane, abychom my mohli žít.

 

Kéž nikdy nepřestáváme věřit, že život je silnější než smrt.

 

Závěr

 

Pane Ježíši, doprovodili jsme tě na tvé křížové cestě. Každá část našeho těla nám může připomínat kousek tvé křížové cesty. Chceme tě na ní věrně doprovázet. Prosíme, pomoz nám vytrvat. Amen

Zobrazeno 307×
komentáře
Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.