Může skaut jezdit načerno? Nevyčleňuje se nedodržováním pravidel sám ze skautského společenství? A co mu spíš zabrání jet bez lístku: strach z pokuty nebo úcta k práci jiných?

Prohlašovat, že někoho následuji, ale nejednat podle jeho slov je falešné, to je jasné. Pokud se hlásím k nějaké skupině, musím dodržovat její pravidla, jinak jsem směšný jako politik SPD, který bohatne z pronájmu bytů příjemcům sociálních dávek. Slušné společenství se takových lidí samo zbaví, protože mu škodí. Nikdo by je pak nebral vážně. Jen nepoctivci měří každému jiným metrem. Svým chováním svědčíme o upřímnosti svých slov. Jako křesťané svým chováním svědčíme o své lásce ke Kristu.

A jaká jsou přikázání Ježíšových následovníků? Četli jsme o tom před týdnem: poznávat (Boha), milovat (Boha, bližní, sebe), dodržovat (přikázání) – jedno vyplývá z druhého a vlastně spolu splývá. Když znám, tak miluji a dodržuji, když dodržuji, tak miluji. Nemohu milovat a nedodržovat, nemohu znát a nedodržovat, nemohu znát a nemilovat a nemohu milovat a nepoznávat. Nejde být Kristovým učedníkem jen formálně. Nejde říct „Jo, tohle by mohla být pravda“ nebo „To se tak hezky poslouchá“ a dál si žít po svém – pokud se člověk chce považovat za křesťana. Pokud někoho miluji, chci ho znát nejlépe, jak to jde. A pokud dobře znám Krista, nemohu ho nemilovat. A miluji-li Krista, musím milovat ty, které miluje on. Své bližní, všechny lidi, sám sebe.

Kdo Ježíšovo slovo zachovává, v tom je Boží láska přivedena k dokonalosti. Přikázání nám nejsou dána k porobě, ale k přinášení lásky do s láskou stvořeného světa. Bohové, které si lidi vymysleli, se hlásí jen k těm, kteří je poslouchají. Vybavíme si obyvatele osady Havranů ze Štorchovy knihy; vzpomeneme si na hrůzu lidí, kteří se snaží rozpoznat vůli svých bohů, aby si zajistili ochranu. A snaží se ji splnit, i kdyby kvůli tomu někteří z nich měli zemřít. Mlčící bohové, kteří možná pomohou, když se jim bude chtít. A proti nim Bůh, jehož Slovo dokáže otřást celým světem, ale který se nesnaží vyvolat strach („kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce,“ píše se v epištole, ze které vycházíme). Bůh, který je ochoten sám zemřít, aby mu lidé uvěřili jeho lásku. Aby pochopili, že dodržování jeho pravidel nemá být způsobem, jak si ho naklonit nebo jak se vyhnout trestu, ale způsobem, jak přinášet lásku do tohoto světa. Něco takového si žádný člověk vymyslet nedokázal, a Hospodinu dá mnoho úsilí lidi přesvědčit, že je to skutečně pravda.

Nezachovávat přikázání tedy není projevem svéhlavosti nebo dokonce statečnosti, odmítnutím nadvlády někoho, kdo mě chce tvrdě stíhat. Nezachovávat přikázání znamená, že člověk nepochopil, o co Hospodinu jde, co nám Ježíš přišel říct.

V Janových spisech nenacházíme žádné výčty přikázaného a zakázaného jednání, žádné rozebírání konkrétních případů lidského chování. Jakoby autor předpokládal, že milující člověk už nepotřebuje řešit detaily, jednotlivé případy, že není na pochybách, jak jednat. Nechce druhému škodit, a tak je vzdálen pokušení. Kdo uzná, že Bůh poslal na svět svého Syna a nechal ho z lásky k lidem zemřít na kříži, nemůže být tak troufalý, že by se k lidem nechoval s láskou. „Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.“ (1 Jn 4, 8 – 11)

A přece autor listu s hříchy počítá. Nejen s těmi, kterých jsme se dopouštěli, než jsme poznali Krista, ale i s těmi, kterých se dopustíme později. Jen nesoudný člověk by při veškeré dobré vůli neměl pocit, že stále klopýtá. Právě takové nás ale Bůh stvořil: ne-schopné dokonalosti dosáhnout, ale schopné se o dokonalost snažit. Ne olympijské sportovce usilující o dosažení mety, ale děti jednoho Otce, bratry a sestry, kteří v jistotě Otcovy lásky mohou milovat jeden druhého. Plnění přikázání není primárně odškrtávání si příkazů a zákazů, splnil jsem, neporušil jsem. Plnění přikázání je v první řadě láskyplný vztah ke každému jednotlivému člověku; konkrétní přikázání jsou jen vodítkem, jak svůj vztah nejlépe žít. Kdo se soustředí napřed na konkrétní pokyny, může mít problém vměstnat do života lásku. Kdo se rozhodne žít lásku, zjistí, že přikázání dodržuje automaticky. Vždyť i dnešní Evropa, zakládající si na lidských právech, jakkoli je převážně ateistická, se odvolává na biblické zákony. Kdo se snaží chovat slušně k druhým, koná Boží vůli, i kdyby nechtěl.

Když čteme epištolu dále, zjistíme, že Jan nejenže nevyjmenovává konkrétní příkazy, ale nepřemýšlí ani o trestech. „Vidí-li někdo, že jeho bratr se dopouští hříchu, který není k smrti, ať za něho prosí,“ (1 Jn 5, 16) Nejen trest, ale ani napomínání není zmíněno. Ten, který to s lidmi myslí nejlépe, je Bůh. Do jeho rukou svěřujeme ty, kteří chybují. Samozřejmě, že na chyby druhých musíme reagovat i jinak. Pokud jsme ale napřed odevzdali věc Bohu, je menší nebezpečí, že naši reakci ovlivní pýcha či nadřazenost. Milujeme ty, které miluje Bůh. Nezapomínat na to je nejlepší prevencí před nebezpečím, že na chyby jiných budeme reagovat vlastními chybami. Svěřujme ostatní Bohu a věřme, že i za nás a naše pochybení se někdo přimlouvá. Nemusíme se bát.

3. neděle velikonoční 

1. ČTENÍ Sk 3, 13-15. 17-19
Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. 

Čtení ze Skutků apoštolů. 
Petr promluvil k lidu: 
   "Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky. 
   Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny." 

Žl 4, 2. 4. 7. 9 Odp.: 7a
Odp.: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! nebo: Aleluja. 

Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám, tys mě v soužení vysvobodil, smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu! 
Odp. 
Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; Hospodin vyslyší, když k němu zavolám. 
Odp. 
Mnoho lidí říká: "Kdo nám ukáže dobro?" Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! 
Odp. 
Usínám klidně, sotva si lehnu, vždyť ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí! 
Odp. 

2. ČTENÍ 1 Jan 2, 1-5a
· On je smírnou obětí za naše hříchy i za hříchy celého světa. 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.    Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.    Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. 


EVANGELIUM Lk 24, 35-48
Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých. 

Slova svatého evangelia podle Lukáše.    Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.    Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy.    Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: "Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl.    Dále jim řekl: "To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.    Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky."