Mám chtít svou smrt? Nenávidět svůj život? Ježíši, i když jsi Kristus, tohle nemůžeš myslet vážně!

Kdo má svůj život rád, ztratí ho, kdo ho nenávidí, uchová si ho. Bude na tohle stačit psycholog, nebo máme volat psychiatra? Taková slova musela šokovat už před dvěma tisíci lety, dneska, v době asertivity, seberealizace a práva na štěstí by se zřejmě všichni domnívali, že se přeslechli. Tohle přece nikdo říct nemůže.

 

Zdroj: www.flickr.com

 

Pokud se pšeničné zrno nedostane pod zem, zůstane samo a neužitečné. Napadlo vás někdy, co by se stalo, kdyby Ježíš v Getsemanské zahradě nenašel sílu říct „Buď vůle tvá“ a řekl „Na kolenou tě prosím, zachraň mě, nechci zemřít a už vůbec ne takovouto smrtí,“ nebo kdyby dokonce neřekl nic, využil toho, že všichni spí a ze zahrady utekl, odešel někam, kde ho ještě neznají (tohle úplně nedomyslel) a tam v mírných obavách z odhalení žil dalších čtyřicet let až do přirozené smrti? Pravděpodobně si to představit neumíte. Já také ne. Kdo si to zřejmě představit uměl a možná i litoval, že se tak nestalo, byli minimálně dočasně učedníci. Ježíš dělá, co musí. Ale jak k tomu přijdou oni? Nechtějí umřít. Petr v panice zapře nejlepšího přítele a učitele. Možná si to do té doby ani neuvědomoval, ale miluje svůj život. Miluje svůj život na tomto světě a naprosto nemíní jít smrti naproti. Dokonce je ochoten hodně kličkovat, aby se jí vyhnul.

 

Neumíme si představit Ježíše, který svůj pozemský život miluje natolik, že nás všechny zradí. Nepotřebujeme ale moc velkou fantazii, abychom si představili člověka, který svůj pozemský život nedokáže nenávidět a je ochoten zradit Krista ne jen třikrát za noc, ale sedmdesátkrát za den. Člověka, který ví moc dobře, co Ježíš říkal, dokonce i tuší, jak by se to mělo projevovat v jeho životě… ale teď se to zrovna nehodí a… teď také ne. Nemusíme si ho představovat. Potkáváme ho ráno v zrcadle v koupelně a při cestě autobusem vidíme v okenním skle jeho unavenou tvář. Myslí na to, že ho bolí nohy a jaký má hlad. Miluje svůj pozemský život a chce si ho zpříjemnit. Kdo by chtěl trpět? Copak je blázen?

 

Ježíš povzbuzoval své učedníky, aby v těžkých chvílích nezaváhali. Jestliže ho neopustí, záhy se jim dostane zasloužené odměny. Pokud si myslel, že se všichni jeho učedníci dobrovolně vzdají vojákům a řeknou „Odvádíte-li ho, odveďte i nás, protože my chceme jít s ním. Jaký osud ho čeká, takový s ním chceme sdílet,“ tak se hořce zmýlil. Tak oddaný nebyl nikdo. Ještě tak pokusit se ho bránit, to snad. Ale dobrovolně riskovat smrt potupným a bolestivým způsobem? Kdeže. Utekli všichni.

 

Ta konkrétní zkouška se nám vyhnula. Nepíše se o nás v knize knih ve slovech „všichni ho opustili a utekli.“ A přesto ho každý den opouštíme a utíkáme, místo abychom ho následovali. Následovali… následovali Krista… Následování Krista. O tom už psal někdo moudrý, radil lidem, jak lze Krista následovat, i když už nestojíme v Getsemanské zahradě a nerozhodujeme se v pár okamžicích mezi pravděpodobným ukřižováním a zradou; také to psal o čtrnáct století později. V dnešní době plné asertivity, seberealizace a práva na štěstí tahle knížka nepatří k všeobecně oblíbeným a i mnozí křesťané ji s odporem odkládají. Je nemoderní. Je poctivá. A hledá Krista, ne kompromisy. 

 

Věrná duše: Co tedy mám činiti, Pane?

 

Kristus: Ve všech věcech měj na sebe pozor, co činíš a co mluvíš; a všechen svůj úmysl obracej k tomu, aby ses líbil mně jedinému, a mi­mo mne nic si nežádej ani nehledej. Ale také jiných lidí slova nebo skutky opováž­livě neposuzuj; aniž se zaplétej do věcí tobě ne­svěřených; a tak se bude moci státi, že málo nebo málokdy se budeš nepokojiti. Nikdy však žádného nepokoje necítiti, ani žád­né obtíže buďto v srdci nebo na těle nezakoušeti, není možné v přítomném čase, ale je to stav věč­ného odpočinku. Nedomnívej se tedy, že jsi nalezl pravý pokoj, kdybys necítil žádné těžkosti; ani že tenkrát je vše­cko dobré, jestliže žádného nemáš protivníka; ani že to je dokonalé, jestliže všecko se děje podle tvé­ho přání. Aniž se tenkrát pokládej za něco velkého nebo se považuj za zvláště milovaného, kdybys byl ve vel­ké zbožnosti a sladkosti; poněvadž v takových vě­cech se nepoznává pravý milovník ctnosti, aniž v ta­kových věcech záleží duchovní prospěch a dokona­lost člověkova.

 

Ano, my budeme dělat kompromisy. Ale vstupovat do boje už s tím, že je budeme dělat, nutné není. Život má tu výhodu, že se skládá z jednotlivých střípků jako mozaika. Není to kaše, kde se vše rozemele. Můžeme být tu horcí, tu studení, a přitom nemusíme být nikdy vlažní. Můžeme svádět zápas o každý jednotlivý střípek. Která barva převáží? Každý den má smysl se znova snažit, vždyť

 

Co je platno dlouho žíti, když se tak málo polepšujeme?

 

Citáty pochází z knihy Tomáše Kempenského „Čtvero knih o následování Krista“

v překladu Karla Vraného. 

 

 


 

5. neděle postní 

1. ČTENÍ Jer 31, 31-34
S jednám novou smlouvu a na hřích už nevzpomenu. 

Čtení z knihy proroka Jeremiáše. 
   Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu: 
   ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; smlouva, kterou zrušili, ačkoli já jsem byl jejich pánem - praví Hospodin. Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech - praví Hospodin: Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem! 
   Nebude již učit druh druha, bratr bratra: "Poznej Hospodina!" Neboť mě poznají všichni od nejmenšího do největšího - praví Hospodin. Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hřích už nevzpomenu. 


Žl 51 (50), 3-4. 12-13. 14-15 Odp.: 12a
Odp.: Stvoř mi čisté srdce, Bože! 

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou ne-pravost. Úplně ze mě smyj mou vinu a očist mě od mého hříchu. 
Odp. 
Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti. Neodvrhuj mě od své tváře a neodnímej mi svého svatého ducha. 
Odp. 
Vrať mi radost ze své ochrany a posilni mou velkodušnost. Bezbožné budu učit tvým cestám a hříšníci se budou obracet k tobě. 
Odp. 


2. ČTENÍ Žid 5, 7-9
Naučil se svým utrpením poslušnosti, a stal se příčinou věčné spásy. 

Čtení z listu Židům. 
Bratři! 
Kristus v době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. Ačkoli to byl Syn, naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro ty, kteří ho poslouchají. 
 


EVANGELIUM Jan 12, 20-33
Jestliže pšeničné zrno padne do země a zemře, přinese hojný užitek. 

Slova svatého evangelia podle Jana. 
   Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: "Pane, rádi bychom viděli Ježíše." Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl: 
   "Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno!" 
   Tu se ozval hlas z nebe: "Oslavil jsem a ještě oslavím." Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: "To k němu promluvil anděl." Ježíš jim na to řekl: "Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny ( lidi ) k sobě." 
   Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře. 


 

www.darujme.cz/projekt/1203787
Zobrazeno 447×
komentáře
Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.