„S tou nekamaraď, ta je hrozně do světa!“ „Kam že to chceš jet studovat? Aby ses nám v tom světě nezkazil!“ Svět, synonymum pokušení, špatností, které nás mohou zkazit. A také místo, kde chtě nechtě žijeme, protože i když se budeme snažit sebevíc se nenechat světem zkazit, právě do světa nás Bůh poslal, když nás zde nechal se narodit.

Apoštol Pavel to „světu“ pěkně zavařil. Dva tisíce let se to s ním táhne – duch světa jako protiklad ducha Božího, svět jako předmět soudu, něco, s čím je třeba se bez velkých cavyků rozloučit, zřeknout se všech lákadel a nadále nacházet zalíbení pouze v evangeliu. Pokaždé, když člověk prochází obrácením (ať už tím skutečným nebo jedním z mnoha, vyvolaným dobrou vůlí s příměsí hysterie), chce brát Pavlova slova vážně. V hlavě se mu tvoří seznam všeho, čeho je třeba se odřeknout. Všeho, čemu už nelze podléhat. Každý, kdo s těmito věcmi zachází, je vlastně nepřítel.

Máme pocit, že potřebujeme nepřítele. Jasné pojmenování toho, co je zlé. Svět. Jenže čteme: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Takovou lásku je třeba si zasloužit… Lze si lásku zasloužit? Kdeže. Zasloužit si lze obdiv, uznání. Tak jak je to tedy s tím světem, když ho Bůh miluje a je pro něj schopen takové oběti? Je špatný, nebo dobrý? Ať tak či tak, je milovaný.

Když odhlédneme od světa a podíváme se do nějaké školy, můžeme tam zastihnout rozzlobenou učitelku, která mluví o špatné třídě. A její kolegyni, která mluví o špatném žáku. A studentku na praxi, která ještě plna ideálů mluví i v případě opravdu vážného porušení pravidel jen o špatném chování dotyčného žáka. A všichni vědí, že když onen problematický žák bude mít učitelku, která ho přes jeho chování dokáže mít ráda, pravděpodobně se z něj nestane zlý člověk. A možná ani nestrhne třídu a ta nezíská špatnou pověst. Svět je milován Bohem. Každý jeho jednotlivý obyvatel je milován Bohem. A důležité je to „každý“. Ne ti dobří, nadějní, do kterých má smysl investovat úsilí. Celý svět. Když zůstaneme u příměru se školstvím, Bůh není zastáncem osmiletých gymnázií. Nenabízí spásu těm, kteří včas vyspěli a začali se horlivě snažit. Nabízí ji všem; po těch, kteří už vědí, co chtějí, chce trpělivost a pochopení. Po těch, kteří zatím po studiu netouží, nabízí možnost si to ještě rozmyslet. Ke všem přistupuje stejně. Moje konzultační hodiny jsou dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Nevadí, že jste zatím neodevzdali jedinou práci. Přijďte a sedněte si ke mně. Nemusíte nic říkat. Stačí, když budeme spolu. Jeho milující oči nevidí špatný svět ani špatné lidi. Milující oči vidí milované, kteří někdy jednají špatně. 

Ježíš nebyl na svět seslán jen proto, aby byl tak bolestně vyvýšen. Nepřijal lidské tělo jen proto, aby mohl být zabit a vzkříšen. Žil mezi lidmi. Nestal se poustevníkem, za kterým by lidé museli chodit a všechny své záležitosti nechat v dálce. Ježíš žil mezi hříšnými lidmi, aniž by hřešil. Bavil se s celníky, aniž by měl prospěch z jejich nezákonného zisku. Bavil se s ženami nevalných mravů, aniž by se s nimi zapletl. A vida, celníci přestali okrádat lidi a ženy nevalných mravů změnily své chování. Ježíš dokázal láskou změnit srdce těch, kterými tresty a pohrdání lidí nepohnuly.

Jakkoli může být snaha odmítnout nástrahy světa motivována touhou patřit cele Bohu, svět je plný Božích dětí, na kterých Bohu záleží. Bůh tento svět miloval tak, že do něj poslal svého jediného syna. Svět je předmětem Boží lásky – a to špatné, co v něm je, neodstraní odsouzení, ale zase jen láska.

4. neděle postní 

1. ČTENÍ 2 Kron 36, 14-16. 19-23
Vyhnanstvím a vysvobozením lidu ukázal Hospodin svůj hněv i milosrdenství. 

Čtení z druhé knihy Kronik. 
 

Všechna knížata, kněží i lid se dopustili mnoha nevěrností. Napodobovali všechny hanebnosti pohanů a poskvrnili chrám, který si Hospodin posvětil v Jeruzalémě. Hospodin, Bůh jejich otců, posílal k nim bez ustání své posly, neboť měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem. Ale oni se posmívali Božím poslům, pohrdali jeho slovy a tupili jeho proroky, až se vznítil Hospodinův hněv proti jeho lidu, že už nebylo léku. Nepřátelé spálili Boží chrám, zbořili hradby Jeruzaléma, všechny jeho paláce vydali napospas ohni a zničili všechny jeho cenné předměty. Nabuchodonosor vystěhoval do Babylóna všechny jeho obyvatele, kteří unikli meči. Sloužili jemu a jeho synům jako otroci až do zřízení perského království, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, dokud by země nedostala náhradu za nezachovávané soboty. Po všechny dny zpustošení odpočívala, až se naplnilo sedmdesát let. 
 

V prvním roce perského krále Kýra vzbudil Hospodin ducha Kýra, perského krále, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, a on dal prohlásit - i písemně - po celém svém království: Tak praví Kýros, perský král: Všechna království země mi dal Hospodin, Bůh nebes. On mi přikázal, abych mu vystavěl chrám v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdo je mezi vámi ze všeho jeho lidu? Ať je Hospodin, jeho Bůh, s ním: Ať jde do Jeruzaléma!


Žl 137 (136), 1-2. 3. 4-5. 6
Odp.: Vyslyš nás, Pane a, vysvoboď nás! 

U babylónských řek, tam jsme sedali a plakali, když jsme vzpomínali na Sión. Na vrby toho kraje jsme zavěsili své citery. 
Odp. 
Neboť tam od nás žádali písně ti, kdo nás odvlekli, kdo nás sužovali, od nás žádali, abychom se radovali: „Zpívejte nám ze siónských písní!“ 
Odp. 
Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň v cizí zemi? Kdybych měl na tebe zapomenout, Jeruzaléme, ať mi zchromne pravice! 
Odp. 
Ať se mi přilepí jazyk k patru, když na tebe nevzpomenu, když nedám přednost Jeruzalému před každou svou radosti. 
Odp. 



2. ČTENÍ Ef 2, 4-10
Byli jsme mrtví pro své hříchy. Za to, že jste zachráněni, máte co děkovat Boží dobrotě. 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům. 
Bratři! 
Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Za to, že jste zachráněni, máte co děkovat Boží dobrotě. Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. Tím chtěl v budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše. 
Té záchrany docházíte z Boží dobroty skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to Boží dar! Dostáváte ho ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě. 


EVANGELIUM Jan 3, 14-21
Bůh poslal Syna, aby skrze něho byl svět spasen. 

Slova svatého evangelia podle Jana. 
Ježíš řekl Nikodémovi: 
 

„Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. 
 

Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 
 

Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“