Radostné svátky. Fráze na dva týdny v roce, nebo připomínka toho, co máme prožívat celý rok?

Radujte se! Ajaj, teď hned? Ano, je třetí neděle adventní, tak se to sluší. Hodinu v kostele v sobě trochu radosti vykřešeme. Ale jinak? Vždyť nemáme ještě ani polovinu dárků! Nejsou umytá okna! Je potřeba napsat velký test ve škole nebo odevzdat něco v práci, co má být do Vánoc hotové. Všude lidi, na puse respirátor a do uší nesnesitelné koledy. Radost, jo? Tak čtyřiadvacátého, až bude konečně večeře na stole a bude jasné, že jsme nespálili kapra.

Zdroj: Gaudete Sunday

Všechna dnešní čtení jsou o radosti, ale předposlední věta to trochu kazí. Obsahuje to pověstné „ale“, respektive „však“. „Plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ To je hezké, že se máme radovat, protože Hospodin nad námi vládne a jeho činy jsou slavné. Pokud budeme vyhodnoceni jako plevy - jako plevy i shoříme. Jeho moc se na nás ukáže nepříliš hezkým způsobem. Vždyť i Janova slova, která předcházejí dnešnímu evangeliu, naznačují, že nejde o řeč útěšnou. „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.“ „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání… Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ Na tato slova navazuje dotaz, co mají lidé dělat. Vypadá to tedy, že na našem jednání zásadně záleží.

Jan není Ježíš a neříká, že mají lidé rozdat všechno, co mají. Jeho rady jsou vcelku splnitelné. Máš víc, než potřebuješ? Rozděl se s tím, kdo má nedostatek. Lidem, kterým se dalo leccos objektivně vyčíst, u kterých oni sami i všichni ostatní věděli, kde dělají chybu, žádal jen nepřekračování pravomocí. Pokud po celnících, kolaborantech s okupanty, nechtěl žádné velkolepé pokání, odevzdání všeho majetku a chození v žíních, tak jaké pokání může chtít po všedních hříšnících: tamhle hodím okem po ženě souseda, tamhle sousedce závidím nový šátek, do kasičky jsem dal jen půlku obnosu, který by se při mých výdělcích dát slušelo, utekl jsem známému, který se chtěl vypovídat ze svých starostí. Celníkům stačí jen nepřekračovat světské zákony, jaké pokání se tedy chce po nás? A jak to pokání souvisí s radostí? Kde je evangelium ve slovech o čištění sklizně a pálení plev? Kdo z nás je tak sebejistý, aby si řekl, že on je to zrno a má na radost nárok? Kdo je skutečně přesvědčen, že vše, co dělá, je to, co dělat má, a připisuje se mu to k dobru?

Když Adam s Evou překročili Boží nařízení, věděli přesně, co udělali špatně. Pravidel dostali jen pár a překročili právě jedno. Neměli se do čeho zamotat, nemohli se ztratit v hledání priorit a správných výkladů. „Na tohle nesahejte.“ Stačilo tedy říct „Promiň, zvorali jsme to, neposlechli jsme tě.“ Nikdo nevíme, co by se pak stalo. Víme, co se stalo, když se to pokusili zatlouct a okecat. Žijeme ve světě se spoustou pravidel a spoustou lidí, kteří nás mohou svést k přestoupení zákona. A pořád není cestou se na to vymlouvat.

Jásejte, oslavujte, plesejte! Hospodin je vládce, Spasitel přichází. Ano, bude soud. Ale jakkoli Bůh bere člověka vážně, lidské činy nemají moc ovlivnit výsledek tohoto soudu. Adam s Evou nadhodnotili svůj čin nad svůj vztah se Stvořitelem. Byli přesvědčeni, že dokážou svým skutkem tento vztah zničit. Poškodili ho, ale až tím nedostatkem důvěry, ne tou neposlušností. To oni se schovali, na volání odpovídali vytáčkami. Hospodinova náruč je otevřená. Bůh nemá seznam úkolů, které je potřeba splnit, aby se člověk stal zrnem. Nemá seznam špatných skutků, které z člověka udělají plevu. Kdo si myslí, že jeho přijetí, ať už dnes nebo u posledního soudu, závisí na jeho konkrétních činech, že má moc si spásu zasloužit nebo se o ni připravit tím, co dělá, vyrazil špatným směrem, směrem do křoví.

„O nic nemějte starost!“ nemusí znamenat jen to, že Hospodin nás obleče a nakrmí. Nemějte starost o to, jestli máte splněno. Nenervujte se, nedělejte z Hospodina drába, který čeká na lidskou chybu. Jediná chyba je nevěřit mu jeho lásku, snižovat jeho velikost tím, že uvěříme, že je jeho rozhodování závislé na našich seznamech žádoucího a nežádoucího chování. Je jedno, jestli nám oči zamlží vědomí našich chyb nebo pýcha na naše dobré skutky. Oboje nám brání radovat se z nepodmíněného daru lásky Boží. Dobré ovoce, které máme nést, nemusí být jen naše účast na bohoslužbách, dary chudým a správné modlitby ve správný čas, ideálně bez odbíhavých myšlenek. Dobré ovoce může být zvěstování vznešenosti Hospodinova jména. A dráb není vznešený. Závistivá myšlenka je špatná. Myšlenka, že Hospodin takovou myšlenku nedokáže nebo nechce odpustit, je horší. Nesme ovoce radostné písně, protože náš Pán je naše spása.

 

 


 

 

3. neděle adventní

1. ČTENÍ Sof 3,14-18a
Hospodin plesá nad tebou v radosti.

Čtení z knihy proroka Sofoniáše.
   Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin izraelským králem, zla se už neboj! V onen den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, Sióne, ať nejsou tvoje ruce malátné! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz, plesá nad tebou v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou jásá jako ve dnech svátku.

Iz 12,2-3.4bcd.5-6 Odp.: 6
Odp.: Plesejte a jásejte,neboť nad vámi vládne Svatý Izraele.

Bůh je má spása! Bez obavy mohu doufat. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.
Odp.
oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno! Hlásejte mezi národy jeho díla, zvěstujte vznešenost jeho jména!
Odp.
Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci, ať je to známo po celé zemi! Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, neboť nad vámi vládne Svatý Izraele.
Odp.

2. ČTENÍ Flp 4,4-7
Pán je blízko.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Bratři!
   Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem. Pán je blízko. O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním.
   Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.


EVANGELIUM Lk 3,10-18
A co máme dělat my?

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
   Lidé se ptali Jana (Křtitele): „Co máme dělat?“
   Odpovídal jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat?“ On jim odpověděl: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“ I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“ Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.“
   Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“
    Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst.

Zobrazeno 939×
komentáře
Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.