Zažít totalitu...

Někdy okolo 14 let, když jsem se zejména díky škole blíže dostala k tématům nacistického Německa a komunistického Československa, jsme s našima občas vedli rozhovory nad tím, zda a případně jak těm totalitám šlo zabránit. Mé tehdy hodně černobíle radikální vidění světa mi bránilo pochopit některé jevy.

Jak je možné, že tolik lidí s tím nesouhlasilo a přesto se to dělo a tak dlouho to fungovalo? Je jasné, že když je člověk sám, je snadno odstraněn, ale tak proč se ti lidi nedomluvili a nešli do toho společně? Vždyť když to pak v roce 1989 udělali, tak se to povedlo? Jaktože až po 40 letech, jaktože ne dřív?

A naši vysvětlovali, vysvětlovali... a já pochopila ledacos, ale konkrétně tento jev tedy stále ne a ne.

Až jednou... se k nám do vesnice přistěhoval člověk (pro potřeby tohoto článku mu říkejme třeba Pepa)... a já postupem času začala kolem sebe vidět, jak to funguje v praxi. Během poměrně krátké doby se mu "podařilo" rozdělit obyvatele na dva tábory. Jedni ho slepě a nekriticky obdivovali, druzí byli postupně víc a víc zděšeni jeho postupy a chováním. Typickým znakem bylo, že druhá skupina nebyla moc velká, ale zato byla tvořena téměř výhradně lidmi aktivními, kteří například chystali akce, vedli různá dílčí společenství či jinak pomahali a dělali něco pro ostatní nad rámec svého soukromí, přičemž spolupracovali s Pepou, což se ale postupem času ukazovalo jako nemožné. Pepa totiž nedokázal s nikým spolupracovat, uměl pouze rozkazovat a očekával od lidí okolo sebe, že jej budou uctivě poslouchat a plnit jen jeho představy a pokud to neudělali, nastal problém. Jakákoliv samostatná aktivita vyvolala velkou vlnu nelibosti a navíc jakýkoliv osobní i společný pokus o řešení stále narůstajících problémů nakonec vždy končil tím, že se to obracelo proti těm, co měli zájem situaci řešit, a později dokonce především proti jejich blízkým. Vedlejším efektem vyostřování situace s Pepou bylo vyostřování sporů a prohlubování propasti mezi oněmi dvěma skupinami.

Pepa byl při letmém a občasném setkání výrazná osobnost s až oslnivým projevem. Velmi společenský, sršící vtipem, energický a schopný, se spoustou skvělých nápadů, obklopen mnoha přáteli z blízka i zdaleka (ale zejména z daleka). 

Nicméně při bližším kontaktu vyžadujícím nějakou spolupráci se postupně víc a víc stával až despotickým a vlastně svým způsobem nebezpecnym. Čím aktivnější, zralejší a pevnější druhý byl, a čím méně se bál věci pravdivě nahlas pojmenovávat, tím větší problém s Pepou vznikal. 

Situace postupně dospěla do stádia, kdy se lidé začali stahovat, přestali o těch věcech spolu a před druhými mluvit, protože ať byli z kteréhokoliv tábora, jen se to zhoršovalo. Vše, co fungovalo, fungovat přestávalo, neboť aktivní lidé se radši stáhli, do ústraní neb za ty nervy, spory, veřejné hanobení a msty na dětech jim to nestálo. Pepa totiž zneužíval svého postavení k tomu, že kdykoliv měl možnost, nepohodlné spoluobčany veřejně dehonestoval, překrucoval věci ve svůj prospěch a tak ti lidé vlastně svým způsobem začali mizet. Ať už dobrovolně, nebo z veřejného nátlaku a donucení.

Nakonec se ale přecejen něco povedlo. Pár lidí přecejen našlo odvahu jít spor společně otevřeně řešit a neváhali nastavit vlastní kůži za ostatní, hnát to výše... A situaci to částečně pomohlo řešit, Pepa byl z vesnice odejit, nebo lépe řečeno byl přeložen jinam, neb Pepa byl kněz.

Pro jedno konkrétní místo se tím situace vyřešila a já bych moc ráda již dál neměla o čem psát. Nicméně po pár letech přišel kněz nový, s velmi podobným a možná ještě skrytěji rafinovaným přístupem projevujícím se velmi obdobně. Rány z prvního smutného období si lidé nesou dodnes a řešení předchozí situace jim vzalo tolik sil, že na tentýž boj v opakujícím se období již neměli sílu. Již nechtěli zažít tytéž spory se sousedy, se kterými žijete dennodenně celá léta - narozdíl od kněze, který přichází a odchází... A tak totalita trvá a snad to čeká na novou generaci, která se ještě nespálila a bude mít dost energie proti tomu semknout síly a postavit se na odpor.

Připadá mi to tedy docela podobné jako v historii, když tak nad tím přemýšlím - nejdřív relativně krátce Hitler, a pak po dlouhou dobu komunismus. 

 

To hlavní, co jsem si z toho odnesla, je citlivost vůči jedné věci: Začne to "Kdo nejde s námi, jde proti nám." a nakonec je z toho "Všichni proti všem." a člověk je vlastně sám.

Poslední dobou se obávám, že ta první půlka předchozí věty trochu hýbe naší společností. A trochu mě mrazí při představě, že když ani v církvi vůči tomu nejsme imunní a téměř neexistují systémové záchranné brzdy, co teprve v celospolečenském měřítku...

Zobrazeno 768×
komentáře
Tofl

@cink2 Nejen v Číně, ale paradoxně i v USA sílí levicové názoryhttps://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/usa-spojene-staty-pruzkum-socialismus-kapitalismus-bernie-sadners-alexandria-ocasio-cortezova.A190611_125544_zahranicni_dtt

Jinak dnešní Čína je spíš o orwellovském "1984" či "Farmě zvířat". Spojenim komunistické ideologie a moderní technologie vznikla hrůznost, kterou byhc já osobně v Evropě nechtěl.

Tofl

@cink2 Nejen v Číně, ale paradoxně i v USA sílí levicové názory https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/usa-spojene-staty-pruzkum-socialismus-kapitalismus-bernie-sadners-alexandria-ocasio-cortezova.A190611_125544_zahranicni_dtt

Jinak dnešní Čína je spíš o orwellovském "1984" či "Farmě zvířat". Spojenim komunistické ideologie a moderní technologie vznikla hrůznost, kterou byhc já osobně v Evropě nechtěl.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.