To se takhle probudíte uprostřed noci a v ložnici máte dva cizí muže v černém.

Manžel na stáži v zahraničí, já sama doma s nemocným prckem, a najednou tohle... Ehm, vlastně teď už vůbec netuším, jak jsem přesně reagovala, co bylo to první, co jsem řekla. Ale jistě vím, že jsem poměrně vklidu vstala z postele s tím, že důvod jejich návštěvy půjdem řešit do obýváku, ať nevzbudime Toníka. A nenapadlo mě, že by to taky mohlo být přepadení - to se totiž zcela určitě stává jenom ve filmech.

Byla to policie. 

A protože jsme čas od času zvyklí policii volat na sousedy o patro výš, tak mě to v první chvíli vlastně až tak nepřekvapilo - to až v druhé vlně, kdy mě napadlo, jak se vlastně mohli dostat do bytu?

Měli jsme otevřené vchodové dveře a zavolal je soused.

A teď se konečně vraťme o kousek zpátky. Jak k tomu došlo a co se vlastně stalo?

Bylo okolo desáté, když jsem dokoukala Star-dance a unaveně si uvědomila, že je potřeba ještě vynést odpadky. Obvykle tuhle činnost dělá manžel, ale ten odjel do Německa, a já to odkládala, až to dospělo do opravdu nevyhnutelného stavu. Musím. Nakonec to ani nebolelo. Spokojeně jsem se nadechovala čerstvého nočního vzduchu a ani se mi nechtělo zpátky k tomu marodovi. Po týdnu srážení jeho nočních horeček nejrůznějšími procedurami jsem se cítila tak vyčerpaná... 

Prázdné koše jsem flákla do kuchyně s tím, že to dodělám ráno, honem vyčistila zuby, napsala manzelovi na dobrou noc poslední zprávu a šla do hajan. 

Že bych špatně zavřela dveře od bytu, to mě ani ve snu nenapadlo. Pravda, občas to ty dvere dělavaji, že se nedovřou, zvlášť zavírá-li nějaká návštěva. Ale že by se to stalo mě? No a soused se v noci vracel domů a všiml si toho. Kočárek nebyl na chodbě (ohleduplně jsem ho schovala ze společné chodby, aby nezavazel, když jsme teď stejně furt zavření doma), tak si myslel, že jsme pryč a někdo se k nám vloupal. Třikrát zvonil, bez odezvy. (Třikrát? Mě, kterou probudí každý Tonikuv povzdech a zachrčení? Inu, stane se a probdělé poslední noci udělaly své.) 

Takže zavolal policii.

A zbytek už vlastně znáte.

Poučení na závěr? Nikdy, ale opravdu už nikdy si nebudu dělat  srandu z manžela, že je paranoidní, když večer kontroluje dveře a zamyká! Dělá to totiž přesně kvůli tomuhle. Tímto se mu veřejně omlouvám.