O Mezinárodním fóru mladých ve Vatikánu, které proběhlo v červnu, už jsme se ledasco dozvěděli od jednoho z účastníků - Ondřeje Elbela. O své zážitky se s námi ale podělila i druhá zástupkyně naší republiky, Marie Jenišová.

Jak ses dostala na takovéto setkání? 
V loňském roce jsem se vrátila ze zahraniční dobrovolnické služby v rámci salesiánského programu Adopce na blízko a začala pracovat pro Salesiánskou asociaci Dona Boska. Díky této službě jsem dostala příležitost zúčastnit se XI. Mezinárodního fóra mládeže v Římě jako zástupce Sekce pro mládež ČBK.

Jaký byl celkový program - co jste tam všechno dělali, tvořili, jaké jsou tvé nejzajímavější zážitky?
Program byl velmi intenzivní. Ráno jsme začínali společnou modlitbou a poté bývaly přednášky, diskuse, práce ve skupinkách a večer bývala mše svatá. Každý den bylo jedno téma, které jsme probírali. Ve středu jsme přemýšleli nad tím, jak se promítla synoda o mládeži ("Mladí, víra a rozlišování povolání") do našich církevních komunit. Ve čtvrtek byla tématem papežská exhortace Christus Vivit a v pátek jsme se zamýšleli nad tím, jak konkrétně my můžeme přispět k šíření synodální cesty v našich církevních komunitách a mezi mladými. Program fóra mládeže vyvrcholil v sobotu mší svatou v bazilice svatého Petra a audiencí u Svatého Otce.

V pracovních skupinkách jsme byli rozdělení podle jazyků, které jsme si před setkáním zvolili. Mluvilo se tu anglicky, španělsky, francouzsky a také italsky. Přihlásila jsem se do španělsky mluvící skupinky a jak se ukázalo, byla jsem v ní jediná Evropanka, ostatní pocházeli ze zemí Latinské Ameriky, např. z Kolumbie, Argentiny, Mexika nebo Hondurasu. Bylo velmi zajímavé vzájemně porovnávat pastoraci mladých v našich zemích, to, co se daří, i to, co nás trápí. Moji kolegové mi na závěr říkali, že jsou rádi, že jsem narušila jejich latinskoamerickou dynamiku a zprostředkovala jim situaci mládeže u nás - v České republice. Zaujala je např. naše diecézní centra pro mládež.

V programu měla svoji roli také společná jídla - snídaně, obědy a večeře. Při těchto neformálních setkáních jsme se mohli blíže poznávat a objevovat kulturu druhých zase z jiné stránky. Líbilo se mi, jak bylo naše společenství rozmanité a jak bylo naprosto normální, že vedle sebe seděl při večeři Čech, Japonec, Korejec, Brazilka, Indka, Konžan nebo Slovinec. Zajímavým kulturním obohacením byl také interkulturní večer, při kterém si mohli účastníci připravit pro druhé nějakou pro jejich zemi či region typickou aktivitu. A tak jsme spolu s Afričany tancovali v rytmu It's time for Africa nebo s korejskou elegancí předváděli bojový tanec.

Výstupem setkání byl dokument shrnující veškeré naše podněty k proběhlé synodě o mládeži a o tom, jak v každodenním životě napomáhat k obnově církve i společnosti v jejím duchu.

Je něco, k čemu vás mladé lidi papež vyzval, něco, co bys chtěla vyzdvihnout?  
Papež František nás velmi podporuje v tom, abychom nezůstávali apatičtí. Abychom přestali "sedět na gauči", abychom se přestali "dívat z balkonu", abychom jednali. Nemáme se bát chyb. Lépe je pro nás než zůstat sedět ze strachu, že něco pokazím, zvednout se a jednat. A že se to třeba nepovede? Nebojme se toho, vyjde to příště. Také nás vyzval, že my mladí nejsme budoucností církve, ale její přítomností. Máme být světlem pro druhé, kteří nežijí tu radostnou zprávu, že jsme milováni, že Ježíš žije a je mezi námi!

Co tě na setkání překvapilo? 
Při kulturním večeru jsme měli možnost prezentovat naše země nebo náš region nějakým tancem, písničkou nebo jinou aktivitou. Organizátoři nás prosili, abychom se mezi sebou spojili, protože kdyby měla každá země sama za sebe vystupovat, nebylo by možné to časově stihnout. Velmi mě překvapilo, jak to nakonec dopadlo. Byť pochází z různých zemí napříč celou Afrikou a nemluví stejným jazykem (někteří vládli kromě svého mateřského jazyka jen francouzsky, jiní zase jen anglicky), připravili si afričtí reprezentanti společnou aktivitu. Podobně to udělali také zástupci zemí Latinské Ameriky. Jistě, salsa se tancuje v celé Jižní Americe, ale přesto má každá země svá specifika a každá země by se ráda prezentovala sama za sebe. Zástupci východní Asie (Jižní Korea, Japonsko, Čína...) si také připravili společný program. A pak přišla Evropa. My Evropané jsme si připravovali program individuálně. Polsko nás učilo tancovat, Rakousko jódlovat, Slovinsko zpívalo. Přemýšlela jsem, co za tím je, že se ostatní země domluvily na společné aktivitě a my z Evropy jsme si šli každý svou vlastní cestičkou, případně se spojili se sousední zemí?

Naslouchali jste zkušenostem z různých zemí - jak je to s evangelizací, akcemi, všeobecně s mládeží... Jaký je tvůj názor na aktuální dění v České republice?  
Z celkového pohledu na situaci v České republice musím uznat, že oproti jiným zemím, s jejichž zástupci jsem mohla při setkání mluvit, u nás spousta dobrých věcí pro mladé funguje. Že naši čeští biskupové se snaží být mezi mladými, že máme centra pro mladé, kam je možné jezdit a setkávat se s vrstevníky. Jako odpověď na výzvu papeže Františka: "slézt z balkonu, pohovky a jednat", vidím například pozvání mladých lidí k tomu stát se dobrovolníkem v jiné farnosti a pomáhat tam, kde to třeba tolik nežije. Objevit své dary, které mohu nabídnout ostatním.
Je důležité o to všechno, co máme, pečovat a především dále rozvíjet a podporovat mladé lidi, aby se setkávali. Myslím si, že hodně aktivit a akcí navštěvují mladí lidé, kteří jsou sami v církvi aktivní. Je ale také spousta mladých lidí, kteří nabídek diecézních center, farností, společenství nevyužívají nebo o nich neví.

Pastorace mladých pracujících byla také jedním z témat, na které jsme v naší pracovní skupince také narazili. Aby se člověk mohl rozvíjet, potřebuje někam patřit, potřebuje se setkávat s vrstevníky, kteří řeší podobné radosti i starosti. Shodli jsme se, že je zde velký potenciál pro pastoraci, že skupina mladých pracujících nemá v našich zemích tolik možností setkávání se. Mám proto radost, že v Brně, Praze a možná i dalších městech už nějaká společenství pro mladé absolventy fungují.
  
Měli jste také možnost se setkat s papežem. Každý se s ním mohl osobně setkat. Využila jsi toho? 
Poslední den fóra mládeže jsme měli v bazilice sv. Petra mši svatou a poté nás papež František přijal na soukromé audienci. Povzbudil nás, abychom kráčeli společně s Kristem a přinášeli světlo tam, kde vládne tma. Také se s každým osobně pozdravil, dokonce přišel i dříve, snad aby se to všechno mohlo stihnout. Velmi mě inspiruje tím, jak je radostný a srdečný. Proto jsem mu poděkovala za to, že je pro nás životem a nadějí. 

Máš nějaký zážitek, o který by ses chtěla na závěr podělit? 
Papež František mě při audienci oslovil svou laskavostí a srdečností. Na závěr, když už audience skončila a bylo po požehnání, řekl, že mladí jsme tu nejen my, ale také jeden z jeho zaměstnanců, který dnes slaví narozeniny. A tak bychom mu mohli společně zazpívat. A všech asi 280 lidí přítomných na audienci spustilo "hodně štěstí, zdraví"... No řekněte, komu se kdy stane, aby mu papež František zazpíval společně s burácející aulou k narozeninám! Takový je papež František. Pozorný, lidský, laskavý.

Rozhovor zpracoval: Albín Augustin Balát