Vánoční memento

Kollenka
U Kollenky

Vzpomínám si na jedny Vánoce. Bylo mi tak asi dvanáct, třináct let. 23. prosince večer jsme s holkama vyrazily na vánoční večeři. Tedy, usedly jsme do restaurace a nesměle si objednaly zmzlinový pohár. Já jsem tehdy v ruce žmoulala stravenky, myslím, že mi je mamka dala s sebou na útratu. Jenže jsme si nebyly jisté, jestli je právě v téhle restauraci berou.

Jakmile byla poslední sklenička prázdná, objevil se číšník. "Tak se zeptej, zeptej se...." šťouchaly do mě potrhle moje kamarádky. Jak já byla nesmělá! Ale otevřela jsem pusu: "Prosím vás, berete tady tyhle stravenky?" Číšník si kupónky zběžně prohlédl: "Ano, mám donést účet?" A my, pubertální děvy, jsme sborově vyhrkly: "Ne, jídelní lístek!" Teprve v tu chvíli bylo totiž jasné, že večírek začíná. Stravenky to přece jistí :-)

Když jsem dorazila domů, uklízelo se. U nás se vždycky třiadvacátého večer ještě na poslední chvíli uklízelo a zdobil se stromek. Pak jsem šla spát.

Ráno jsem vstávala ještě za tmy. Sejdu do spodního patra a vidím, že v obýváku se ještě svítí. Mamka seděla na podlaze obklopená balícími papíry a mašličkami a volala na mě, že nemám chodit dovnitř. Tak jsem nešla. Sedla jsem si do pokojíku a dala si nohy nahoru (moje oblíbená poloha, měla jsem vedle židličky nainstalované žebřiny, které ke cvičení sloužily pramálo, ale nohy se na ně odkládaly výborně :).

Chvíli jsem dělala nevím co, když vtom jsem odvedle uslyšela dutou ránu. Nejprve jsem tomu nevěnovala pozornost, ale pak mi to nedalo. "Mami?" otevřela jsem opatrně dveře do obýváku. A... mamka ležela na zemi a bylo jasné, že je mimo. Jen sebou tak divně cukala. Ty vole. Zaječela jsem přes chodbu na taťku, ať jde okamžitě dolů. Nejprve šel trochu líně, ale z mého hlasu asi pochopil, že to není sranda. Seběhl a volali jsme záchranku. 

Chlapci přijeli rychle a mamku nám odvezli. Ten rok jsme o svátcích jezdili na návštěvy do nemocnice. Kapra jsme připravili nevím jak, asi s pomocí babičky. A jaksi jsme to pod tím stromkem odseděli. Ale nebylo to nic moc. 

Co se vlastně stalo? Mamka zkolabovala v důsledku vyčerpání. 

Dost často na to vzpomínám. Obzvlášť v těchto dnech, kdy mám někdy dojem, že zkouším, kolik toho moje pětatřicetileté tělo vydrží.

Zobrazeno 685×
komentáře
suposlav

Tak to je drsné...

Eliška88

Napadlo mě, že některé ženy nezkolabují, "vydrží", ale velmi je to změní.... Nejen jejich ideály... Znám takové a je to někdy moc smutné...

JiKu

Rozlišil bych 2 mezní případy: Jestli to dělají samy od sebe (a pak je to jejich vina), nebo jestli je k tomu nutí okolí, rodina, manžel-uzurpátor perfekcionista, zlá tchyně ... (a pak jsou to oběti).

hakuki

Tak hlavně, že už je maminka v pořádku.

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.