Všichni, kdo mají děti, chtějí pro ně to nejlepší, aby v životě uspěly, aby se našly, mohly dělat, co je baví. Každý učitel v dobré víře motivuje ke vzdělání, protože přeci vzdělání je základ... ..Dostala se mi nedávno do ruky kniha, ve které Jan Zrzavỷ vzpomíná na dětské léta ve škole, asi tušíte, že klasické školství nebylo pro něj, do desíti let žil s rodiči v okrouhlické škole, kde bydleli, tatínek ač byl v Okrouhlicích řídící, neviděl své děti rád u knih a  honil je ven, příroda a hry na vesnici, co víc si přát. Náhle přišel zvrat, nebylo mu ještě ani jedenáct a byl vytržen z dětských her. Nastoupil do gymnázia v Německém Brodě, učil se špatně, Brod pro něj znamenal jen trápení, na vysvědčení pětky, z kreslení trojka.Další rok ho rodiče přeřadili na reálku do Kutnė Hory, špatně se učil pořád, na vysvědčení čtyři pětky, přeřazen do Přibyslavi na měšťanku, až tam prožil hezčí rok, potkal účele Hořínka, ten mu dal v kreslení naprostou volnost, kreslil podle přírody, tam ho poprvé napadlo být malířem a další rok zase zpět na měšťanské škole v Brodu, pak rok v Brně na průmyslové škole, upřímně nešťastný. Zasáhl osud a Jan onemocněl, zánět ledvin, slabost, několik měsíců na lůžku, jak se uzdravil, určil  otec Jenovi, ať jde studovat na učitele do Kutné Hory...poslušný syn nastoupil se svým tátou do vlaku, až tam se doveděl, že v Kutné Hoře nevystoupí, dojeli tenkrát až do Prahy. Až později zjistil, že rodiče souhlasili se studiem na akademii v Praze jen proto, že jeho lékař řekl, že bude Jan žít krátce a nedožije se ani plnoletosti, která byla tenkrát v jednadvaceti.              TOLIK jen z úvodu Janovỷch vzpomínek na školy, učení a trápení citlivé dětské duše budoucího malíře.