Po kolena ve vodě #1: Řeka, která měla prostě smůlu

Řeka Svitava to nemá na své pouti lehké. Po pohodlné nivě mezi pramenem (či spíše prameny) a Blanskem si musela prorazit cestu granodioritem, a když už si říkala, že je v pohodě v brněnské kotlině, přišli lidi a pěkně ji zmršili. A o tom, jak to s ní (a nejen s ní) celé bylo, vám budu vyprávět. Protože se v brněnských řekách brodím už osm let a nastal čas to poslat dál.

 

A aby vám to pak celé dávalo smysl, začnu řekou, co moc řeka není - Ponávkou. Ta totiž, podobně jako Svitava, neměla v Brně moc štěstí. Brňáci si asi při zmínce o Ponávce vybaví smrdutý tok, kroutící se přes Křenovou, ale pozor, to Ponávka prosím pěkně není!

 

Říčka Ponávka je opravdu ryze brněnská, protože na Brněnsku pramení, a to nedaleko Vranova (kde přesně, to těžko říct. Nejen v tomto je podobná své větší sestře Svitavě). Pak si to míří nic netušíc přes Vranov a Lelekovice do Brna. Jezdíte-li do/přes Brno od Tišnova, nejspíš jste ji viděli, kousek za Českou se připojuje k trati a drží se jí až do Králova Pole. Dnes její pouť končí v Cacovicích, ale dříve tekla přes centrum a vlévala se do Svitavského náhonu (to si zapamatujte!).

 

Ponávka byla tradičně rybníková. Ostatně, některé z nich na ní ještě stále jsou a jiné zůstaly aspoň v místních názvech (a u jednoho jsem jednou kdysi hodně dávno na podzim měla prvolovecký zážitek. Zrovna se lovily kachny a asi je jasné, že to u mě - Kachny - nutně vyústilo v hysterák). 

Rybníky patřily většinou klášterům a mimo brněnský intravilán je jich ještě dost, například rybník U Nádraží (bývalé jehnické nádraží) nebo trojrybníčí Prostřední rybník-U Lesa-U Mlýna v místě, kde stával Vránův mlýn. Níž je už většina rybníků zrušená - Rakovec, či velký Dolní rybník (také s mlýnem) v místech dnešního "Zamecu", Zamilovaného hájku. Ostatně jeho tvar je ještě stále dobře zřetelný. V oblasti dnešního nádraží Královo Pole byl Kartouzský rybník, který, světe div se, patřil ke královopolskému klášteru. Rybník byl založený dokonce už v roce 1411, tehdy pod jménem Gassperk. Při výstavbě trati byl nejdřív zmenšený a potom zcela zanikl. 

 

Od dnešního nádraží se Ponávka vydala přes podmáčená pole zhruba v trase dnešní Sportovní ulice. U Tesca na Cimburkově dodnes zbyly hned dva pozůstatky po říčce - retenční nádrž (takové to zarákosené území nikoho mezi křižovatkami) a název Červený Mlýn (Rothmühle). Rybníku, který zde býval, se říkalo nejen Červený, ale také Dolní, a býval to nejen nejstarší, ale také největší brněnský rybník.

Další rybník, Špilberský, prozradí ulice Rybníček (naproti ulice Husitská na stejnojmenné zastávce. Mimochodem ulice, na které jsem vyletěla při druhých zkouškách z autoškoly). Špilberský rybník náležel do katastru Ponavy (podle čeho se asi jmenuje tahle čtvrť?). Vysušen byl kolem roku 1752 kvůli rozšiřující se výstavbě.

Poslední ponávecký rybník byl Hutterův (také Panský, Městský, Magistrátní) v místě dnešního náměstí 28.října (to se nejprve jmenovalo právě po zaniklém rybníku, Hutterreich, později podle brněnského starosty, Winterhollerplatz) a zanikl v roce 1782. V této čtvrti se totiž na konci 18. století rozjela celkem bujará zástavba takzvaných "reprezentativních předměstí", kterým se sousedství rybníků příliš nezamlouvalo - no, a hlavně vodní plochy zabíraly stavební místo.

V horní části pravoúhlá síť dnešních Lužánek (dříve jezuitská zahrada), trojúhelníková mokřina je současné náměstí 28. října (zbytek po Hutterově rybníku), v nejspodnější části je vidět soutok se svitavským náhonem. Vaší pozornosti doporučuji oblast Cejlu, která je dodnes stejná, jen s míň zahradami. Druhé vojenské mapovaní, dostupné zde

Od roku 1789 protékala Ponávka nově založeným lužáneckým parkem, při úpravách roku 1812 ji projektanti pokroutili a zformovali do umělých meandrů a jezírek. Lužánecký park mimochodem nenese své jméno jen tak pro nic za nic - původně byly v oblasti lužní lesy patřící právě ponávecké nivě. Jen taková mimoříční zajímavost - podnět pro založení Lužánek dal Josef II a souvisí s rušením klášterů - místo, na kterém vznikl, náleželo původně jezuitům. 

Ponávka dál pokračovala po trase ulice Příkop a vlévala se do Svitavského náhonu (pořád si ho pamatujete?) v místech dnešního areálu za kostelem na Křenové, tam ji ale už nenajdete.

 

Během rozvoje zástavby byla postupně zatrubňována, až nakonec zůstal jen úsek tekoucí přes Lužánecký park. Ani ten však nezůstal, protože z toku byla stoka a do honosného parku, kde každý den promenovali měšťané, se přestal hodit. Poslední část mezi Červeným mlýnem a královopolským nádražím byla zatruběna začátkem 20. století a Ponávka tak v intravilánu Brna zcela zmizela z povrchu zemského.

 

Možná jste si teď řekli: "Ale přes Lužánky přece Ponávka stále teče!" Vězte však, že tomu tak není. Vodní prvek se v parku nachází od roku 2004 a je jen poctou bývalé Ponávce. 

Taky vás možná napadlo, že říčka přes Brno nejspíš stále teče, ale pod zemí. Zase špatně, štola (či spíše spousta na sebe navazujících štol a tunelů), do které ji stavitelé svedli, je prázdná od roku 1993, plní ji jen sem tam slabé přítoky, tedy další ze zakopaných brněnských potoků, a také povrchové vody (když hodně prší, což se poslední dobou moc neděje). Některé části tunelu sloužily i jako splašková kanalizace. Celý ten systém je složitý a propletený, protože tunelů bylo pod Brnem vždycky dost a sem tam se spojují a protínají. 

 

Právě ve výše zmíněném roce '93 došlo k odklonění Ponávky ze stávajícího tunelu (mimo jiné i proto, že při vysokých stavech vytékala kanalizací a působila místním trable). Pod kopcem Lesné byla vykutána štola C1 a Ponávka je jím vedena do Cacovického náhonu. Takže se sice stále vlévá do Svitavy, ale někde docela jinde. 

 

Po Ponávce v Brně zůstaly už jen ty místní názvy. Ponava, Rybníček, Vlhká... A ještě naučná stezka, 9 km dlouhá, z Vranova do Jehnic. Říčka měla v Brně zkrátka smůlu - a nebyla zdaleka sama.

Zůstaňte naladěni a pamatujte si ten Svitavský náhon z dnešního článku. O něm a o tom, proč žádná Stará Ponávka neexistuje, vám totiž budu vyprávět příště. 

 



 

Zdroje:

Dřímal, Peša, Dějiny města Brna I. a II., 1969 a 1973

Hálová-Jahodová, Brno: dílo člověka, přírody a dějin, 1975

Kuča, Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic, 2000

 

Zajímavé zdroje:

Ponávka: http://mojebrno.jecool.net/inka--brno-reky-ponavka.html

Podzemí Ponávky:http://druhebrno.smerem.cz/Tema/Tunel%20star%C3%A9%20Pon%C3%A1vky

http://druhebrno.smerem.cz/Tema/Tunel%20Pon%C3%A1vky

Hutterův rybník: https://mbrno.cz/inka--brno-dalsi-zajimavosti-hutteruv-rybnik.html

https://www.denik.cz/jihomoravsky-kraj/archeologove-nasli-v-ulici-milady-horakove-hraz-stredovekeho-rybniku-20140516-dl7u.html

 

Zobrazeno 246×
komentáře
deFlegmatique

Připomněla jsi mi jednu hobití slečnu, která momentálně studuje v Brně Zahradní architekturu (pokud nenastala změna) a zkoušela si vést stránky v podobném duchu: http://orendor.cz/orendor-a-jeho-autor/

Katusi

@deFlegmatique "Že chci být zahradní (nebo ještě lépe krajinářskou) architektkou" No. Dobře. Slečnu neznám, ale doufám, že se jí bude dařit a zaměří se i na projektovou stránku svých návrhů a ne jen na to, aby to hezky vypadalo, což je ouvej spousty studentů ZAKA (je mi jasné, že teď dostanu čočku).

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.