Artaban a vánoční přání

Juris
Juris

   Někdo má stres z vymýšlení dárků na vánoce, jiný koho má navštívit, někdo třeba jaké napíše přání. Zdravá míra stresu je na místě, aby nás to vedlo k odpovědnosti a kvalitě. A je proto dobře sbírat náměty během celého roku. Letos jsem to měl podobně, už někdy od září mě začala provázet postava tajemného mudrce Artabana, který byl přítelem Kašpara, Melichara a Baltazara, se kterými byl domluven najít a poklonit se narozenému králi. Nádherně tuto legendu sepsal Henry van Dyke s názvem The story of the Other Wise Man (v češtině Čtvrtý z Mudrců). 


   Je to tak silný příběh, že v poslední době ovlivnil spoustu věcí z mého života. A rád bych se s ním podělil i v tomto vánočním přání.

  Artaban měl tu smůlu, nebo spíš štěstí, že byl vnímavý a viděl okolo sebe. A když spěchal za přáteli, aby společně v karavaně cestovali přes poušť za narozeným králem, potkal umírajícího Žida. Rozhodl se jako člověk i jako lékař, co je v ten okamžik důležitější. Zdržení jej stálo jeden ze tří drahokamů. O další přišel, když v Betlémě podplatil důstojníka, aby nechal na živu dítě ženy, která mu svěřila zprávu, že narozený Ježíš je už na cestě do Egypta. Artaban byl vždy o krok za Ježíšem, stále jej hledal a přitom pomáhal lidem okolo sebe a dělal svět krásnějším.

   Po zhruba třiceti letech jako stařec se vydal naposledy do Jeruzaléma. Slyšel, že ten koho hledá, je odsouzen na smrt. A tak se vydal, aby svou perlu, poslední drahokam, nabídl jako výkupnou cenu za jeho život. Cestou viděl dívku, kterou vojáci vedli, aby ji prodali do otroctví za dluhy jejího otce. Atraban neváhal a perlou vykoupil její život. Najednou se zatřásla země a kus třešní tašky jej udeřil do hlavy a on umíral. Dívka slyšela zvláštní rozhovor s někým, koho neviděla. Artaban se ptal: „Kdy jsem tě viděl hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo vězněného a postaral jsem se o tebe?“ Odpovědí byla věta, kterou známe z Matoušova evangelia: „Amen, pravím ti, cokoli jsi učinil jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mě jsi učinil.“

   Tato věta mi dává pokoj, když se snažím dosáhnout vytyčeného cíle, ale nedaří se mi to. V Božích očích není podstatný výsledek, ale úmysl srdce. A toto bych chtěl přát nám všem, abychom na obloze rozeznali tu jedinou hvězdu, která září jiným způsobem než ostatní a zve nás k cestě následování. Abychom skrze ni hledali svého Krále. A na té cestě, abychom byli citliví a vnímaví. Nebojme se tedy toho, že svátky můžeme prožít jinak, přesto naplněně. To přeju sobě, i vám všem, ke kterým se tento text dostane.

   PS: Na vytištěném přání jsem použil na hvězdičku fluorescentní sprej, takže ve tmě opravdu svítí. Což si tady na webu můžete akorát tak představovat. ;-) 

Zobrazeno 526×
komentáře
Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.