Když tě zpovědník pozdraví: "Jéé...tebe jsem dlouho neviděl! " aneb OMILOSTNĚNÁ

Čas další zpovědi se blíží....můj pomyslný seznam hříchů namotaný na mém svědomí začíná připomínat roli toaletního papíru. A teď ještě tohle! 

Uklízela jsem právě se spolusestrami nádobí do kuchyňky pastoračního centra a tam jsme se setkali - v přítomnosti celého Spolča mládeže, mým spolusester včetně naší představené (která je naštěstí stejně milosrdná jako mateřská) a za rohem jistě byl i nějaký anonymní paparazzi..aspoň tak jsem to v té chvíli vnímala:

"Jéé...tebe jsem dlouho neviděl!", vřelý přátelský pozdrav jednoho dobrého kněze, který se nebojí zpovídat řeholní sestry :-).  

Ale pro mě zdrcující obvinění: jako bych měla na hrudi display s datem poslední zpovědi - červeně blikající, s třemi vykřičníky a s nápisem "TAHLE SESTRA NEBYLA NA ZPOVĚDI FAKT DLOUHO"

 

Taky nechodíte rádi k zpovědi? A proč? (ti odvážní mohou napsat do komentáře...)

Mě drtí, že vlastně celá moje zpověď by se klidně odbyla trochu hospodským rozhovorem: 

"Otče, tak jako vždycky..!"

" Tak to bude za desátek růžence, dcero."

" Tak S Pánem Bohem - zase příště."

A taky dostávám před zpovědí speciální dáreček od Pokušitele...vrací mi STUD. Taky se vám stává, že když svůj hřích vyslovíte nahlas,  a ještě v přítomnosti zástupce všech obětí ( ať je to kněz sebelaskavější), zdá se ještě mnohem horší? To, že na spoustu hříchů v tom stresu zapomenu a jako bonus povím takové, které jsem vlastně ani neudělala, je jen třešničkou na dortu celého martyria....

ALE PROČ TO TU VLASTNĚ PÍŠU? DO RUBRIKY " BOŽÍ SLOVO JE ŽIVÉ"?

Jelikož i přes to všechno utrpení se chystám jít znovu... tento zápisek jsem si nedávno našla ve svém zápisníku z období noviciátu....

Z mého deníčku:

Velmi si vážím, že navzdory mým nekonečným nevěrám a pádům "Ty jsi vždy věrný a zdviháš mě z bahna, i když ani já sama na to nemám žaludek."

Tak se stalo i při poslední zpovědi u Otce J.D. : Měla jsem pocit, že jsem jen pleskala a nic jsem neřekla dobře. Že Boží Milost jsem jaksi minula a s tímhle pocitem jsem i ze zpovědi odešla.

Říkala jsem si v duchu: "Pane, přijmi i tuto mojí zpověď, je mi to  líto, je to bída...."

Otevřela jsem Písmo a k mému nekonečnému úžasu - první slovo, na které mi padl zrak, bylo:

"OMILOSTNĚNÁ.."

Jak znovu a znovu šokující jsou, Pane, Tvé zázraky!

 Řekněte svým bratřím: "Lide můj!" ,  svým sestrám: "Omilostněná." (Oz 2,3)

 

....našla jsem Boží Milost.

A proto půjdu příští týden ke zpovědi znovu...a znovu to bude bitva v bahně. Ale pro ten pocit "Omilostněné, Milované, Od Počátku, Až Navždy.." mi to stojí za to!

 

"...v tomto obrazu malíř, aniž to tušil, skvěle vystihl tu tajemnou atmosféru Lásky, kterou zažívám při zpovědi..."

 

Zobrazeno 662×
komentáře
Lucullus

Mě se jistý čas stávalo, že jsem se při zpovědích zaměřoval na emoce. Právě kvůli nedostatku emocí jsem mnohdy řešil jestli je má lítost pravá. Po čase jsem si však uvědomil, že pocity nejsou to hlavní a důležitá je vůle se k Pánu vrátit a hříchu zanechat. A pocity bude-li Pán chtít se dostaví i když na nich nelpíme :-)

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.