Před nějakou dobou jsem zaznamenal zajímavou modlitebně evangelizační aktivitu nazvanou Modlitební karavan. Do města přijede neobyčejně obyčejný karavan, zaparkuje na frekventovaném místě (obvykle náměstí) a skupina dobrovolníků nabízí možnost modlitby, rozhovoru nebo prostě jen posezení u kávy. Vše nenásilnou formou, žádné aktivní oslovování a nahánění lidí. Prostě, kdo má zájem, ten přijde a zeptá se…

     Nyní o víkendu byl karavan v našem městě. Byl tady již jednou dříve, ale tenkrát jsem neměl čas, abych jej navštívil. Nyní jsem však této příležitosti využil a na chvíli jsem se v pátek a sobotu přidal k dobrovolníkům, kteří se u karavanu modlí a rozmlouvají s lidmi, kteří mají zájem. 

     Mile mě překvapila atmosféra, kde zde panovala. Od první chvíle jsem se s lidmi u karavanu cítil velmi příjemně, bylo to opravdu láskyplné křesťanské prostředí. Bylo nás asi sedm nebo osm ze čtyř či pěti církví nebo sborů. Přesto panovala jednota 😊

     Rád bych se podělil o jeden příběh, který se u karavanu odehrál. Přišel asi šedesátiletý muž, bývalý řidič autobusu a přisedl si. Bylo vidět, že ten den vypil nějaký alkohol a začal si povídat. Hned bylo na stole téma Bůh. Tento muž prožil život jako na houpačce. Dobrá práce, ale tři rozvody. Děti, o kterých ani pořádně nevěděl. Možná ani to, kolik jich má…Rozhovor se točil kolem viny a odpuštění, věčného života a nutnosti pustit do svého života Krista. Vše ale v příjemném duchu a muž opakovaně tvrdil, že je mu s námi velmi dobře a jsme neobyčejně přátelští. 

     Po asi půlhodinovém rozhovoru řekl, že věří na osud a Bůh podle něj asi není. To mě velmi zasáhlo, vlastně ani nevím proč. Lidé běžně tvrdí, že žádný Bůh není. Poprosil jsem hned Ducha svatého o vedení. V příštím okamžiku jsem věděl, že ten muž velmi fyzicky ublížil jedné ze svých manželek. Chvíli jsem bojoval sám se sebou, ono není úplně nejjednodušší následovat někdy vedení Ducha a vypálit na někoho, že ublížil své manželce. Ale nakonec jsem se na něj zpříma podíval a řekl jsem mu to. Muž ztuhl, zíral asi půl minuty před sebe a pak se mě zeptal: „Jak to můžeš vědět?“

„Řekl mu to Duch svatý,“ odvětil za mě jeden starší muž, také dobrovolník. Zeptal jsem se našeho hosta, jak to bylo s tím ublížením. Hryzal se do rtů, zíral před sebe a nakonec po asi dvou minutách sdělil svůj příběh. Kdesi se jednou opil, doma se pohádal s manželkou, ona mu dala facku a on jí to vrátil. Jeho verze byla velmi okleštěná, bylo mi jasné, že šlo ve skutečnosti o tvrdé fyzické napadení.

     Tato skutečnost úplně změnila celou atmosféru, neboť to, co se stalo, nešlo vysvětlit. Sám muž to cítil a začal více přemýšlet o tom, co jsme mu řekli. Ptal se, jak jsem to mohl vidět, odkud jsem vzal tu informaci. Starší muž, který si s ním pak povídal, mu předložil celou zvěst o spasení. 

     Takových příběhů se u karavanu odehrává mnoho. S některými lidmi se dobrovolníci modlili, jiní po mnoha a mnoha letech mluvili o Bohu, s jednou paní jsme řešili její rozladěnost a doslova naštvanost na situaci v katolické Církvi. Paní děkovala a odcházela povzbuzená a s radostí.

     Nejen, že máte možnost lidi povzbudit, ale ono to samozřejmě funguje i opačně. Povzbuzuje to i vás. Takže jestli někdy budete mít modlitební karavan u vás ve městě, tak seberte odvahu a nahlaste se jako dobrovolník. Fakt to stojí za to. 

     Bližší informace a další příběhy najdete zde: 

http://www.modlitby24-7.cz/modlitebni-karavan