I cesta je cíl

    Ta cesta se vinula krajem lesa až k silnici, po které jste se dostali do vesničky. Tam na staré rozpadlé zastávce ČSAD byl vždy čas na chvíli odpočinku. Začínala u křížku postaveného v roce 1934. Mezi poli a starými lipami jste se dali rovně. Do mírného kopečku jste šlapali a museli zároveň vyhýbat kamenům zapuštěným do země. Voda občas také vymlela malé stružky přímo uprostřed. Později s kolem s odpruženou vidlicí to šlo i přes díry. A vjeli jste do borového háje s kameny tak typickými pro tento kout Vysočiny. Pak začaly listnaté stromy, ve kterých koncem prázdnin rostly houby. Našly se někdy i praváky. A dále jste vjeli do sluje ze stromů. Tam zase rostly bedly, které jsem si dělal večer na pánvičce na másle, posypané kmínem a solí. Vedle cesty stékala voda, do které na podzim padaly velké listy javorů. Mírný kopeček dovoloval rozjet kolo na cestovní rychlost 30 km za hodinu. Člověk ale pořád dával pozor, zda koleje vyjeté od traktorů nejdou někdy do větší hloubky. To už pak ani odpružená vidlice nezvládla a vy jste skočili přes řídítka a zapadli do měkkého bahna.

     Letos o prázdninách začali dělat novou cyklostezku. Začátek cesty v polích rozjezdily bagry a za pár týdnů zarostla travou. Borový hájek byl v půlce vykácen. Hladká asfaltka přilákala cyklisty připomínající roboty z filmu. V hladkých dresech, oholených nohách, s brýlemi zakrývajícími obličej a špičatými helmami to byli lidé z jiného světa. Po cestě svištěli rychlostí, že celý úsek projeli za pár minut. A bylo jich moc. Dříve jsem občas potkával jednoho dva houbaře. O cestu se nikdo nezajímal. Nyní běžci, cyklisté, inlainy, koloběžky a vůbec celé město na hladkém povrchu, který pro moje odpružené kolo neměl ani jeden výmol. Na truc jsem v lese vjel opět na polňačku, která ale byla po pár metrech nesjízdná. Chtělo se mi křičet. A vzpomněl jsem si, jak kousek od Telče vybudovali nákladnou singletrailovou trať pro kola. Trať vlastně připomínající takovou polní cestu se skoky, zatáčkami, mezi stromy a v přírodě. Ale vždyť tady celou dobu byla?!

    Jsem mladý a nerozumím tomu. Jezdím v kostkovaných rejoickách, s dresem z fotbalu. Dioptrické brýle mi občas padají z nosu. V teniskách chodím na výšlapy i jezdím na kole. Helmu mám. Ta mi jednou zachránila život. Nohy si ale neholím. Moje aerodynamika není nejlepší a někdy se zastavím u potůčku nebo křížku a přemýšlím o lidech z minulosti. Co tu jezdili, kterým stálo za to postavit jednu kapličku. Být tu tak i pro další generace v souladu s přírodou. Teď je mi ale smutno. Co zbude po nás? A přede mnou velká cedule, že peníze na to všechno někdo vytáhl z Evropské unie. Kdyby jen věděla, jak jsem měl tu cestu rád. Věřím, že i EU jde o lidská řešení. Jenže granty čerpají domácí darmošlapové, kteří nikdy po polňačce nejeli.

 

Zobrazeno 315×
komentáře
deFlegmatique

"Věřím, že i EU jde o lidská řešení."

Materiál velice lidský! (Myšleno ten z bajky o orlech a hovniválech.)

Hansi, rozumím vám, taky mám místa, která jsem měl rád a dnes už vypadají úplně jinak. Ale ne všechny proměny krajiny byly vždy ke škodě krajiny - třeba různé rekultivace, remízky v polích a tak. A něco z toho taky bylo financováno z fondů EU.

Ale věřit tomu, že EU (tedy chápu to tak, že myslíte jejímu vedení) jde o dobro občanů EU je dost naivní. I když nepopírám, že se tam určitě najdou čestné výjimky.

deFlegmatique

(A úsloví: "I cesta je cíl." Nemám rád, většinou je to, co jím chce mluvčí vyjádřit zcestné.)

Ancis

Ano, jsou i dobrý rekultivace, remízky, obnovený poutní stezky, nový aleje starých odrůd stromů a tak. Ale tyhle cyklostezky fakt nechápu. Stejně jako ty, který se dělají v obcích o pár obyvatelích. Rozšíří se chodník (na úkor zeleně a nebo silnice, kde se pak dvě auta stěží vyhnou) a osází se to značkami, jako že tam cyklista může. Jasně, někde ve městě je to řešení, ale na vsi o tom velmi pochybuju.

deFlegmatique

I na té dědině to chápu, pokud to opravdu není na úkor silnice - zvyšuje to bezpečnost všech účastníků silničního provozu. I když tam jede jeden pantáta denně, je rozdíl, jestli jede po kraji silnice, kde jej musí auta bezprostředně míjet, nebo jestli má každý svůj jízdní pruh (pokud to tedy opravdu není za cenu toho, že se tak tak vlezou auta do svého pruhu). Že to ubere zeleň je politováníhodné, ale v tomto případě si myslím, že bezpečnost provozu je důležitější.

Hannie

Jednou jsem ošklivě spadla na vydlazdene cyklostezce, která byla napůl chodník s pruhem pro cyklisty. Já jela ve svém pruhu, jenže proti mně šla dvojice, kde bohužel ten blíž mému pruhu zasahoval již do cyklopruhu a vedl ještě psa na dlouhém vodítku. Abych se jim vyhnula, musela jsem udělat manévr, sjela úplně na kraj, jenže tam byl štěrk a mě podjelo kolo. Na co asi ty dva pruhy jsou...

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.