Svatý Jane Bosco, slyš mou modlitbu a mé volání přijď k tobě. Kromě toho, že jsem skaut a ministrant, jsem jezdil i na křesťanskou chaloupku a dvakrát jsem byl na salesiánském táboře. Jsem rád, že se Tvého díla chopilo tolik následovníků, kteří se snaží žít svatě v každodenním životě mezi dětmi a mládeží a tím, pokud to dělají dobře, přitahují srdce mladých chlapců a dívek ke Kristu a podporují v nich ohýnek lásky k bližním.

Můj veliký vzore, tvůj příklad svatého života ve starosti o mládež z ulice mě oslovil už v dětském věku. Obdivoval jsem, kolik jsi toho obětoval ze svého pohodlí a jak ses rozdával proto, abys pomohl mladým lidem najít lepší cestu životem, než je neplodné nebo dokonce destruktivní potulování po ulicích Italských měst.

Můj biřmovací patrone, přimluv se prosím u Boha, aby mi dal svého Svatého Ducha a pomohl mi vnímat jeho působení v mém životě. Tebe jsem si během svého dospívání vyvolil jako biřmovacího patrona, aby ses za mě přimlouval, a abych měl na paměti tvůj vzor. Měl jsem představu, že budu jednou jako ty. Svatý. Ne někde mezi pouštními otci, ale v duchovní poušti našich českých a moravských měst. Představoval jsem si, že budu jako ty trávit čas s mládeží a budu se snažit jít jim příkladem a ukazovat svým životem na Krista. Obdivoval jsem tvou fenomenální paměť a hlavně tvou odvahu nebát se jít s kůží na trh, veřejně se přihlásit k víře a před svými bavičskými vystoupeními vyzvat shromážděné diváky ke společné modlitbě. A to na tobě obdivuji stále. Když jsem byl malý, lecos jsem si omlouval a sliboval sobě i Bohu, že někdy daleko v budoucnu, po třicítce, už budu žít ten svatý život se vším tím rozdáváním se do krajnosti pro druhé, ke kterému jsem myslel, že jsem povolán. Dá-li Bůh, za 451 dní mi bude 30 let. Vnímám, že bych měl se svým životem něco udělat.

„Ty jsi jako Don Bosco“, řekl mi s úsměvem můj biřmovací kmotr Zdeněk, (který mi kdysi před lety k biřmování vyrobil takovou brožurku s myšlenkami Dona Bosca na každý den v roce), když v roce 2016 přijel s rodinou za námi na skautský tábor a viděl mě chodit po slacklině. Potěšilo mě, že si toho všiml, sám jsem na to mnohokrát při tomto až mystickém zážitku, při kterém mi připadá velmi patřičné se modlit a být vděčný Bohu, myslel. Bohužel však s výčitkami svědomí. Jane Bosco, ty jsi dokázal svůj um využít k přitažení pozornosti druhých lidí k Bohu. Proč já to nedokážu? Proč já se bojím a nemám odvahu druhým něco povídat o své víře a vyzývat je k modlitbě? Proč mám pořád pocit, který jsem si vytvořil ve víře nepřátelském prostředí mé ZŠ, že musím být se svou vírou v defenzívě a hlavně nikomu nic nesvěřovat?

Svatý Jane Bosco, oroduj za mě a pomoz mi konečně dospět. Amen.