„Celý život jsem bojoval za jaderné elektrárny. Teď si myslím, že jsem to dělat neměl. Nepřítel není ukryt v technice. Nepřítelem není typ letadla, typ reaktoru, typ energetiky. Hlavním nepřítelem je samotný způsob utváření procesů, plně závislý na člověku. Tedy lidský faktor. Dříve jsme se na bezpečnost dívali jako na ochranu člověka před vlivy techniky. Dnes musíme techniku chránit před člověkem.“
Valerij Legasov, vědec

(https://www.flowee.cz/civilizace/6746-proc-znovu-explodoval-cernobyl-na-hbo-i-v-nasich-hlavach)

Na doporučení jsem shlédla minisérii z koprodukce HBO a Sky - Chernobyl (2019) a musím říct, že už dlouho mě žádná minisérie takhle neodrovnala. Do problematiky Černobylu jsem nikdy nějak extra zasvěcená nebyla, věděla jsem, že to byla katastrofa, ale že až taková a že ještě větší mohla nastat, jsem neměla ani tušení. Minisérie svědčí o tom, že opravdu nejvíc reálně freaky creepy beznadějný scénář je schopný napsat jen sám život. Stěží si lze představit více podělanou situaci takového rozměru, než jakou museli řešit Boris Scerbina a Valerij Legasov. 

Na počátku všeho stojí klasicky lidský egocentrismus, nedbalost a nezodpovědnost. Ostatně, tak jak to bývá vždycky - člověk něco zapinká a katastrofa je na světě, ani neví jak. Tři muži, kteří si zahrávají s ohněm. A pak tady máme na druhé straně další tři muže - muže naopak velmi zodpovědné, velkorysé, charakterní, nesobecké, kteří se rozhodnou obětovat své vlastní životy, aby uchránili před následky radiace další generace. Po explozi se totiž jádro stále tavilo a hrozilo, že se propadne do nádrže vody, která sloužila jako chlazení, ovšem při kontaktu s rozžhaveným jádrem by se odpařila a došlo by k druhé, mnohem masivnější parní explozi děsivých rozměrů. Proto bylo nutné vyslat lidi, kteří ručně odblokují ventily potrubí a umožní tak odtok vody, aby se explozi předešlo. Přihlásili se tři úžasní muži, kteří dali všanc své životy, aby zachránili ty naše: Alexej Ananenko (Ukrajinec), Valerij Bespalov a Boris Baranov (Rusové). A tak zde máme v kontrastu tři muže - tři muže, kteří měli podíl za smrt desetitisíců lidí a kteří se po výbuchu ukryli v krytu;, a pak tři muže, kteří prakticky bez účinné ochrany neváhali vlézt do radioaktivní vody a vesměs po hmatu hledali ventily tehdy v nejnebezpečnějším místě naší planety, aby uchránili miliony. Dva z nich žijí dodnes, což vzhledem k tomu, čemu se vystavili, se dá považovat za zázrak.

Zajímavé, že na počátku stojí tři muži a ti, kdo jdou ve výsledku za ně "do jámy lvové", jsou zase tři muži. Zvláštní, že tři - a ne třeba pět, nebo dva či čtyři. Tři a tři. Připomnělo mi to svatého Petra, který třikrát zapřel Krista a ten se jej po zmrtvýchvstání třikrát ptá, jestli jej opravdu miluje. Stojí zde evidentně v kontrastu troje selhání zbabělosti a troje vyznání lásky.

V souvislosti s tím se mi vybavil jeden přiléhavý biblický citát: 

"Hledal jsem mezi nimi muže, který by zazdíval zeď a postavil se v trhlině před mou tvář za tuto zemi, abych ji neuvrhl do zkázy, ale nenašel jsem." (Ezechiel 22, 30)

Tito tři muži se tehdy postavili do obrovské jaderné trhliny - mezi nás, kteří žijeme dnes a kteří bychom nebýt toho možná ani nežili, a mezi smrtící radiaci. Nedalo mi to a říkala jsem si, co to muselo být za skvělé chlapy a že bych ráda našla aspoň nějakou jejich fotografii, a tak jsem pohledala a našla tuhle krásnou fotografii usměvavých, na první pohled optimistických chlapíků, že jsem se musela pousmát - no jo, byli to prostě frajeři! Kdo jiný by taky byl schopen jít na misi, která je evidentně sebevražedná? Jen ten, kdo má víru, že není beznadějná.

A tak si, milí a vzácní pánové, Alexeji, Valeriji a Borisi, s hrdostí a vděkem ukládám Vaši fotografii. (Další fotografie zde: https://imgur.com/a/P2Sz0pC) Do paměti telefonu, i do paměti srdce. Každý z nás spějeme ke svému povolání. Ale Vy jste nám ukázali, že člověk, který je zodpovědný a bere své povolání vážně, může sehrát v životním sledu událostí klíčovou roli a je důležitý právě tam, kde právě je a kde vnímá, že má být. Není to totiž jen o pouhém vykonávání nějaké funkce, někdy se žádá od člověka mnohem víc. A tak, když dojde na "lámání chleba" - utečeme do krytu? Nebo se postavíme do trhliny a budeme se ji snažit zazdít? Výzva pro každého z nás.

"Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele." (Jan 15, 13)