Hlad, první den

Dnes se Vám chci jen podělit, a snad se budu dělit celý tento týden. Neb jde o týden hladu.

 

Mám vždycky hlad. Někdy hlad po emocích, fyzický hlad, hlad po blízkosti člověka, a Ten Hlad. Fyzický hlad mívám z více důvodu, mezi nimiž nejsou všechny dobré.

Ach, kéž bych svůj hlad vždy úmyslně nesla pro Tebe. Ale ne, někdy hladovým z lenosti či nedostatku.

Všechny hlady jsou však ve skutečnosti odkazující jen na Ten Hlad. 

 

Učím se hladovět, jen proto, abych Mu byla blíž. - Jenže, přesto zůstává pravdou, že mám stále hlad.
Nemluvím už o fyzickém hladu, ale o Tom Hladu, o Hladu po Něm. 

 

Považuji tento Hlad za Dar. Toužím přistupovat k eucharistii a přijímat Jej a odevzdávat se Mu se vším co jsem. 

Při přijímání se v mém srdci dvě věci: buď pukám (hořím), neb jej nedovedu ani nahlédnout, nebo mne nechá v tichu a v mé neuhasitelné touze - ach jaká slastná touha. Ta touha po Tobě, ten hlad, třebaže mne zrovna sytíš, je Dar.. Jen klečím, bez emocí, bez závratných myšlenek a toužím rozumem abys Byl Tím kterým Jsi! 

Abys Byl (mou/naší) Láskou, (mým/naším) Pánem a Králem. 

 

 

Tento Hlad, tento Dar, mne již nějakou dobu provází. A Pán dává i tu slastnou milost, že jsem sycena.

Jenže teď jsem, pro čas dovolených, odjela z města, kde mám příležitost přicházet na bohoslužby denně. 

V hlavě se mi již delší dobu točí, zda je dobré chodit každý den na mši. Zda to pak není jen rutina.

Ale.. když už si neumím představit život jinak. Vždyť je to sám Pán, co se dává, co zve, co miluje. Pane! Nenech mne o hladu! Jsi zdroj!

Možná blouzním. A jen doufám, že Vás svými texty nepohoršuji. Tak moc bych chtěla, aby Vám rostla láska k Němu. Touha po Něm a Onen Hlad. 

 

Ale, nazvala jsem tento čas Hladem, ale přesto, v místě Sudet, kde mše v okolí nejsou, jsem dnes, zcela zázrakem mohla pokleknout před Tvým svatostánkem. A ano, byl to zázrak, směla jsem Tě i dnes přijmout. 

Chci se Vám s tím podělit, neb si myslím, že jde o Milost a chtěla bych svědčit o tom, že Pán se stará. A ve věcech, které vedou k Němu, nás vždy vyslyší. Stačí vzývat Jeho jméno. On je milující Přítel, Ranhojič. 

 

Ale, aby bylo mé svědectví celé:

Našla jsem si, že se ve středně vzdálené vesničce slouží mše. Zaradovala jsem se a navzdory strachu z jízdy bez GPS jsem se vyjela do malé vesničky. Přijíždím, parkuji, vidím otevřený kostel. Chválila jsem Pána za to, že se s Ním budu moci setkat fyzicky. 

Vcházím do kostela a vidím, že jsou lavice schovány pod igelit, všude stojí kýble s barvami. A v prostřed kostela hovoří dva muži. Jeden se ke mě otočil. "Dnes zde není mše?" ptala jsem se. "Není." 

Zamrazilo mi. Došlo mi však že mluvím s knězem. V kostele nebylo kvůli malování věčné světlo, přesto jsem se zeptala, zda mohu přijmout eucharistii. 

...

"Tělo Kristovo."

"Amen"

...

 

Poklekla jsem. Prosta všech myšlenek, plná pokojné radosti (ne té z emocí, ale té jiné) jsem směla i dnes s Ním být. 

Být s Tebou, třebaže ani dnes nechápu, jak velikým a nekonečným Darem jsi. Posiluj prosím mne v Hladu. A nejen mne ale i všechny Své. Vstupuj do našich bolestí a strachů, oslav se na nich. 

 

 

 

 

Zobrazeno 1410×
komentáře
Angelo23

Paní Liško, ten hlad Vám můžu jen závidět. Kéž bych jej pocítil ...

bílá_liška

Váš hlad je přeci skrytý v tom: "Kéž"
Není tomu tak?
..Snažím se popsat, že to není věc citu..

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.