Okno bylo otevřené, ale ...

V životě nás čekají samá okna. Nějaká zavřená, zamčená a zabedněná. Na jiné se člověk úsilím dotluče a jsou mu otevřeny. A pak tu jsou okna, která jsou už otevřená. Tohle okno bylo však jiné. Nikdy, za celý můj mladý život, jsem neměla tu čest se s takovým oknem setkat.

Bylo sice ušmudlané a poškozené, ale něčím mne tolik lákalo! Bylo v krásném, dřevěném, poctivě provedeném rámu. A vyzařoval z něj klid a pokoj. Takovým oknem bych se ven dívala ráda. Trochu jej umyju a ošetřím a bude pro mne dokonalé. O tohle okno se určitě dlouho nikdo nestaral, ono si tu péči zaslouží! Stále tu však je to "ale". Ten problém, díky kterému okno pozbývalo smyslu, ke kterému bylo stvořeno. Ten problém byla zeď. Okna přece musí mít za sebou volný prostor a ne tohle! Otevřené okno do bílé pevné zdi na mne koukalo svým klidným a smutným pohledem, jakoby říkalo: "Jsem možná otevřené, ale mám strach se otevřít doopravdy, zcela. Bojím se o sebe, jsem ušmudlané a poškozené. Ale také se bojím, že by se někdo o mne mohl poranit. Vystavělo jsem v sobě tuto zeď, aby mne lidé nechali být. Takto mne nelze použít a je to tak dobře." K mým uším se však dostavilo tiché volání o pomoc. "Pomož mi se nebát zbourat tu zeď a otevřít se tak světu. Tak rádo bych, aby se za mnou někdo zabydlel. Tak rádo bych znalo vůni květin, které si lidé do oken dávají. Pomož mi, prosím!"

Mlčky jsem se dala do práce. Prvně to chtělo nahradit prasklé sklo novým. Až potom se dá začišťovat a hrát si s detaily. Pro někoho překvapivě, pro mne však s jistotou, že tomu tak bude, se okno nijak zvlášť nebránilo. Nechalo si pomalu a opatrně vytahovat jeden střep za druhým. Některé z nich šly téměř samy a snadno ven. Jiné byly pevně zakotvené v dřevěném rámu. Okno to určitě muselo bolet, ale nic neřeklo. Já jsem se také mnohdy pořezala. Ale stále mi to za to stálo. Vždyť tohle okno má potenciál, tohle okno nesmí zůstat rozbité! A tak jsem i s potřísněnýma rukama pokračovala dál. Odměnou mi bylo sledování změn, které se s oknem děly. Nejen, že vypadalo lépe. Ono se i lépe cítilo. Začala v něm proudit nová životní síla a mluvilo již také veseleji. "Už se těším, až si za mne někdo dá květinu, až mnou bude proudit svěží vánek..."  odmlčelo se a za chvíli nesměle dodalo "...myslíš, že bych jednou mohlo být oknem do tvého domu?" 

 

Vždyť tam, kde nejvíce investuješ, tam se tvoří láska!

Zobrazeno 153×
komentáře
Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.