Naše Paní z Kibeho

Právě jsem dočetla knížku Naše Paní z Kibeho od Immaculée Ilibagizy. Popisnější povídání najdete na stránkách Fatymu tu: odkaz.

K této knížce jsem se dostala díky knížce Kecharitomene. Otec Dominik tam zmínil Zjevení v Kibeho, a taky to, jak všichni vizionáři popisovali, jak je Panna Maria překrásná. Měla jsem radost, když jsem tuto knížku objevila. Je to silné svědectví přímo od autorky knihy. O zjeveních Panny Marie studentkám střední školy v Kibeho se Imaculée doslechla jako malá holčička. Zjevení probíhala od 28. listopadu 1981 do prosince 1989. Bylo to pár let před tím, než ve Rwandě došlo k masovému vyvražďování (1994). Za sto dní bylo vyvražděno zhruba  1 000 000 lidí. Sousedi, přátelé vraždili sousedy a přátele. Immaculée přišla o celou rodinu, kromě jednoho bratra. O tom, jak přežila, napsala knížku. Tři měsíce se schovávala s dalšími ženami v 2 metry x 2 metry koupelně, ve tmě u pastora. Dveře do koupelny pastor zatarasil skříní, aby nebyly vidět. Mockrát ji tam hledali, byla tak blízko smrti. Na Proglasu je též knížka celá namluvená. Odkaz tu. Je to velmi silný příběh, též jsem tuto knížku dočetla. Mrazí mě, jak se k sobě lidi dokáží chovat.


Přijde mi líto, že se o těchto zjeveních málo ví. Přitom poselství P. Marie jsou silná. Moc se mi líbilo, jak Immaculée popisuje, jak se jako malá holčička dozvěděla o Zjeveních Panny Marie ve Fatimě. Moc se přála taky P. Marii vidět, a tak se domluvila s kamarádkou a chodívaly se modlit na kopec. Brzy toho však zanechaly. Když se potom o pár týdnů později dozvěděla, že se zjevila P. Maria ve Rwandě v Kibeho, mrzelo ji, že nevytrvaly:). Líbilo se mi, jak Immaculée popisuje, jak se jako malá moc chtěla do Kibeho podívat. Ale její otec to nechtěl, bylo to daleko. On sám se tam jednou vydal se skupinou poutníků. Když se po namáhavé cestě vrátil a vyprávěl své dceři, co tam zažil.. Bylo krásné, když jí říkal, jak se poutníků otec ptal, jak Panna Maria ovlivnila jejich životy a on odpověděl, že největším Mariiným darem mu byla zdravá holčička, kterou pojmenoval na Mariinu počest Ilibagiza - protože to znamená: "zářící a krásná tělem i duší" jako Naše Paní - Immaculée podle Neposkvrněného srdce blahoslavené Matky... Dojalo ji to. Otec nikdy tak otevřeně nevyjadřoval emoce. Poté popisoval, jak P. Maria na všechny poutníky seslala osvěžující déšť požehnání, a všem se zahojila veškerá zranění, boláky a puchýře na nohou. Její otec se cítil, jako by se jeho duch znovu narodil, a byl naplněn takovou láskou, že z celého srdce začal zpívat Magnificat.

Do Kibeho putovaly tisíce lidí,... 

Autorka v knížce dále píše o jednotlivých vizionářích. Církví uznaná jsou zatím jenom tři, ale stále se to prošetřuje. Díky genocidě se vše zpomalilo. Jedná se o 6 středoškolských studentek- ta první Alfonzína, hodně vytrpěla, zpočátku jí nikdo nevěřil, dokonce ji jedna spolužačka M. Claire dost trápila. Této spolužačce Marii-Claire se P. Maria zjevila jako třetí! a naučila ji Sedmibolestný růženec. Jednomu 15letému chlapci se ukázal sám Pán Ježíš - o něm je samostatná kniha. Segatašja o Ježíši NIC nevěděl, když jej poprvé spatřil. Tento chudý chlapec nechodil ani do školy. V rozhovoru z 20. července 1982 Segatašja říká, že když se Ježíše ptal, proč si vybral za svého posla právě jeho, odpověděl mu, že proto, aby dal pohanům a ostatním bezvěrcům znamení, že na ně nezapomíná. Vidí je, pečuje o ně, miluje je a doufá, že jej pozvou do svých srdcí. Tím, že si vybral za posla kluka pohana, dává světu na srozuměnou, že láska a spása je přístupná pro všechny. 

Během některých zjevení P. Marie došlo i ke slunečnímu zázraku, i k jiným zázrakům. Také jedna z vizionářek jakoby na Velký Pátek zemřela, sledovali ji doktoři, sestry, a na Velikonoční neděli se opět probudila. Panna Maria ji vzala do pekla i do nebe, ale vizionářka slyšela jen hlasy...

Immaculée dále popisuje, jak se na místo zjevení v Kibeho konečně podívala i ona sama, když studovala, a jak potom došlo k vyvraždování, které P. Maria předpověděla, 12 let dopředu! Vizionáři před těmi 12 lety měli hrozné vidění, které nastane, pokud se lidé neobrátí...

Když jsem si četla poselství Panny Marie, hluboce se mě dotkla.

První zjevení začalo v krátkosti takto:

Alfonzína obsluhovala své kolegyně u stolu, když zaslechla hlas, který ji volal: „Moje dcero, pojď sem!“ Hlas přicházel z chodby, která vedla k jídelně. Alfonzína se otočila tím směrem a viděla mladou ženu nepopsatelné krásy. „Kdo jsi?“ zeptala se překvapeně a dostala odpověď: „Jsem Matka vtěleného Slova. Přišla jsem, abych tě ujistila, že jsem vyslyšela tvé prosby. Chtěla bych, aby tvoje kamarádky a spolužačky měly tvou víru. Jejich víra není dostatečně pevná."

 

Moc se mi líbí, jak vizionářky popisují, že se cítí Pannou Marií být nekonečně milovány. V její přítomnosti...
 

Alfonsína pověděla děvčatům, co jí Panna Maria řekla:

"Miluje nás - to je to, co vnímám nejintenzivněji, když mě navštíví. Její láska je tak mocná, že vás může povznést, vynést až na nebesa. Když ji vidím, nejsem schopná vidět cokoli jiného. Ostatní svět zmizí, zůstává jen Paní a její krásné světlo. Představte si, jak vás miluje vaše máma, a pak tu lásku vynásobte milionem... Paní nás dokonce miluje ještě milionkrát víc. Miluje všechny holky v téhle škole a chce, abychom ji milovaly všechny. Vzhledem k tomu, že nás tolik miluje, chce, abychom více věřily v Boha. Během adventu bychom měly rozjímat o Ježíšově návratu. Pověděla mi, že se její Syn vrátí na zem již brzy a že se naše duše musejí na jeho příchod připravit. Svět se nachází ve velmi špatném stavu, panuje v něm mnoho nenávisti a hříchu, a tak od nás Paní chce, abychom se denně modlily růženec, očistily tak svoje srdce a projevily tím lásku k ní, k Ježíši a k Bohu. Říká, že modlit se růženec je nejlepší způsob, jak jí prokázat svou lásku.

Panna Maria děvčatům mimo jiné řekla: 

"To, o co vás prosím, je pokání. Pokud budete odříkávat sedmibolestný růženec a  budete nad ním dostatečně rozjímat, najdete v sobě veškerou potřebnou sílu kát se za svoje hříchy a proměnit svá srdce. Svět ochluchl, neschopný slyšet pravdu Slova. Dnes už lidé nevědí, jak se za špatnosti, jichž se dopustili skrze hřích, omluvit. Znovu a znovu přibíjejí Syna Božího na kříž. Proto jsem k vám musela přijít. Chtěla jsem lidem na světě připomenout - a zvláště tady vám ve Rwandě, kde dosud nacházím pokorné duše a lidi, kteří nelpějí na penězích či bohatství - že by měli mým slovům naslouchat s otevřeným srdcem. Modlete se můj sedmibolestný růženec, abyste došli pokání."

„…Proč Vám chybí horlivost ve službě Bohu zatím co na službu Satanovi soustřeďujete všechno své úsilí a hledáte všechny možné způsoby, abyste dosáhli svého cíle?... 

Proč rozdělujete lidi na dobré a zlé?... 

Proč upadáte do zoufalství? Musíte sloužit Bohu v každém okamžiku a nevzývat ho jen ve chvílích zkoušek a nepříjemností… 

Nevkládejte naději do vědění a bohatství, protože všechno, co máte, jste obdrželi od Boží dobroty…. 

Až dosud Ježíš stále hledá místo, kde by mohl přebývat... 

Kříže, které přicházejí z nebe, jsou lehčí než ty, které vyplývají z pozemského putování…. 

Všechno, co děláte, se zaznamenává…. 

Používáte nohy k chůzi, oči k poznávání cest, proč nepoužíváte srdce k Boží chvále...?"

 

Panna Maria hovořila o světě bez Boha, který nemá mír, protože nedbá na duchovní hodnoty. Nepotlačuje je, ale ignoruje. Říkala, že přišla, aby potěšila své děti a vyzvala je k jednotě a pokoji skrze obrácení, modlitbu, pokání a účast na Kristově umučení. Vizionářka Marie Klára po setkání s Matkou Boží vyzývala ustavičně k rozjímání nad utrpením Pána Ježíše a k prohlubování úcty k sedmi bolestem Panny Marie. P. Maria ji naučila Sedmibolestný růženec.

Panna Maria vyzývala prostřednictvím vizionářů nejen k obnově víry, ale během zjevení 15. srpna 1982 jim dala spatřit budoucí události a pohromy, které Rwandu postihnou. Ten den bylo zjevení výjimečně dlouhé, trvalo osm hodin. Dívky se po něm chvěly strachem a plakaly. Panna Maria jim dala spatřit „řeku krve“, lidi, kteří se vzájemně zabíjejí, opuštěné mrtvoly s usekanými údy a hlavami, o které se nikdo nestaral a nikdo je nepohřbíval, mnoho stromů v plamenech. Nikdo si v té době nedovedl představit, že by k něčemu takovému mohlo skutečně dojít. Vždyť v zemi vládl relativně mír. Zároveň však Panna Maria prostřednictvím vizionářů vyzývala: „Modlete se, čiňte pokání, litujte svých hříchů, obraťte svá srdce, protože jen tak lze zmírnit budoucí utrpení. Navraťte se, dokud je ještě čas“. Matka Slova mluvila také o významu utrpení, které je cestou do nebeské slávy: „Nikdo nevchází do nebe bez utrpení. Utrpení je prostředkem zadostiučinění za hříchy světa a spoluúčastí na utrpení Ježíše a Marie“. K tomu Panna Maria dodávala: „Miluji vás. Neopouštějte Kibeho. Já přicházím nejen pro Kibeho, nejen pro diecézi Butare, nejen pro Rwandu, nejen pro Afriku, ale pro celý svět“. Při zjevení 15. srpna 1982 byla Panna Maria velmi smutná a Alfonzína viděla její slzy. Proto se mezi věřícími rychle rozšířila úcta k Sedmibolestné Panně Marii.

 

Zobrazeno 274×
komentáře
Sancika

Díky moc za článek.... síla... není třeba více komentovat... jen to žít...

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.