Modlitba breviáře

Krev za krev:

Co všechno se změnilo? Když vzpomenu na (Olejníkovy) zpívané nešpory v (olomoucké) katedrále, jde i zde o modlitbu, nebo jen o úpadkovou ubohost?

(V konstruktivnějším režimu)

Odpověď záleží na tom, co považujeme za ideál modlitby. Jde především o to, aby se ten, kdo nešpory zpívá, tím (aktuálně, vědomě) modlil? Nebo o to, aby hudba povznášela k modlitbě ty, kdo nehrají a nezpívají? Nebo konečně o to, přinést k Boží slávě jakýsi "kulturní celopal"? ...

Pokud ne takto, tak jak?

Děkuji za reakce. I já beru duchovní hudbu jako nástroj, který ducha i srdce (člověka celého) k Bohu povznáší.
Pojďme však prosím dál.
Kde je hranice mezi teatrálností 19. století, kterou kritizoval např. Pius X. a bohatostí "kulturního celopalu", do kterého (k Jeho oslavě) zapojujeme maximum svých darů od Boha darovaných?
Nakolik naopak jde o ubohost, když řeholní či seminární komunity (na různých úrovních) zpívají liturgii hodin (ať nápěvy chorální či Olejníkovy)?
Nakolik si může chrámový hudebník (např. varhaník) dovolit vložit svou špetku do liturgie skrze kvalitu doprovodu a skvělé improvizace preludií? Když zde v Paříži procházím kostely o nedělích a slavnostech, přemýšlím, zda to brát jako koncertování či vskutku integrální součást liturgie? Jakou optikou se na to pravdivě dívat?