Praktická otázka:
Když se modlíte modlitbu uprostřed dne a je ke třem žalmům jen jedna antifona (protože je zrovna svátek nebo zvláštní liturgické období), opakujete ji po každém žalmu, nebo jen před prvním a po posledním?
Současné rubriky k tomu nic neříkají a zřejmě věc nechávají na libovůli modlících se. V breviáři Pia X. (zač. 20. stol.) předpisovaly říkat antifonu jen před prvním a za posledním žalmem.
I když mě zajímá i praxe případných sdílných "osamělých modličů", obzvlášť zvědavý jsem na zavedené zvyklosti z řeholních a jiných breviář se pravidelně modlících komunit.
Ant před začátkem žalmů a po skončení ji opakovat,pokud je jen jedna. Já se modlím ant podle pořadí A,B,C, liturg roku cyklu: A1,B2,C3 při Hč a mD...
Občas po těch obdobích se mi to docela plete, nicméně, je-li jedna antifona, čte se před prvním a po posledním žalmu, alespoň tak se to modlím s našimi kněžími. Takže potom, když je antifona ke každému žalmu, tak se mi stává, že ji zapomínám a jdu klidně dál další žalm. Když se zapomene, tak to není hřích. Kdyby se nedbalo, bylo by to horší.
Z katecheze Benedikta XVI.:
"Drazí přátelé, během posledních katechezí jsem chtěl představit několik Žalmů, drahocenných modliteb, které nacházíme v Bibli a které reflektují rozmanité životní situace a duševní rozpoložení, která můžeme prožívat ve vztahu k Bohu. Chtěl bych proto všem zopakovat pozvání k modlitbě Žalmů, třeba osvojením si účasti na liturgii hodin církve, na ranních a večerních chválách a kompletáři před usnutím. Náš vztah s Bohem během každodenního putování k Němu nemůže být obohacen a uskutečněn s větší radostí a důvěrou. "