BětkaV
BětkaV / Alžběta Marie Magdalena Vašků
@Dáška-el Takhle easy to fakt není.. Respektive muže bejt, kdyz je Ti náct - třeba 30? A co když je člověk vyhorelej? Nebo má krizi v manželství? Nestojí to přece tak ostře, jak popisujete.. Podle mě jste ze svého "u mě to.." udělala obecný pravidlo "když to máš tak.. tak.."
Ono je najlepsie prestat nad tym rozmyslat a zacat to robit. Skoda, ze to neni tak jednoduche urobit jak napisat, vcelku dobre to poznam 😁 Raz mi dost pomohol tento clanok https://psychologie.cz/clovek-se-stava-tim-co-dela/ , mrkni, ci tam nieco nenajdes 😊
@PetrST taky mě to napadlo, Ale je osidny to takhle "diagnostikovat". A nebo je to možná jen nějaký "volání" dělat něco jinak, nějak se v životě posunout, hloubs, dal cokoliv .. kdyby to trvalo déle než 4-6 týdnu fakt s velkýma obtížema vstavat, pláčem etc, je to hranicni doba pro to navštívit odborníka, minimálně na konzultaci..
@BětkaV moc vzpomínám+
Věřím, že nejde o žádnou diagnózu. Jen když člověk žil dlouho v něčem, v čem uměl chodit, byl na to zvyklý a jako bonus-bylo mu v tom dobře....a skončí to, je to nový vykročení prostě těžký a někdy trvá dýl.
Prožívám tak trochu něco podobného. Jen jsem ten dospělák :-) co spoustu let řešil takové ty "všední věci", ve kterých mi bylo hezky,byla jsem obklopena voňavými dětmi a pak vnoučaty...A děti odlétly a vnoučata odrostla, s manželem stárneme a stárneme. A už dva roky prožívám přesně to, co píšeš jen tomu neříkám, že jsem zaseklá. Líbí se mi to, co píše @Dáška-el
HelenaH: Myslíte to dobře, ale u Bětky je to trošku něco jiného. Myslím si.
Shrnu ve zkratce: Bětka ví, že není něco v pořádku. Bětka ví, že se "něco" stalo, ale neví co a neumí to pojmenovat. (to je dost podstatné!). Bětka ví, že je "zaseklá", ale neví jak si má sama pomoct. Ví, že to trvá už nějakou dobu a že to "není normální" (pro ni samotnou normální) a proto píše (volá) o pomoc. Ví že hledá pomoc, že se ptá na rady druhých, že hledá pochopení a cestu ven. Jen neví (možná se bojí vědět), že hledá na špatném místě.
HelenaH: A já souhlasím i s Vaší verzí, něco podobného jsem také zažila, když jsem přešla po roce kreativní práce na centru pro mládež, kde jsme jeli skoro 24/7, zpátky do studentského života, měla jsem z toho strašného nerva, protože jsem měla pocit, že proti mé předchozí pracovní náplni se najednou "nic neděje".. pár měsíců jsem se taky cítila takhle zaseklá, než jsem si uvědomila, že hlavní není, aby se něco dělo, jako spíš naučit se žít přítomný okamžik, i když se nic neděje.. a že je to kolikrát uplně normální, že se relativně "nic neděje".. nuž, variant bude jistě více, Bětka si může aspoň vybrat :D
Dáška-el: Kdyby si tak člověk mohl vybrat. Každý by si vybral a taky druhému přál tu lepší variantu.:)
HelenaH: Myslím, že není důvod se omlouvat. Je to v přece váš názor, vycházející z vaší zkušenosti a nemáte přece zlý úmysl. I pro takové názory je tady místo.:) Uvidíme co bude... "Bohužel" si myslím, že na tom, co jsem napsala, něco je. Ale každý se může mýlit a pokud svůj názor napíše slušně a s respektem a zároveň nemá zlý úmysl, nemusí se přece omlouvat.:)
Ještě takový jeden postřeh. Myslím, že dospělost nemusí znamenat a z mého pohledu rozhodně není to, co se zde popisuje. Dospělost přece není nudné a bezduché, povrchní a konzumní přežívání.;)
Rozhodně teda nemusí být! To, že tak spousta dospělých žije, to je jiná věc. Ono totiž záleží, k čemu se ta dospělost (zralost?) využije...
Je spousta lidí, kteří jen přežívají a svůj život vyplňují nudným, bezduchým, povrchním a konzumním živořením. Já všem ze srdce přeji, aby prožívali a prožili plný, bohatý, hluboký a pestrý život, který v sobě bude spojovat zajímavé i všednodenní zážitky, které jim budou vnitřní život podněcovat k růstu a hlubokému prožívání. A to jak zážitky radostné, tak i méně radostné (protože ty také do života patří a mohou nás velice obohatit (často i mnohem více)).
@Majkiki: Já jsem si dospělost vždycky definoval jako stav, kdy člověk přijímá plně zodpovědnost za svá konání a rozhodnutí.
Jinak já si (díky svému věku) mohu dovolit občas vypadnout z "reality" díky airsoftu, amatérským pokusům programování aplikací nebo zahráním si Army ;-)
Ještě poslední postřeh (snad). Přerod v dospělého člověka není jednoduchý (To mimo jiné dokládá fakt, jak mnoho nedospělých lidí (i vyššího věku) mezi námi žije.) a občas se to může i zadrhnout. Ale i bez zádrhelů to není úplně jednoduché. Všechno se totiž mění nejen venku, ale hlavně také uvnitř. Je to období velkých změn a velkého hledání (sama sebe, druhých, Boha...).
já nevím @majkiki, jestli jsme schopni pravdivě posoudit, že někdo "svůj život vyplňuje nudným, bezduchým, povrchním a konzumním živořením"...
Protože to, co se zvenčí může tak jevit-shání levné máslo, koupí si Blesk, bude číst Harlequinky, koukána nekonečné seriály...:-) může někoho dělat šťastným, přestože to druzí nechápou
Jenže tady se neřeší dospělost jako taková, i když částečně také hraje svoji roli, jako spíš pocit vnitřního záseku/syndromu vyhoření/ztracení se v životě, které potkává dospělé lidi, stejně jako dnes čím dál častěji hlavně mládež, která je unavená už v mládí a z té unavenosti je často nemocná.. problém je, že každému zasaženému tímto problémem to může pramenit z něčeho jiného.. My zde můžeme nastínit možnosti, nicméně efektivější by bylo to probrat třeba s psychologem, který se tím živí..
HelenaH: Jasně, to si přece soudí každý sám, ideálně ve spolupráci s "Tím" nahoře.:) Naprosto souhlasím s tím, co píšete. Každý si svoji hlubinu v životě musí najít sám (samozřejmě pomoc se nevylučuje:)) To, že by třeba někomu takový můj život připadal, neznamená, že takový můj život je a zase z druhé strany...jsou lidé velmi hlubocí, kteří by třeba zešíleli kdyby žili takový život jako já. Pro ně by třeba mohl být příliš bezduchý a na mém místě by jen přežívali.
Tyhle úvahy mají mnoho stran, nevím jestli "internetový papír" snese takovou hloubku...vždycky mi přijde, že takové rozhovory jsou lepší na živo...život víc unese. Život někdy unese věci neunesení. Rozhodně víc než internetová diskuze.
DAška-el: No samozřejmě, ale stejně si myslím, že můj postřeh byl na místě. Třeba už jen to, že se o té "dospělosti" zmiňuje sama pisatelka, je zajímavé. Určitě ne vůbec náhodné a možná (dost pravděpodobně) to s tím "zásekem" hluboce souvisí. Ale tady končím, nechci už toto dále rozebírat. Už tak si myslím, že jsem zasáhla dost hluboko a ze srdce doufám, že ne hlouběji než jsem chtěla.
@PetrST: To se nedivím. Workoholismus neprospívá na zdraví nikomu. I když je to "dobrá" zkušenost již takhle brzy. To se bude v životě ještě hodit. A je dobře, že nyní vypouštíte bez výčitek. Kéž by to umělo více lidí.:)
To je hodně dlouhá doba, snad to nebude mít vliv na zdraví do budoucna.
@drome: Já jsem vycházel z vlastní zkušenosti. Na studování (natož na psaní bakalářky) jsem moc tupej
@JiKu ani já nepředstírám, že vím o neostoicismu něco nad rámec anotace oné bakalářky (a toho, co se snad dá opatrně vyvodit ze samotného označení "neostoicismus" a mlhavých vzpomínek na dějiny antické filosofie).
Betko, rozumím vám. Radit nebudu ani nemohu. Krom toho, že jsem na tom od manželovy smrti stejně, na těchto prázdnotach a vůbec smutku, trápení a žalu, je asi jedna z nejhorších věcí, že je na ní každý sám. Rady neexistují, a ani nemohou pasovat. Musí to prostě projít zevnitr. Ač vás moc neznám, nabízím jediné ...cekejme společně. Snad se to jednou zlomí. Budu na vás myslet.
děkuju všem za rady a povzbuzení :)
ne, myslím, že deprese, ani začínající, to není, na to ještě zažívám moc těch hezkých dní a umím se smát pěkně od srdce. jenom jsem prostě... zaseknutá :D a zkusila jsem se z toho vypsat, protože psaní je moje osvědčená terapie. zatím docela funguje, tak třeba bude fungovat dýl jak tři dny :D
a cenu za nejlepší komentář získává @dromedar :D
KMirjam: "na těchto prázdnotach a vůbec smutku, trápení a žalu, je asi jedna z nejhorších věcí, že je na ní každý sám"
Jistým způsobem máte pravdu, ale taky na to člověk tak úplně sám být nemusí. Nicméně jednoduché rady nejsou a pomoc pro toho "nešťastného" se skrývá především "v něm samotném", někdo ji najde sám, někdo potřebuje pomoct k nalézání.
"Čekejme společně" Tohle je trochu nebezpečná rada, výzva.
Bohužel znám pár lidí, kteří to čekání nezvládli. Jednoho celkem osobně (bývalá nadřízená z práce, která byla trochu víc než jen nadřízená se nám poměrně nedávno oběsila v lese) a druhého od vidění (kněz, který se pravděpodobně rozhodl ukončit život utopením).
Prosím vás tím nemám na mysli, že něco takového hrozí Bětce, ale odnaučila jsem se brát podobná prohlášení na lehkou váhu.
I když si udělení ceny v zásadě vážím, přebírat ji nebudu, neboť je to cena povahy krajně nestálé a snadno by se mohlo stát, že ji za pár minut budu muset přenechat někomu dalšímu, což by bylo otravné a ponižující.
Navrhuji z "ceny za nejlepší komentář" udělat "cenu za nejlepší komentář v prvních 16 hodinách od vydání článku".
No, já když dospíval (;-)) tak jsem byl znechucenej z dospěláků a řekl jsem si, že budu jinej. Bolelo to, hodně mi to zkomplikovalo život, ale jsem jinej a pořád o to musím bojovat, protože být jinej je těžký... Ale zas myslím, že díky tomu můžu inspirovat děcka, že nemusí žít život podle tabulek... no a záseky mám díky tomu hodně často, vlastně pokud by šlo jen o mě, tak se takový život nevyplatí...? No, ale když se zas něco povede, tak je to super :-D
"Jinak já si (díky svému věku) mohu dovolit občas vypadnout z "reality" díky airsoftu, amatérským pokusům programování aplikací nebo zahráním si Army ;-)"
Já bych naopak potřeboval v padnout do reality (jiné reality). Vypadnout z reality, aby to mělo význam, tak tam musí být přítomna ta hrozba skutečného vypadnutí z reality (game over).
@majkiki svou nabídku sdílení, nebo-li slova "čekejme společně" jsem myslela naprosto upřímně a nebezpečí v nich nevidím., Jak sama píšete, rady nezřídka nepomohou, neboť se řešení skrývá vždy v nás samých. Ať už je nám k tomu někdo k ruce, nebo ne. Co tedy zbývá, když se nás trápení druhého opravdu tkne? Třeba jen proto, že takové stavy zná nebo podobné prožívá? Soucítit, být (třebaže na dálku a třeba "jen" v modlitbách) s ním. Stát při něm. Plakat s ním. Prostě to prožívat a čekat s ním...
JiKu: Jinak je celkem sranda, jak jste si u Signálních uživatelů často poměrně jistý ve věcech, ve kterých byste měl mít pochybnost.. zato tam, kde jsou věci více zjevné, pochybujete.. ovšem kdo z nás ostatních občas též ne, že.. :D asi to také hezky vystihuje ten váš oxymorón "jisté pochybnosti".. no jo, holt internetové diskuze jsou ošementné. A jinak, k vaší (ne)víře, jakousi zkoušku z filosofie jsem kdysi už měla.. po ní jsem si v návalu euforie zakoupila na památku Augustinovo Vyznání..
@Dáška-el: jakousi zkoušku z filosofie jsem kdysi už měla..
Omlouvám se, to jsem nevěděl. Soudím zde pouze podle vašich poměrně jistých projevů na signálech a to je, jak mnozí často tvrdí, bez nonverbální složky komunikace jen povrchní a zavádějící zdroj.
Udelem cloveka je proste plahoceni, tak nejak podobne se to pise i v Bibli. Clovek musi v potu tvare pracovat a pracovat a musi delat praci, ktera ho uzivi, asi jako od pradavna vetsina lidi drela od rana do vecera na poli.To jenom pop/kultura na nas ze vsech stran utoci s tim, ze musime byt mladi, krasni, bohati, uspesni a kdo neni to vsechno, tak je "out". To stoji za naruste ruznych psychickych onemocneni a jejich psychoz a depresi.
@KMirjam: Jsem naprosto přesvědčena, že jste ji myslela upřímně a nebezpečí v ní nevidíte.:) Ta nabídka "sdílení" (i když tady na signálech pokud vím je to téměř hanlivé slovo) je krásná, milá a upřímná, ale jak píšu výše, já v tom vidím i to nebezpečí. Ne každému pomůže "jen" sdílení, i když je velice cenné, vždyť je to konec konců i v Bibli, nějak takhle "plačte s plačícími, radujte se...", ale dopadnout to může někdy i tragicky.
Jinak "takové" (možná podobné) stavy známe, zažíváme nebo zažijeme každý. Každý je ale prožívá jinak a u každého jsou tyto stavy jiné, jinak těžké, jinak složité a jsou vyvolány rozdílnými impulsy. Jednomu pomůže podpora a sdílení (taky to sdílení může u každého vypadat jinak), jednomu pomůže čas (za krátko se to zlepší), jindy naopak se to časem horší nebo "jen" nelepší. Někdy pomůže nově vytvořená rutina nebo řád dne, jindy ho třeba nelze vytvořit, nebo ani nepomáhá. Chci tím říct, že je to velice složitá oblast (taky kvůli tomu psychologové studují několik let:)) a nabízet řešení nebo radu nejen od klávesnice je velice ošemetné.
@carman: Souhlasím jen částečně. K životu samozřejmě patří pot tváře a to plahočení, někdy ho je v životě víc někdy méně, ale není náš jediný úděl. Díky Bohu.:)
@KMirjam: Neznám Vás, ale i Vaše trápení (jak jste psala) se mě také dotýká a soucítím s Vámi. Ztráta velice blízkého člověka mi není neznámá. Přeji Vám ať v sobě brzy najdete přijetí, smíření, pokoj a novou radost. Život už nikdy není stejný, člověk si musí v jistém smyslu vytvořit život nový. Přeji hodně sil a kdyby se to delší dobu nedařilo, tak dost odvahy zajít si pro pomoc.;)
Ked si to tak znova čítam...nepríde mi reálne vidieť dospelosť len ako hľadanie masla v akcií a koniec všetkej srandy. Skôr naopak - človek si môže život do pomerne veľkej miery organizovať sám a mať z toho radosť. Má väčšiu slobodu, časovú, finančnú...možnosť založiť si svoju novú rodinu, vytvoriť domov...môže si do určitej miery vybrať prácu a bývanie (na rozdiel od detstva v škole)...neviem, no, na jednej strane si pripadám dospelá, ale na druhej mi rozhodne nechýba úžas nad východmi a západmi slnka, kľudne si prečítam vážny "dospelácky" román aj Harryho Pottera :) A úplne najviac mi pomáha, keď od seba tú kreativitu a podobne "detské" veci neočakávam a neriešim, či prídu alebo nie. Ono také prehnané očakávania a tlak na samú seba sú niekedy najspoľahlivejším zabijakom úplne všetkého :)
"Clovek musi v potu tvare pracovat a pracovat a musi delat praci, ktera ho uzivi, asi jako od pradavna vetsina lidi drela od rana do vecera na poli."
To platí jenom pro civilizaci.
"To jenom pop/kultura na nas ze vsech stran utoci s tim, ze musime byt mladi, krasni, bohati, uspesni a kdo neni to vsechno, tak je "out"."
To se vám zdá. Jenom jste si v civilizaci odvykl na komfort jehož esencí jsou primitivita, povrchnost a barbarství. No a jelikož jste těm to věcem odvykl, odcizil se, tak jakákoli jejich přítomnost, kterou zaznamenáte, je vámi považovaná za útok.
https://www.youtube.com/watch?v=myhnAZFR1po
@PetrST Definiciu nemam. Ale vazne si myslis, ze je to o tom, ze clovek v podstate strati vsetku radost zo zivota? Nemyslim si, ze nie je mozne uchovat si cast takeho toho kreativne-radostne-detskeho pohladu na svet, aj ked sa clovek meni a zreje. Nie detinskeho - zena 35+ s culickami v tricku Mickey Mouse s ruzovym ruksakom alebo chlap, ktory radsej byva u mamicky a jazdi na akcie s pubertakmi ako ucastnik...to je zas trochu ina kategoria, si myslim 😊
Podle mě je v dospělosti možné žít naplněný a neubíjející život, pokud člověk neztratí nějaký mix 3 vlastností u každého v individuálním poměru složek:
Jsou to:
1) zvídavost = snaha pochopit, jak věci, lidé, svět fungují
2) tvorba = vytvoření něčeho dobrého (krásného), co tu ještě nebylo
3) služba = podpora a práce pro to, co člověka podle jeho vidění přesahuje.
Pozor ovšem na to, že osamocené jednotlivé složky tohoto mixu (i kombinace jen dvou z nich) jsou destruktivní jak pro člověka samého, tak pro jeho okolí.
@JiKu: Krásné. Faktem je, že bych od Vás v tomto směru asi nic jiného nečekala.
Na jednom semináři jsem slyšela, že psychologové vyznávají také "trojnožku" podpírající fungující osobnost. Snad to přetlumočím správně. (Když tak mě nějaký psycholog opraví snad.)
Je to:
1) Mezilidské vztahy: rodina, přátele, kamarádi (začlenění do společnosti)
2) Práce: pocit užitečnosti a smysluplné trávení času, který má nadosobní přínos
3) Zábava: správné aktivní i pasivní trávení volného času
Já sama tam také vidím jako důležitou složku kreativitu, kulturní vyžití, sebevzdělávání, samozřejmě duchovní život, ale psycholog by všechno to asi řadil pod bod zábava (volný čas).
@JiKu:
- Zvídavost: v současné době se více zabývám Linuxem jeho fungováním a úpravami.
- Tvoření: zatím nic netvořím, ale to přijde :D
- Služba: ministruji a farnosti spravuji web a facebook.
O smyslupnost života PetraSt nemám nejmenší obavy.
Jen k té službě bych dodal, že tam patří i vaše úsilí o vybudování podmínek k řádnému manželství s tess, které jistě vnímáte jako něco, co vás osobně přesahuje.
PS: Linux studujte pilně, budu se vás ptát :-) A navíc - vyplatí se to. Až půjdete do penze, bude stále ještě linux, kdeže budou win10?
@JiKu: Díky, přemýšlet o tom jako o službě mě ještě niky nenapadlo ;-)
Linux je fajn. Když se mi před maturitou smázl Win10 při předělávání starého ntb do továru, tak jsem potřeboval rychle nový OS v němž bych mohl dodělat maturitní práci a všechny věci okolo. Vzpomněl jsem si, že existuje Linux a tak jsem si nainstaloval Ubuntu a tak jsem si na to zvykl, že přechod zpět na Widle kvůli CAD/CAMu byl bolestivý
Váš vztah k tess splňuje všechny 3 podmínky. Jednak se jí (doufám) snažíte pochopit porozumět, jednak svým vztahem tvoříte to krásné, co tu ještě nikdy nebylo a jednak sloužíte něčemu, co vás přesahuje.
To, že jste někde navíc (třeba v LH) přijímán, to je milý bonus, ale proti tomu výše uvedenému je to prd.
@JiKu: "To, že jste někde navíc (třeba v LH) přijímán, to je milý bonus, ale proti tomu výše uvedenému je to prd."
Velmi dobře řečeno ;-)
@majkiki: Ta vaše trojnožka je dobrá, možná bych jen předefinoval bod 3 na odpočinek (kam zábava jistě patří)
@majkiki: Díky, ale to ona právě není moje. Jestli si dobře pamatuji, tak jsem to slyšela od doc. Čačky. A máte pravdu, ten pojem "zábava" teda nic moc...ale to říkal i docent, jsou to až příliš obecná, abstraktní a nekonkrétní pojmenování. Možná by se daly vymyslet lepší. I když pojem "odpočinek" asi taky není ideální. Mohou do toho taky totiž zapadat i např. nějaké charitativní aktivity, které vůbec třeba odpočinkové nejsou. Pár krát jsem nad tím trochu přemýšlela, ale najít zcela vhodné a přiléhavé termíny pro pojmenování jednotlivých skupin, které spojují tak různorodé aktivity opravdu není jednoduché.
@slachmánek: Bezesporu. Jak píšu, ty kategorie jsou příliš obecné a každý je má rozvržené individuálně, ale řekla bych spíše, že jde víc o to rozvržení než o pojmenování. I když (ačkoli jsem psala, že "odpočinek" není ideální), určitě to není špatný pojem. Navíc se ty kategorie u někoho budou i prolínat, já jsem například během mateřské chodila odpočívat do práce. A i čas strávený studiem byl pro mě v podstatě odpočinkový.
Autorky si taktéž vážím a ani by mě nenapadlo považovat kohokoli za sobě nerovného. Jsem prostě šetrnější člověk.:)
"kdyby vědomé a dobrovolné." To snad doufejme hrozí jen zcela výjimečně až bych řekla raritně, ne-li nemožně. Těžko si představit, že by někdo vynaložil tolik úsilí a námahy (i když na kýč či nevkus se vždy stráví nepřiměřeně námahy), aby zhotovil něco záměrně bezbožného.
@Lukáš Hala: Můžeme se vrátit a navázat nit: Píšete: "Více vašich příspěvků je mi záhadou."
Abych si to dokázal spojit, uveďte pár konkrétních příkladů. Mohlo by to být zajímavé (nejen pro mě, ale pro ostatní) taková sonda do povahy konkrétního míjení, do příčin, které to mají na svědomí.
Myslím, že je nutné ve všem, co dělám, hledat něco víc, než je "čistě křesťanská láska". Dělat totiž cokoliv z "čistě křesťanské lásky" znamená, že z toho já sám nemám žádný prospěch, a to podle mě nikdo dlouhodobě nevydrží (i když po omezený čas asi jo). Tím osobním prospěchem klidně může být radost z dané činnosti, setkání a vztahy s lidmi, společenství, seberealizace... Ale "čistě křesťanská láska" k anonymnímu davu těch, co ode mě potřebují pomoc, a já jsem tak dobrý, že jím ji můžu zcela nezištně poskytnout...
Vždyť ani Kristus nejde dobrovolně na kříž z "čistě křesťanské lásky", ale kvůli osobnímu vztahu ke konkrétnímu člověku.
Přátelé a kamarádi z Olomouce, třeba se tu najde někdo, komu se bude tahle nabídka hodit :)
Hledám si 2 spolubydlící do bytu 4+1 kousek od zastávky Nádraží město. Cena 4500. Pokud víte o někom, kdo by rád bydlel sice ještě v centru, ale zároveň v nádherném klidu a ještě k tomu se mnou a mojí skvělou spolubydlící z Turecka (moc ráda vaří! :) ), tak pište :)