Myslím, že je nutné ve všem, co dělám, hledat něco víc, než je "čistě křesťanská láska". Dělat totiž cokoliv z "čistě křesťanské lásky" znamená, že z toho já sám nemám žádný prospěch, a to podle mě nikdo dlouhodobě nevydrží (i když po omezený čas asi jo). Tím osobním prospěchem klidně může být radost z dané činnosti, setkání a vztahy s lidmi, společenství, seberealizace... Ale "čistě křesťanská láska" k anonymnímu davu těch, co ode mě potřebují pomoc, a já jsem tak dobrý, že jím ji můžu zcela nezištně poskytnout...
Vždyť ani Kristus nejde dobrovolně na kříž z "čistě křesťanské lásky", ale kvůli osobnímu vztahu ke konkrétnímu člověku.
Myslím, že je nutné ve všem, co dělám, hledat něco míň, než je "čistě křesťanská láska". Usilovat o osobní prospěch, realizovat své plány, naplňovat své ambice a tak. Účinně se tím předchází "křesťanské nadřazenosti" i nedoceněnosti/ublíženosti.
Myslím, že je nutné ve všem, co dělám, hledat něco víc, než je "čistě křesťanská láska". Dělat totiž cokoliv z "čistě křesťanské lásky" znamená, že z toho já sám nemám žádný prospěch, a to podle mě nikdo dlouhodobě nevydrží (i když po omezený čas asi jo). Tím osobním prospěchem klidně může být radost z dané činnosti, setkání a vztahy s lidmi, společenství, seberealizace... Ale "čistě křesťanská láska" k anonymnímu davu těch, co ode mě potřebují pomoc, a já jsem tak dobrý, že jím ji můžu zcela nezištně poskytnout...
Vždyť ani Kristus nejde dobrovolně na kříž z "čistě křesťanské lásky", ale kvůli osobnímu vztahu ke konkrétnímu člověku.
Myslím, že je nutné ve všem, co dělám, hledat něco míň, než je "čistě křesťanská láska". Usilovat o osobní prospěch, realizovat své plány, naplňovat své ambice a tak. Účinně se tím předchází "křesťanské nadřazenosti" i nedoceněnosti/ublíženosti.