Držím palce a díky za osvětu :-)

Jste úžasná.- Také se v životě potýkám s mnoha nemocemi a jsem v invalidním důchodu. Myslím tedy, že vám rozumím. Ano, naše nemoci jsou součástí nás samých. A pokud třeba máme tak kruté bolesti (jakože je mívám), že znemožní soustředit se na cokoli, dokonce i na modlitbu, zbývá tu ještě vždycky cesta přijetí a odevzdání. Je skvělé, že nás Bůh má rád a že nás neopouští. Život i s nemocemi a nejrůznějšími omezeními, které máme, je veliký dar, a velikou příležitostí. Jedinečnou a jedinou. Žijme dokud je čas,žijme dokud jsme zde. - Moc na vás myslím., držte se.. +

Díky :) budu tady toho psát více, jak mi to čas a Peťánek dovolí.

Děkuju za článek, člověk alespoň ví, co to všechno obnáší...těším se na další článek, jak ses vžila do nové role-maminky ;-)

Hodne stesti :)