Darujeme-li svůj život Bohu, uvědomíme si, že On ví, co je pro nás nejlepší a že umí psát rovně i na křivých linkách.
Když si říkáš: "Cítím obrovskou samotu..." Bůh ti říká: "Nikdy tě neopustím ani nenechám napospas."
Zřejmě přece jenom musíme být něco velkého, když Pánu Bohu, který nás stvořil a vykoupil, na nás tak záleží.
Zpívajícím ptákům šeď oblohy nevadí, ani déšť je nazastaví. Vždycky své hlásky naladí a Boží den radostně slaví.
Naříkáme si na to, že se nám Bůh neukáže v těch pár minutách, které si pro Něho vyšetříme. Co ale s těmi zbylými třiadvaceti a půl hodinami, kdy Bůh klepe na naše dveře a my mu odpovídáme: "Je mi líto, ale zrovna teď mám moc práce." ?
Drsné, velmi pravdivé. Podobně kolikrát lidi říkají, že chtějí důkazy Boží existence a přitom každý den jich je tolik kolem nás
No právě. Jen mě někdy mrzí, třeba konkrétně i u mě, že je sama nevidím. A při tom stačí jen otevřít pořádně oči. :)
Kdybys musel Bohu děkovat za všechny radosti, které ti dává, vůbec by ti nezbyl čas na stěžování. ;)
Jen mít tu vůli se Bohu plně odevzdat.To je asi to nejtěžší.